Tato kapitola stručně pojednává o různých halachických tématech, mj. zákaz holení břitvou, zákaz ša´atnez a micvu toraického studia. Je dobré prostudoval si tato témata do hloubky a s případnými nejasnostmi se obrátit na rabína.

Holení

1.  „Nebudete si přistřihovat na hlavě vlasy dokola, nezohavíš si okraj plnovousu.“ (Lv 19:27)

Tóra zakazuje holení břitem (břitvou, holicí čepelkou). Pokaždé, když se muž takto holí, porušuje pět zákazů Tóry. S ohledem na to, jak často se muž holí a jak přísný je zákaz, nutno být velmi opatrný, aby zákaz neporušil. Mnoho elektrických holicích strojků je dovoleno.

Je rovněž zakázáno, aby si muži vyholovali své pe´ot (vlasy po stranách tváře nad vousy). Na přesné vymezení pe´ot jsou různé halachické názory. Každý muž by se tedy měl poradit s někým, kdo je obeznalý v těchto halachických otázkách, aby se ujistil, že si nevyholuje pe´ot. Pe´ot nesmí být odstraněny žádným nástrojem. Když si muži dávají stříhat vlasy, musí zajistit, aby jim holič neostříhal pe´ot příliš krátké.

Ša´atnez (zakázaná směs vlny a lnu)

2.  „Nebudeš si oblékat tkaninu ze směsi vlny a lnu.“ (Dt 22:11)

Je zakázáno nosit oděv, který má vlněné i lněné nitě. Jedna vlněná nit ve lněném oděvu nebo jedna lněná ve vlněném oděvu je považována za ša´atnez. Takový oděv se nesmí nosit ani se jím osoba nesmí přikrýt. Zákaz platí pro všechny typy oděvů.

Rovněž je zakázáno sedět na čalouněném nábytku, pokud je čalounění tvořeno směsí vlny a lnu

3.  Vlna se užívá v oděvním průmyslu na mnoho druhů oblečení. Len je často používán jako nitě, na podšívku kabátů, pásky oděvů atd. Oba dva materiály se užívají velmi často, nutno zkoumat každé oblečení, jež by mohlo být směsí vlny a lnu.

V mnoha židovských obcích byly zřízeny laboratoře na ša´atnez. V laboratořích se oděvy zkoumají, aby se zjistilo, zda jsou směsí vlny a lnu. Textilní průmysl je tak vyspělý, že vyrábí mnoho podobných druhů látek a často i odborníci obtížně určují, zda tkanina obsahuje vlněná či lněná vlákna. Lépe je tedy nespoléhat na krejčí a obchodníky, kteří tvrdí, že jejich látky neobsahují ša´atnez. Často až laboratorní test určí složení. Proto je důležité nechat laboratorně prohlédnout každý zakoupený oděv, který by mohl obsahovat ša´atnez.

Mezuza

4.  „Napíšeš je na veřeje svého domu a na své brány.“ (Dt 11:20)

To je micva připevnit mezuzu na dveřní zárubně a na brány domu.

Mezuza je kousek pergamenu, na němž jsou napsány dvě citace z Tóry. První začíná slovy Šma jisrael (Slyš, Izraeli, Dt 6:4-9), druhá slovy V´haja im šamo´a (Jestliže budete opravdu poslouchat, Dt 11:13-21). Verše musí být psány speciálním inkoustem a speciálním písmem, jehož se užívá při opisování sefer Tora. Verše mluví o základech víry v B-ha, o B-ží vládě nad Svými tvory a o židovském přijetí B-ží svrchovanosti a jha Jeho micvot. Někteří lidé políbí mezuzu, když procházejí dveřmi, na důkaz své věrnosti těmto principům víry.

Připevnění mezuzy

5.  Mezuza se musí připevnit k bráně dvora (pokud má překlad), ke vchodu do domu a na veřeje vchodů všech místností v domě, s výjimkou koupelny a záchodu.

Mezuza se připevní k pravé veřeji (tj. po pravé straně osoby, která vstupuje do místnosti či domu). Mezuza se připevňuje v horní třetině veřeje, ale ne méně než tefach od překladu.

Mezuza je svinuta zleva doprava (tj. jedna část v mezuze je Šma jisrael ... Hašem echa. Mezuza se svine od slova „echad“ ke slovu „Šma“). Je zvykem vsunout mezuzu do zvláštního pouzdra, aby byla chráněna před poškozením.

6.  Před připevněním mezuzy se řekne požehnání Ašer kidšanu b´micvotav v´civanu l´kbo´a mezuza (Jenž nás posvětil svými micvot a nařídil nám připevnit mezuzu). Ihned po požehnání se mezuza připevní k veřeji. Pokud někdo připevňuje najednou více mezuzot, řekne požehnání jen před upevněním první z nich. Při upevňování mezuzy by člověk neměl hovořit o jiných věech.

Mezuza musí být k veřeji připevněna pevně, přibita hřebíky nahoře a dole.

