Země Izraelská (Erec jisrael) má vyšší svatost než jiná území. B-h vybral tuto zemi za zvláštní příbytek B-ží přítomnosti (šechíny). Plodiny, jež vyrostou v Erec jisrael, jsou rovněž obdařeny svatostí. Tóra proto přikazuje židovskému národu zachovávat četné micvot, jež platí pro zemědělské práce v Erec jisrael. Tyto micvot se nazývají „micvot, závisící na zemi Izraelské“. Jednou z nich je oddělování desátků z plodin, vypěstovaných v Erec jisrael. V hebrejštině se to nazývá oddělení trumot a ma´asrot.

V úvodu ke své knize Ša´arej cedek píše Chochmat Adam o povinnosti znát praktické uplatnění micvot, závislých na zemi Izraelské:

Kdyby muž musel vstoupit do královského paláce a neznal by zásady vhodného chování, riskoval by život. Tím víc to platí pro toho, kdo chce žít v Erec jisrael a nezná specifické micvot, které se v ní musejí zachovávat. O takovém člověku je psáno: „Kdo po vás chce, abyste šlapali Má nádvoří?“ (Iz 1:12)

Sefer ha-Chinuch vysvětluje jeden z důvodů této micvy:

Ježto celý svět náleží B-hu, je správné, aby si člověk připomínal svého Tvůrce, když se těší z Jeho požehnání, zejména z obilí, vína a olivového oleje, jež jsou pro člověka základními potravinami. Je tedy správné, aby si každý vzpomněl na svého Tvůrce pronesením požehnání před snězením a odložením části své sklizně pro B-ží služebníky, kohanim, kteří se věnují službě B-hu. (Sefer ha-Chinuch, micva 507: oddělování truma)

Zákaz tevel

Vysvětlení pojmů

1.  Než uvedeme krok za krokem, jak oddělovat různé desátky, zmíníme nejdříve halachot různých typů desátků.

Plodina vypěstovaná v Izraeli, z níž ještě nebyly odděleny desátky (trumot a ma´asrot, tj. truma gedola, ma´aser rišon, trumat ma´aser a ma´aser šeni nebo ma´aser ani) nazývá se tevel. Tevel je akronym aramejských slov „tav lo“, což znamená „ne dobré“, protože plodina se nesmí jíst ani využívat, dokud se neoddělí trumot a ma´asrot. Toto platí i pro kohanim a levi´im.

Když někdo neví, zda byly či nebyly odděleny desátky z plodiny, je plodina nazývána safek tevel (možný, pravděpodobný tevel). Ze safek tevel se musí oddělit desátky.

Ze safek tevel se desátky oddělují stejným způsobem jako z toho, co je jednoznačný tevel. Jediný rozdíl je v tom, že při oddělování desátků ze safek tevel člověk neřekne požehnání (podrobněji o tom dále).

Je zakázáno jíst či užívat tevel tak, že něco z něj se spotřebuje. Člověk také nesmí spotřebovat žádnou plodinu s příměsí tevel. Nesmí se tedy využívat šťáv, olejů, prášků, extraktů, konzervovaných plodů, dokud z nich nebyly odděleny trumot a ma´asrot.

• Domácí zvířata se nesmí krmit tevel
• Semena tevel se nesmí zasít
• Olej vyrobený z tevel se nesmí používat ke svícení či topení
• Olej vytlačený z tevel se nesmí použít do krémů a mastí

Člověk nesmí prodat ani darovat ovoce, zeleninu či výrobky z nich, pokud z nich nebyly odděleny trumot a ma´asrot, neboť kupec (obdarovaný) by se mylně domníval, že prodávající (dárce) již oddělil trumot a ma´asrot.

2.  Nejdříve se oddělí z plodiny truma gedola. Ve dnech Chrámu se truma gedola dával kohenovi. Ti, kdo nebyli kohanim, jej nesměli jíst.