Každý by si měl prostudovat halachu k různým situacím, např. zda připevnit mezuzu k dveřím místnosti, která má rozměry méně než čtyři krát čtyři amot (např, jídelní kout), jak upevnit mezuzu ke dveřím balkonu nebo chodby mezi dvěma místnostmi a u místnosti s nestandardním vchodem (např. oblouk, skosení atd.). Halacha pro každý jednotlivý případ závisí na konkrétní situaci. Nejlépe je poradit se s rabínem ještě dříve, než připevníme mezuzu k nestandardnímu vchodu.

Jestliže vstup nemá žádné dveře, mezuza se připevní bez požehnání.

Mezuza musí být halachicky přijatelná

7.  Aby byla mezuza přijatelná, musí být dodrženy četné halachot. Často se prodávají mezuzot, které jsou neplatné (tj. nebyly napsány podle halachy). Mezuza by tedy měla být koupena pouze u spolehlivé, bohabojné osoby, obeznalé v halachot pro mezuzu. Člověk by měl ještě před upevněním nechat mezuzu prohlédnout znalcem halachy. (Často prodejci mezuzot nejsou dostatečně znalí všech halachot a neúmyslně prodávají neplatné mezuzot.)

Mezuzot v domě by se měly nechat prohlédnout dvakrát za sedm let. Mezuzu by měl zkontrolovat písař kvůli vadám, jež by se mohly projevit na písmu vlivem času (tj. inkoust odprýskl z pergamenu, poškození vlhkem atd.)

Studium Tóry

8.  Toraické studium je základ, na němž stojí Tóra i zachovávání micvot. Studium Tóry dává člověku vědomí Svého Tvůrce i poučení, jak náležitě zachovávat micvot. Odměna za studium Tóry je nesmírně velká, jak říká Mišna: „Studium Tóry je jako všechny ostatní micvot dohromady“.

Každý židovský muž má povinnost studovat Tóru. Rambam o tom píše:

Každý židovský muž je povinen studovat Tóru, ať je chudý nebo bohatý, zdravý nebo nemocný, mladý či starý nebo slabý. I když je to nuzák, který je živ z milodarů a musí žebrat o potravu, i když musí pracovat, aby živil ženu a děti, musí si vymezit čas pro studium Tóry ve dne a v noci, ježto je řečeno „Rozjímej nad ní (Tórou) ve dne v noci.“ ( Hilchot talmud Tora 1: 8)

9.  Toraické studium má mnoho poloh: Psaný zákon (Tóra, Proroci, Spisy a jejich komentáře), ústní zákon (Mišna, babylonský a jeruzalémský Talmud a jejich komentáře, Midraš); židovský zákon (např. Šulchan aruch s komentářem Mišna berura, a další, Chajej Adam a Chochma Adam, Kicur šulchan aruch, Ben Iše Chaj atd.), dále knihy musaru (židovská etika), židovská filosofie a ještě další.

Je mimořádně důležité, aby člověk znal halachot vztahující se ke každodennímu životu, tj. halachot týkající se modlitby, požehnání, šabatu a svátků, kašrutu atd. Znalost a pochopení židovského zákona jsou nezbytné k tomu, aby člověk žil dokonalým židovským životem. Studiu halachy tedy nutno přikládat nejvyšší důležitost.

Dnes existují každodenní studijní programy pro studium Mišny, Talmudu i halachy. Programy pomáhají Židům na celém světě studovat stejnou mišnu, tutéž stránku Talmudu či halachy každý den. Za několik roků účastníci těchto programů prostudují celou Mišnu, Talmud či Orach chajim Šulchan aruch.

10.  Muž je povinen studovat Tóru, dokud je naživu. Celý svůj volný čas musí věnovat toraickému studiu. To je odvozeno z verše „Rozjímej nad ní dnem i nocí“ (Joz 1:8). Vedle využití veškerého volného času ke studiu Tóry musí si člověk vymezit pevný čas pro toraické studium, ve dne i večer. Musí vynaložit maximální úsilí, aby nevynechal studijní lekce, i když má další naléhavé záležitosti. Naši moudří uvádějí, že jedna z otázek, kterou dostane každý, kdo předstoupí před nebeský soud, bude: „Stanovil sis časy pro studium Tóry?“

Ten, kdo chce pokročit ve studiu Tóry, měl by si najít učitele nebo odpovídající prostředí, které mu pomůže ve zdokonalování.

Brit mila (obřízka)

11.  Naši moudří poznamenali o obřízce, že každá micva, kterou židovský národ přijal s radostí, bude radostně vykonávána v každé generaci. Vskutku Židé radostně obřezávali své syny ve všech dobách i ve všech končinách světa.

Většinu halachot vztahujících se k brit mila zachovává mohel (ten, kdo vykonává obřízku). Uvádíme několik nejvýznamnějších podrobností:

12.  Novorození chlapci jsou obřezáni osmý den svého života. Halachicky začíná nový den nástupem noci. Např. chlapec narozený v sobotu večer nebo v neděli během dne, je obřezán následující neděli.

Chlapec narozený o šabatu (tj. v pátek večer po setmění nebo v sobotu během dne) bude obřezán příští šabat. Pokud se ale dítě narodilo císařským řezem, nesmí být obřezáno o šabatu. V tom případě je dítě obřezáno následující neděli (tj. devátý den po narození).

Jestliže dítě není obřezáno osmý den, nesmí být obřezáno o šabatu. Brit mila se smí odložit, když např zdraví dítěte nedovoluje, aby bylo obřezáno osmý den. V takovém případě musí o odložení obřízku rozhodnout rabín nebo mohel.

Rabín musí být požádán o stanovení halachy také tehdy, je-li pochybnost, který den má být dítě obřezáno. Např. když se dítě narodilo za soumraku (mezi západem slunce a objevením hvězd), anebo když není znám přesný čas jeho narození.

Brit mila musí být provedena zkušeným a bohabojným mohelem, který dobře zná příslušné halachot.

Pidjon ha-ben (Vykoupení prvorozeného syna)

13.  Micva pidjon ha-ben se vykoná, pokud jsou splněny tyto tři podmínky:

A/ Dítě je matčin prvorozený syn a matka neměla žádná předchozí těhotenství
B/ Dítě se nenarodilo císařským řezem
C/ Otec dítěte není kohen ani levi, a matka není dcera kohena či leviho

V každé neobvyklé situaci musí být dotázán rabín, např. když matka si není jistá, zda neměla předtím potrat, pokud matka potratila během prvních tří měsíců těhotenství, když se dítě narodilo pomocí kleští apod.

Pidjon ha-ben se vykonává, když je dítě třicet dní staré. Např. dítě se narodilo v neděli (nebo v sobotu večer), vykoupeno bude za čtyři týdny v úterý.

Je-li nejasné, který den má být pidjon ha-ben (např. dítě se narodilo za soumraku nebo není znám přesný čas jeho narození), musí být dotázán rabín.

Pidjon ha-ben se neprovádí o šabatu či jom tov. Když se třicet dní života dítěte dovrší zrovna o šabatu nebo jom tov, pidjon ha-ben se vykoná následující den.

Micvu vykonává kohen. Kohen by měl být obeznalý v halachot vztahujících se k pidjon ha-ben.

Text obřadu pidjon ha-ben je uveden v některých sidurech.

14.  Pokud dítě nebylo obřezáno či vykoupeno v patřičném čase, musí být obřezáno či vykoupeno při nejbližší možné příležitosti. Dospělý muž, který není obřezán či vykoupen, má povinnost splnit tyto micvot. Měl by se poradit s rabínem, jak tyto micvot splnit

Zákony kohanim

15.  B-h dal zvláštní svatost celému kmeni Levi, včatně kohanim (potomkům Aharona v otcovské linii. Aharon byl pravnukem Leviho).

Když si Izraelité zhotovili zlaté tele, všichni muži z kmene Levi se shromáždili před Mošem, jak říká Tóra „Tu se Moše postavil do brány tábora a zvolal: Kdo je Hospodinův, ke mně! Seběhli se k němu všichni Leviovci.“ (Ex 32:26). Ani jeden Levi se nepodílel na hříchu zlatého telete. Odměnou za jejich pevnou oddanost B-hu byla všem levitům dána provždycky zvláštní svatost.

Kmen Levi měl speciální úkoly. Kohanim přinášeli oběti v Chrámu a levité je provázeli zpěvem. Levité byli také duchovní vůdcové národa a učitelé. To je odvozeno z Mošeho požehnání: „O Levim pravil: Budou vyučovat tvým právům Jakoba a tvému zákonu Izraele, budou klást před tebe kadidlo a na tvůj oltář celopaly.“ (Dt 33:8-11)

Očekáváme konečné vykoupení, kdy bude znovu postaven Chrám. Kohanim znovu začnou plnit své duchovní povinnosti, sloužit B-hu v Chrámu, v svatosti a čistotě, a pomáhat židovskému národu, aby duchovně rostl a přiblížil se svému otci v nebesích.

Kehuna (kněžství) přechází z otce na syna. Kohen je povinen zachovávat zvláštní halachot, jež vyžaduje jeho stav.

16.  Dnes platí pro kohanim tyto nejčastější halachot:

• Kohanim mají micvu říkat Birkat kohanim a žehnat svým bližním Židům při modlitbě. Lev´im vylijí před požehnáním vodu na ruce kohanim. Halachot k Birkat kohanim jsou uvedeny v kpt. 7, bodech 69-81.
• Kohanim mají přednost ve všech náboženských věcech. Tato halacha je odvozena z verše „Měj ho za svatého“ (Lv 21:8). Např. když jedním z účastníků zimunu je kohen, on vede Birkat ha-mazon. Levité dostávají přednost po kohenovi. To se odvozuje z verše „A předal jej kněžím, leviovcům“ (Dt 31:9). Příklad: při kriat Šma, kdy první aliju dostává vždy kohen, levi obdrží vždy druhou aliju.
• Kohen má zakázáno poskvrnit se dotykem mrtvého těla. To znamená i zákaz vstoupit do domu, kde leží mrtvola a přistoupit k hrobu. Další podrobnosti viz zákony smutku, kpt. 39, body 21-23.
  Tato halacha se netýká manželky nebo dcery kohena.
• Kvůli své zvláštní svatosti se kohen nesmí oženit
  - s rozvedenou ženou (ani s vlastní ženou, s níž se rozvedl)
  - s konvertitkou k judaismu
  - s chalalou (chalala je žena narozená ze vztahu kohena a ženy, která pro něho byla zakázaná)

Jsou další halachot, pokud jde o ženy, s nimiž se kohen nesmí oženit, např. halacha vyžaduje, aby kohen, který se oženil s ženou, která je pro něho zakázaná, se od ní odloučil.