Dnes kohanim nesmějí jíst truma gedola, protože jsou rituálně nečistí. Nedáváme tedy truma gedola kohanim. Pro truma gedola se oddělí jen nepatrná část produkce.

Truma gedola se musí spálit. Je-li příliš obtížné spálit jej, měl by se dobře zabalit a hodit do odpadu. Truma gedola se nesmí nechat blízko domu, neboť někdo by jej omylem mohl sníst.

Truma, oddělený z tekutiny, se musí vylít, nejlépe do země (ale ne na potupné místo). Je-li obtížné vylít tekutinu do země, smí se vylít do odpadu.

3.  Po oddělení truma gedola oddělí se desetina zbývajícího množství. Tento desátek se nazývá ma´aser rišon (první desátek)

Poté, co se z něj oddělí trumat ma´aser, smí kdokoliv jíst ma´aser rišon. O trumat ma´aser pojednáme dále v bodě 4.

V době 1. Chrámu se ma´aser rišon dával levitovi. Dnes obvykle - po oddělení ze safek tevel - sní ma´aser rišon sám majitel. Někteří lidé dávají ma´aser rišon, který byl oddělen z plodiny, jež byla jednoznačný tevel, levitovi.

4.  Z ma´aser rišon se oddělí desetina na trumat ma´aser (tj. jedna setina celkového množství). Stejně jako u truma gedola, i trumat ma´aser smí jíst pouze kohen.

V dobách Chrámu odděloval desetinu ze svého ma´aser rišon levita a dával ji kohenovi. Dnes kohanim nemohou jíst trumat ma´aser, protože jsou rituálně nečistí.

Dnes se trumat ma´aser oddělí z ma´aser rišon, ale nedá se kohenovi. Zakope se nebo se důkladně zabalí a naloží se s ním stejně jako s truma gedola.

5.  Ma´aser šeni (druhý desátek) se odděluje z plodin, které byly vypěstovány v prvním, druhém, čtvrtém a pátém roce sedmiletého cyklu. Sedmý rok cyklu je šmita - šabatový rok (nejbližší šabatový rok je 5775, tj. r. 2014-15). Micvou šmity se podrobně zabývá bod 29-32.

Ma´aser šeni je desetina , která se oddělí ze zbývajícího množství plodiny po oddělení ma´aser rišon (je to kolem 9 procent celkového množství).

V dobách Chrámu jedl člověk ma´aser šeni v Jeruzalémě, když byl rituálně čistý. Pokud bylo příliš obtížné přinést desátek do Jeruzaléma (kvůli vzdálenosti), zvláštní svatost plodiny byla převedena na mince a ježto plodina pak již neměla žádnou zvláštní svatost, mohla se jíst kdekoli. Tomu se říká „vykoupit plodinu penězi“. Peníze, jež získaly svatost plodiny, přinesl člověk do Jeruzaléma a využil je výhradně na koupi jídla, které pak snědl místo ma´aser šeni.

Dnes, kdy nemáme Chrám a nemůžeme se rituálně očistit, nesmíme jíst ma´aser šeni. Vykoupíme tedy ma´aser šeni mincí. Tento postup je popsán v následujícím bodu. 6. (Existují speciální halachot pro vykoupení ma´aser šeni v částech Jeruzaléma, jež byly v době Chrámu posvátné.)

6.  Mince či několik mincí (nikoliv papírové peníze) pro vykoupení ma´aser šeni by měly být odloženy na bezpečné místo.

Ma´aser šeni je vykoupen mincí, jejíž hodnota je „pruta“, tj. její hodnota je ekvivalentem ceny 0,025 g stříbra.

Jedna mince se smí použít k vykoupení ma´aser šeni, až dokud se hodnota vykoupené plodiny nerovná hodnotě mince. Ježto přesný přepočet, kolikrát se lze danou minci použít k vykoupení ma´aser šeni, závisí na různých faktorech, je důležité, aby člověk probral status své mince s odborníkem na tyto halachot.