1. Jak uvedeno v odst. 13, kohanim a levi´im jsou vyjmuti z povinnosti vykoupit svého prvorozeného syna. Rovněž je-li matka prvorozeného syna dcerou kohena či levity, rodiče jsou vyjmuti povinnosti pidjon ha-ben.
2. Jako všichni ostatní Židé, i kohanim a levi´im musí oddělovat desátky z ovoce a zeleniny, jež vyrostkly v Erec jisrael (jak uvádí kpt. 37). Jestliže kohen nebo levi neoddělil desátky ze svého ovoce a zeleniny, plodiny se stanou tevel. A jako všichni ostatní Židé, ani kohanim nesmí jíst tevel. Kohanim a levi¨im rovněž mají povinnost oddělovat chalu z těsta, na něž se použila mouka jednoho z pěti druh§ obilí. V Izraeli nesmí žádný Žid, včetně kohanim a levi´im jíst pečivo, pokud se z něj neoddělila chala. (halachot o oddělování chaly viz kpt. 37, body 21-25).

Prvorozenci zvířat

17.  „Každého prvorozeného samce, který se narodí v tvém skotu nebo bravu, oddělíš jak svatého pro Hospodina, svého B-ha. Nebudeš vykonávat žádnou práci se svým prvorozeným býčkem, nebudeš stříhat prvorozené kusy ze svého bravu.“ (Dt 15:19). Prvorození býčci, berani a kozli, kteří jsou majetkem Žida, mají zvláštní svatost. Samčí prvorozenci zvířat jsou jedním ze dvaceti čtyř darů, které se dávaly kohanim. K prvorozencům zvířat se vztahuje mnoho halachot (např. člověk je nesmí zabít, jíst jejich maso atd.). Dnes, kdy není Chrám a nedáváme prvorozence kohanim, je zvykem prodat březí krávu, ovci či kozu nežidovi, dříve než se narodí prvorozené mládě, a potom ji i s mládětem koupit zpět. Tak prvorozené mládě nemá svatost židovského prvorozence a tedy neplatí halachot, vztahující se k židovskému prvorozenci. Tím se Žid vyhne neúmyslnému porušení těchto halachot. Prodej je doplněn speciálním dokumentem.

Doporučuje se všem, kdo vlatní březí samice dobytka, aby se poradili s rabínem, jak provést tento prodej a vyhnout se tak porušení mnoha zákazů, které platí pro prvorozence zvířat.

Mezilidské vztahy

„Budeš milovat svého bližního jako sebe samého.“ (Lv 19:18)

Člověk byl stvořen k B-žímu obrazu. Tóra přikazuje každému Židu, aby miloval svého bližního, protože všechny lidské bytosti byly stvořeny k B-žímu obrazu. Skupina micvot, které upravují sociální vztahy, se nazývá „micvot še-bejn adam la-chavero“ (micvot mezi člověkem a jeho bližním). Tyto micvot jsou stejně zásadní jako micvot mezi člověkem a B-hem.

Dotýkají se každé oblasti lidského života. Tyto micvot mají množství halachických detailů. Na tomto místě jsou uvedeny jen stručně. Má-li někdo otázku, týkající se některé z těchto halachot, měl by se poradit s odborníkem v této oblasti.

Gemilut chasadim

18.  Je micva pomáhat bližnímu všemi možnými způsoby: finanční či jinou materiální podporou, účinnou radou, povzbuzením atd.

Je psáno v Mišně Pe´a, že gemilut chasadim je jedna z micvot, za něž je člověk odměněn v tomto světě, ale hlavní odměna na něj čeká v budoucím světě. Dobré skutky a laskavé chování k druhým jsou úhelnými kameny společnosti, která žije podle Tóry a jejího mravního imperativu.

Gemilut chasadim zahrnuje mnoho micvot: milodary, vybavení nevěsty věnem, návštěvy nemocného, utěšování truchlících apod. Uvádíme některé z micvot:

Cdaka (dobročinnost)

19.  Je micva dávat milodary chudým. To se odvozuje z verše „Ochotně mu otvírej svou ruku“ (Dt 15:8) a „Tvůj bratr bude žít s tebou“ (Gn 18:19). To je příkaz, abychom pomáhali našim bližním Židům podporou v tom, co potřebují.

20. Je velká zásluha jednat lidumilně. Tóra říká o Avrahamovi: „Důvěrně jsem se s ním sblížil, aby přikazoval svým synům a všem, kdo přijdou po něm: Jednejte podle spravedlnosti a práva.“ (Gn 18:19). B-h chváli Avrahama za to, že své děti učil jednat laskavě. Zásluha je ještě větší, když někdo vykoná laskavý skutek vskrytu, aniž o tom kdo ví.

Každý, i ten, kdo je chudý, je povinen dávat milodary. Každý přispívá na dobročinnost podle vých možností a prostředků. Bohatý musí dát víc, chudý musí dát tolik, kolik může.

Dobré skutky musíme konat rádi, s přívětivou tváří. Tóra nám říká: „Dávej mu štědře a nebuď skoupý, když mu máš něco dát, neboť kvůli tomu ti Hospodin, tvůj B-h požehná ve všem, co děláš, ve všem, k čemu přiložíš ruku.“ (Dt 15:10)

20.  Ten, kdo slovně formuloval slib, že dá určitý obnos na cdaku, musí svůj slib splnit bez prodlení. Rovněž kdo slíbil příspěvek v synagoze (tj. když byl vyvolán k Tóře), musí svůj slib splnit. Nesmí změnit úmysl ani odkládat darování příspěvku. I ten, kdo se rozhodl dát určitou sumu jen v duchu, bez verbálního slibu, musí splnit své rozhodnutí.

Vedle pomoci osobám, aby mohly žít na své (obvyklé) úrovni, má každý povinnost podporovat dobročinné organizace a toraické instituce. Podpora umožňuje těmto institucím plnit jejich důležité úkoly a rozšířit rozpětí svých aktivit.

Mnoho lidí přispívá na tyto významné instituce jednou desetinou svých příjmů. Micva oddělit jednu desetinu svého příjmu a určit ji na dobročinné účely, se nazývá „ma´asar ketafim“ (oddělování desátků z peněz)

Bikur cholim

21.  Je micva navštěvovat nemocné. Účelem této micvy je zjisit, co nemocný potřebuje, opatřit mu to a modlit se za jeho brzké uzdravení. Návštěvník musí mluvit tiše a uvážlivě k pacientovi, aby mu ulehčil jeho trápení a pozvedl jeho náladu.

22.  Pokud návštěva pacienta neobtěžuje a nerozrušuje, nejlépe je navštěvovat ho často.

Je-li návštěva nemocnému na obtíž (např. je velmi nemocný nebo nemůže mluvit), návštěvník by neměl chodit až do pokoje nemocného. Měl by se jen dotázat na jeho zdraví a co potřebuje a modlit se za něj.

Šíření řečí a pomlouvání

23.  Tóra nám přikazuje. „Nebudeš se chovat ve svém lidu jako utrhač“ (Lv 19:16). Tento verš nám zakazuje šíření řečí. Člověk nesmí říct „pan X o vás řekl to a to“, nebo „pan Y vám udělal to a to“. To platí, i když zmíněné věci jsou pravdivé a i když nevypovídají o člověku negativně. Nesmí být řečeno nic, co by mohlo vyústit v nevraživost a svár.

Lašon ha-ra (pomlouvání druhého) je ještě větší hřích než šíření řečí. Zákaz pomluv je také obsažen v citovaném verši. Halachicky je pomluva něco hanlivého, co je řečeno o druhém. Pomluva jsou všechna slova, historky atd., jež mohou způsobit škodu, obavy, bolest či hanbu tomu, o kom jsou řečeny. Halachicky může být pomluva i to, co je naprostá pravda. Ten, kdo do pomlouvání zahrnuje lži a přehánění, se nazývá „moci šem ra“ (ten, kdo druhému dává špatné jméno).

Hřích moci šem ra je mnohem závažnější než šíření řečí.

Každý se musí vyvarovat povídání věcí, které by mohly vyvolat šíření řečí. Např. člověk by neměl chválit druhého před jeho nepřáteli. Nesmí naslouchat pomluvám a řečem. Když někdo uslyší takové řeči nebo pomluvy, nesmí jim věřit.

Těmito těžkými hříchy se zabývají velmi podrobně např. Chafec chajim - Šemirat ha-lašon, Střež svůj jazyk. Když se člověk zdržuje zakázaných řečí a dívá se na bližního pozitivně, nehledá na něm vady a nedostatky, takové chování vede k životu dobrých skutků.

Půjčování peněz

24.  „Jestliže půjčíš stříbro někomu z Mého lidu, zchudlému, který je s tebou.“ (Ex 22:24)

Je velká micva půjčit peníze osobě v nouzi. Půjčit peníze je jedna z forem gemilut chasadim.

Rambam hodnotí různé projevy dobročinnosti. Pomoci člověku, jehož finanční situace se zhoršila, tím, že mu prodloužíme dobu splatnosti půjčky, klasifikuje jako jednu z nejvyšších forem dobročinnosti. Prodloužení půjčky zachrání osobu před úpadkem a bídou.

Naši moudří na různých místech zmiňují význam prodloužení půjčky a chválí ty, kdo to dělají. Např. uvádějí:

Kdo prodlouží půjčku chudému v jeho nouzi, o tom říká verš „tehdy zavoláš a Hospodin odpoví“ (Ješajahu - Iz 58:9). (Sanhedrin 76b)

Pořadí přednosti, komu by se měla prodloužit půjčka: chudý má přednost před zámožným, příbuzní před ne-příbuznými, obyvatelé téhož města před obyvateli z jiného města.