Další halachot se týkají toho, co udělat s mincí poté, co byla maximálně využita, halachot pruta chamura atd.

Ten, kdo využívá izraelských plodin pravidelně, může se stát subskribentem Fondu pro vykoupení ma´aser šeni. Členové fondu oddělí ma´aser šeni a řeknou požehnání, jak je obvyklé. Členové vykoupí svůj ma´aser šeni mincemi, jež uchovává fond, místo mincemi, které mají doma. Členové fondu dostanou kompletní instrukce, jak zachovávat tuto micvu (současná adresa je: The Fund for Redemption of Ma´aser šeni, P.O.B. 501 00 Jerusalem, Israel 91501. Americká pobočka má adresu 540 Fifth Street, Lakewood, NJ, tel (908) 905-6725, fax (908) 942-0001).

7.  Z plodin, které vyrostly ve třetím a šestém roce sedmiletého cyklu, se odděluje ma´aser ani - „desátek chudého“. Ma´aser ani je jedna desetina množství, které zůstalo po oddělení ma´aser rišon. Ma´aser ani se dává chudým. Ma´aser ani je asi 9 procent celého množství

Ma´aser ani může jíst každý.

Ten, kdo odděluje desátky z plodiny, která je safek tevel, musí oddělit ma´aser ani, ale nemusí dát tento desátek chudým.

Následující přehled popisuje oddělování desátků:

V době Chrámu

Desátek:	Kolik oddělit	Halacha
Truma gedola	Podle Tóry jakékoli množství. Moudří stanovili tři možnosti: štědré množství.= 1/ 40 průměrné mn.= 1/ 50 skrblické mn.= 1/ 60	Dát kohenovi
Ma´aser rišon	Jedna desetina z toho, co zbylo po oddělení truma gedola.	Dát levitovi
Trumat ma´aser	Jedna desetina z toho, co bylo označeno jako ma´aser rišon (asi 1% původního množství).	Dát kohenovi
Ma´aser šeni	Jedna desetina toho, co zbylo po oddělení ma´aser rišon (asi 9 % původního množství).	Přinést do Jeruzaléma a tam jíst, nebo převést jeho svatost na minci, tu přinést do Jeruzaléma a utratit na jídlo a tam sníst.
Ma´aser ani	Jedna desetina toho, co zbylo po oddělení ma´aser rišon (asi 9 % původního množství).	Dá se chudým

Dnes

Desátek:	Kolik oddělit	Halacha
Truma gedola	Jakékoliv množství	Zakopat nebo důkladně zabalit a vyhodit.
Ma´aser rišon	Jedna desetina z toho, co zbylo po oddělení truma gedola.	Zůstane majetkem vlastníka, smí jej jíst každý.
Trumat ma´aser	Jedna desetina z toho, co bylo označeno jako ma´aser rišon (asi 1% původního množství).	Zakopat nebo důkladně zabalit a vyhodit.
Ma´aser šeni	Jedna desetina toho, co zbylo po oddělení ma´aser rišon (asi 9 % původního množství).	Vykoupí se za prutu.
Ma´aser ani	Jedna desetina toho, co zbylo po oddělení ma´aser rišon (asi 9 % původního množství).	Byl-li oddělen z jednoznačného tevel, dá se chudým. Byl-li oddělen ze safek tevel, smí jej jíst kdokoliv.

Příprava plodiny k oddělení desátků

8.  Veškeré ovoce, zelenina a další produkty, z nichž se budou oddělovat desátky, musí se shromáždit na jednom místě.

Když je stejný druh v několika balících, měl by člověk otevřít obaly a dát balíky vedle sebe.

Měl by zajistit, aby se ovoce, zelenina a další produkty nepohnuly, až bude říkat text a měl by obzvlášť dát pozor, aby se tekutiny nepohybovaly.