Zákaz brát úrok

25.  „Nebudeš od něho brát lichvářský úrok, ale budeš se bát svého B-ha. Tvůj bratr bude žít s tebou. Své stříbro mu nepůjčuj lichvářsky, na poskytované potravě nechtěj vydělávat.“ (Lv 25:36-7)

Tóra nám zakazuje brát od Židů úrok za prodloužení půjčky. Tóra také zakazuje vybrat půjčky od Židů, je-li tam úrok. Rovněž je zakázáno přijmout něco cenného nebo jinou formou mít prospěch z prodloužení půjčky. To platí jak při prodloužení půjčky, tak i po jejím zaplacení. Je mnoho složitých halachot o placení a přijímání úroku. Doporučuje se dobře si tyto halachot prostudovat.

Při dnešním způsobu obchodování je často porušován zákaz brát a platit úrok. Placení úroku je často součástí smluv, splátek, penzijních fondů, různých pojistných plateb atd. Je tedy velmi důležité poradit se v každé sporné situaci s rabínem, který je odborníkem v těchto halachot, jak vykonat konkrétní transakce správně.

Nutno být také velmi opatrný, aby člověk neporušil zákaz placení úroku při koupi něčeho, co bude platit podle splátkového kalendáře. Velmi často se cena odvíjí od toho, zda zákazník platí hotově nebo nějakou formou úvěru (kreditní kartou, post datovaným šekem atd.). Halacha poskytuje jasné vedení, jak v těchto situacích postupovat. Podobně jsou i podrobné halachot o tom, kdy je dovoleno platit za věci či služby předem a dostat je tak levněji.

V mnoha situacích je dovoleno ustavit heter iska. Heter iska je právní dokument, jehož prostřednictvím se peníze nedávají jako půjčka, ale jako kombinace investice a půjčky v obchodní dohodě, že ten, kdo obdrží peníze, je investuje do obchodního podniku. Investor pak dostane procenta ze zisku namsto úroků. Je velmi důležité mít zevrubné informace od odborníka v této oblasti - jak provádět obchodní transakce bez porušení přísných zákazů vybírání a placení úroků.

Existuje ještě další podobný zákaz, označovaný jako ribit devarim, placení úroku jinak než penězi. Např. dlužník nesmí prokazovat svému věřiteli obzvláštní úctu, ale jen takovou úctu, jakou mu prokazoval, když mu nic nedlužil. Jsou ještě další podrobnosti ribit devarim. Nejlépe je prostudovat si tyto halachot.

Dinej mamonot (halachot o obchodních transakcích)

26.  Halachot vztahující se k obchodním transakcím jsou podrobně probrány v Chošen mišpat (jedné ze čtyř částí Šulchan aruch). Halachot v Chošen mišpat se týkají všech typů obchodního jednání i všech typů finančních požadavků a fines.

Každý člověk si musí bý vědom toho, že zákony Tóry zahrnují veškeré otázky či situace, jež mohou vzniknout. Naše povinnost vést život podle toraických zákonů znamená i jednat ve finančních záležitostech podle halachy. Když tedy vyvstane nějaký halachický problém pokud jde o finanční záležitosti, musí si člověk zjistit, jaká je halacha pro danou situaci. Podobně když někdo je nucen hledat vnější zprostředkování, musí to učinit prostřednictvím rabínského soudu a vyřešit problém podle halachy.

Naši moudří nás učí: „Peníze Tvého přítele ti budou jako vlastní“ (Avot 2:17). To je důležitá zásada, jež nás vede k tomu, abychom chránili peníze svého bližního Žida. Tato zásada znamená jednat zodpovědně, aby se prostředky druhého nezmenšily. Uvádíme několik poloh této zásady.

Záchrana osoby a jejího majetku. Vrácení ztraceného majetku

27.  Když někdo vidí osobu, která je v nebezpečí nebo v obtížné situaci, musí osobu zachránit. Záchrana života je nesmírně velká micva, o níž naši moudří řekli: „Kdo zachrání jeden židovský život, jakoby zachránil celý svět“. Nevyžaduje se, aby člověk při záchraně života druhého ohrozil vlastní život.

Rovněž vidí-li člověk, že druhému hrozí ztráta peněz, je velká micva zachránit jeho peníze a vrátit je majiteli.

Kdo najde nějakou věc s identifikační značkou, musí věc vrátit majiteli. Avšak nemusí vracet či starat se o věci, které jejich majitel nechal na místě s úmyslem vráti se zpátky (věci nebyly ztraceny).

Je mnoho podrobných halachot o vracení ztraceného vlastnictví. Člověk se musí poradit s rabínem vždy, když si není jistý, co by měl udělat.

Dbát, abych nepoškodil druhého

28.  Každý člověk je povinen vyvarovat se toho, aby nepoškodil druhé přímo či nepřímo, nebo jim nezpůsobil bolest. Sem patří nepoložit druhému do cesty překážku (jak fyzickou překážku, tak např. poskytnutí špatné rady). To je odvozeno z verše „Slepému nepoložíš do cesty překážku“ (Lv 19:14).

Je zakázáno způsobit druhému finanční škodu, i nepřímo a i když člověk má v úmyslu škodu zaplatit. Rovněž člověk nesmí ohrozit druhé ani jejich majetek.

Je zakázáno hodit střepy skla nebo jiné předměty na místo, kudy chodí lidé. To je proto, že kolemjdoucí by mohl klopýtnout a zranit se.

Je zakázáno zkazit jídlo (tj. učinit je nepoživatelné), nádobí nebo cokoliv, z čeho mohou mít lidé užitek. Tento zákaz je znám jako „bal tašchit“. Název je odvozen z verše „lo tašchit et ecach li-nedo´ach alav garzen“ (nezničíš jeho stromoví a nebudeš je vytínat sekerou, Devarim 20:19).

Tóra výslovně zakazuje špatné nakládání se zvířaty. Tóra dovoluje zabít zvíře jen tehdy, budou-li z něj lidé mít nějaký užitek. Např. člověk smí zabít kuře nebo jiné zvíře na jídlo, a smí zabít zvířata, která ohrožují nebo obtěžují lidi. Ale nesmí zabít či poškodit zvíře, nemá-li k tomu skutečně závažný důvod.

Ohrazení nebezpečných míst

29.  Tóra uvádí: „Když vystavíš nový dům, uděláš na střeše zábradlí. Neuvalíš na svůj dům vinu.“ (Devarim 22:8)

Tento verš jasně říká, že je micva vybudovat ohrazení kolem střechy, na niž chodí lidé a jíž využívají. Je možné, že někdo by z ní spadl. Ohrazení musí být nejméně deset tefachim vysoké. Ohrazení musí být dost bytelné, aby se člověk o ně mohl opřít.

Majitel je také povinen postavit ohrazení kolem každého místa, které je o deset a více tefachim výš než okolí a které lidé používají. Např. balkony, schodiště atd. Podobně musí člověk zakrýt nebo ohradit otevřenou jámu, aby se vyloučila možnost, že do ní někdo spadne. Tato micva je odvozena z verše „Neuvalíš na svůj dům vinu“ (Dt 22:8). Slova verše nás učí, že člověk nesmí dovolit, aby na jeho majetku byla potenciálně nebezpečná místa, aby tak nepřímo neublížil druhému.

Mít v úctě majetek druhého

30.  Je zakázáno vypůjčit si vlastnictví druhého bez předchozího svolení vlastníka. To platí, i když člověk má v úmyslu vlastnictví vrátit ihned po jeho použití. Pokud má člověk něčí majetek nebo peníze, musí vrátit majetek či zaplatit peníze.

Ten, kdo si vypůjčí nebo najme věc, musí ji užívat jen způsobem, který upřesnil majitel. Nesmí bez majitelova svolení půjčit věc dalším osobám.

Kdo si vypůjčil nebo najal věc, musí dbát na to, aby se předmět nepoškodil, neztratil nebo nebyl ukraden.

Zaměstnanec, který pracuje pro zaměstnavatele, musí své povinnosti vykonávat poctivě a věrně. Zaměstnanci musí dbát na to, aby svou pracovní dobu využívali výhradně k práci. Musí se také maximálně snažit, aby vykonávali své povinnosti dobře po celou pracovní dobu, za niž jsou zaměstnavatelem placeni.

„Dáš mu jeho mzdu ještě téhož dne“

31.  Tóra říká: „Dáš mu jeho mzdu ještě téhož dne, než nad ním zapadne slunko.“ (Lv 25:14)

Verš mluví o pracovníku, který skončil práci o západu slunce nebo během dne před západem slunce. Zaměstnavatel je povinen zaplatit pracovníku téhož dne, kdy zaměstnanec splnil své povinnosti. Jestliže byl pracovník najat na den a dokončil svou práci za den, zaměstnavatel mu musí zaplatit před západem slunce téhož dne. Jestliže byl pracovník najat na noční práci, musí mu zaměstnavatel vyplatit mzdu během noci. Totéž se vztahuje na pracovníka, který byl najat na týden či měsíc. Pokud zaměstnanec dokončil svou práci během dne, zaměstnavatel mu musí téhož dne zaplatit. Pokud zaměstnanec dokončí svou práci v noci, zaměstnavatel mu musí zaplatit před koncem noci.

Jestliže zaměstnavatel vyplácí zaměstnancům mzdu v jiných stanovených lhůtách, nebo je všeobecně známo, že vyplácí své zaměstnance v určitý den (např. vždy prvního v měsíci), tato halacha neplatí. To je proto, že zaměstnanci si byli vědomi, za jakých podmínek byli najati.

Povinnost zaplatit zaměstnanci tentýž den či tutéž noc se vztahuje i na převzetí věci od zhotovitele či opraváře (po opravení věci). Ovšem pokud byl sjednán platební kalendář, který nevyžaduje okamžité zaplacení za službu, pak povinnost zaplatit téhož dne či téže noci neplatí.

Obchodní jednání

32.  Při jednání ve finančních záležitostech je člověk povinen jednat poctivě a otevřeně, přímým způsobem. Je zakázáno podvádět, klamat a lhát osobě, s níž člověk jedná.

Tóra jasně říká: „Když budete prodávat něco svému bližnímu nebo od něho budeš něco kupovat, nepoškozujte jeden druhého.“ (Lv 25:14)

Verš zmiňuje prodávajícího i kupce, oba jsou povinni nepodvést druhého. Naši moudří uvádějí, že první otázka, kterou dostane osoba, jež stane před nebeským soudem, bude: „Prodával jsi a kupoval poctivě?“ (Šabat 31a)

Zákaz podvádění a klamání druhých se týká všech obchodních jednání, včetně prodeje, pronájmu, smluv, barterového (výměnného) obchodu atd.

Prodávající nesmí podvádět zákazníky, pokud jde o kvalitu jeho zboží. Např. nesmí natřít staré nádobí, aby vypadalo nové, nesmí smíchat ovoce horší kvality s lepším a prodávat horší ovoce za cenu kvalitnějšího atd. Podobně je zakázáno propagovat cenu zboží, která již neplatí.

Každý musí přemýšlet předtím, než mluví a být odpovědný za slova, která vyřkne. Např. obchodník, který jednal se zákazníkem a souhlasil, že mu prodá zboží, nemůže svou nabídku stáhnout zpět, ani když se prodej ještě neuskutečnil.

Míry a váhy

33.  „Nebudeš mít ve svém váčku dvojí závaží, větší a menší. Nebudeš mít ve svém domě dvojí míru, větší a menší.“ (Dt 25:13-14)

Tento verš nás učí, že člověk musí mít naprosto přesné míry a váhy. Verš „Nedopustíte se bezpráví při soudu, při měření, vážení a odměřování“ (Lv 19:23) učí, že je zakázáno měřit a vážit zboží nesprávně.

Tyto prohřešky jsou velmi závažné a smíření za ně je velmi obtížné. Ten, kdo takto hřeší, většinou to dělá opakovaně a neví, koho ošidil a komu dluží peníze. Některé halachické autority tvrdí, že člověk by neměl mít nesprávné míry a váhy (nebo nepřesné nástroje k odměřování a vážení) ani ve svém domě, i když je nepoužívá.

Chování ve skupině; zlepšování svých povahových vlastností

34.  „Nikdo nepoškodíte svého bližního, ale budeš se bát svého B-ha.“ (Lv 25:17)

Verš nás napomíná, abychom nezraňovali druhého člověka nefyzickým způsobem, i když tím druhý člověk neutrpí finanční ztrátu. Musíme být v chování přímí a čestní. To znamená nedávat zavádějící informace a nelhat.

Rovněž je zakázáno uvést do rozpaků druhého člověka nebo způsobit mu bolest. To se týká způsobu, jakým se člověk chová k svému partnerovi a dalším členům rodiny, i toho, jak se chová k ostatním lidem, kteří nejsou členy rodiny. Naši moudří učí: „Kdo uvede druhou osobu do rozpaků na veřejnosti, ten nemá žádný podíl v budoucím světě“ (Bava mecia 58b). To dokládá, jak závažný hřích je záměrně někoho uvést do rozpaků. Je rovněž zakázáno nazývat někoho potupnou přezdívkou, i když ten druhý je zvyklý, že se mu tak říká.

35.  Člověk se musí vyvarovat nepatřičných výrazů. To znamená zdržet se zlořečení a dalších nepřípadných slov. Kultivované vyjadřování napomáhá k očištění duše a brání, aby člověk neklesl ze své duchovní úrovně.

Nejlépe je nedělat sliby či přísahy, které nejsou nezbytné, protože nesplnit slib či přísahu je vážný hřích.

Každý má povinnost posilovat své pozitivní charakterové rysy - cudnost, soucitnost, radostnou vyrovnanost, lidumilnost atd. Tyto vlastnosti nám zaručují, že budeme žít svůj život v čistotě a bezúhonnosti. Naopak by se každý měl vyvarovat projevů negativních vlastností, jako je např. krutost, žárlivost, hněv, záštiplnost, mstivost, lenost, domýšlivost, marnivost a závist.

Rambam předkládá podrobný program ke zdokonalení vlastností člověka (Hilchot de´ot, ktp. 1, 2, 3, 4, 5, 6). Rambam vysvětluje pozitivní aspekty různých vlastností a charakterových rysů, i co by měl člověk získat a čeho se vyvarovat na své pouti životem. Kdo si prostuduje zmíněné kapitoly, bude utvrzen v rozhodnutí vést ušlechtilý život v čistotě, podle zákonů Tóry.

Micva posvětit B-ží jméno

36.  Posvětit B-ží jméno je velká micva. Ten, kdo věrně a z celé duše zachovává micvot, i když vyžadují sebeobětování, je schopen posvětit B-ží jméno každým svým krokem. Vést věrně a skromně život Tóry a zachovávat její micvot je příčinou, že druzí mají v lásce toho, kdo studuje a zachovává Tóru. Proto prorok Micha (Micheáš) hlásal B-žím jménem: „Člověče, bylo ti oznámeno, co je dobré a co od tebe B-h žádá: jen to, abys zachovával právo, miloval milosrdenství a chodil pokorně se svým B-hem.“ (Mi 6:8)

< Předchozí		Další >