Oddělení desátků

9.  Oddělí se desátky a přečte se text, uvedený níže. Text by měl člověk říci v jazyce, kterému rozumí. Textem se označí množství a místo pro různé desátky. Oddělí o trochu víc, než jednu setinu každého druhu plodiny a dá kousek dál od množství plodiny, z níž byl desátek oddělen. Nutno dbát na to, aby se neoddělilo méně než požadované množství.

Před oddělením desátků z tevelu člověk řekne požehnání Ašer kidšanu b´micvotav v´civanu l´hafriš trumot u´ma´asrot (Jenž nás posvětil svými micvot a nařídil nám oddělovat desátky). Když odděluje desátky ze safek tevel, neřekne požehnání. Po oddělení desátků přečte člověk následující text:

Část na severní straně toho, co bylo odděleno, což je více než jedna setina, tímto označuji za truma gedola (pokud někdo odděluje z několika druhů plodin, připojí „každý ze svého druhu“). Tímto označuji zbývající setinu, jež byla oddělena, jakož i zbývajících devět setin na severní straně (každou z jejího druhu) jako ma´aser rišon.

Tuto jednu setinu, která je oddělena a kterou jsem označil jako ma´aser rišon, tímto označuji za trumat maa´aser (každý ze svého druhu).

Tímto označuji jižní část plodiny za ma´aser šeni. Tímto vykupuji ma´aser šeni a další pětinu (25 procent) z toho hodnotou pruta mincí, kterou jsem označil pro vykoupení ma´aser šeni a reva´j. Pokud (ma´aser šeni) nemá hodnotu pruta, on a další pětina budou vykoupeny podle své hodnoty.

Jestliže se vyžaduje, aby se z plodiny oddělil ma´aser ani, tímto označuji jižní část (každou ze svého druhu) za ma´aser ani.

Jestliže plodina je reva´j, to a další pětina (25 procent) bude vykoupeno hodnotou pruta mincí, kterou jsem označil pro vykoupení ma´aser šeni a reva´j.

Vysvětlení citovaného textu

10.  Text „část na severní straně toho, co bylo odděleno, což je více než jedna setina, tímto označuji za truma gedola (každý ze svého druhu)“.

Vysvětlení: Těmito slovy člověk označuje množství více než jednoho procenta, které je umístěno na severní straně toho, z čeho bylo odděleno, za truma gedola. Člověk smí oddělit desátky současně z několika druhů plodin. V tomto případě by měl oddělit z každého druhu plodiny o trochu víc než jedno procento a připojit slova „každý ze svého druhu“.

Text: „Tímto označuji zbývající jednu setinu, která byla oddělena i devět setin na severní straně plodiny (každou ze svého druhu) za ma´aser rišon“.

Vysvětlení: Těmito slovy člověk označí ma´aser rišon ve dvou místech: jedna desetina ma´aser rišon je označena jako jedno procento, které bylo odděleno a ostatek (zbývajících devět desetin) je označeno na severní straně plodiny, která nebyla oddělena.

Text: „Tuto jednu setinu, která je oddělena a kterou jsem označil jako ma´aser rišon, tímto označuji za trumat ma´aser (každý ze svého druhu)“.

Vysvětlení: Těmito slovy člověk nyní označuje jednu setinu, která byla oddělena a označena jako část ma´aser rišon, za trumat ma´aser.

Text: „Tímto označuji jižní část plodiny za ma´aser šeni.“

Vysvětlení: Těmito slovy se označuje část na jižní straně plodiny jako ma´aser šeni.

Text: „Tímto vykupuji ma´aser šeni a další pětinu (25 procent) z toho hodnotou pruta v minci, kterou jsem označil pro vykoupení ma´aser šeni a reva´j.“

Vysvětlení: Těmito slovy člověk vykupuje ma´aser šeni mincí, kterou si odložil pro tento účel. To znamená, že svatost ma´aser šeni je převedena na tuto minci. Postup je podrobněji vyložen v odst. 1. Pětina znamená 25 procent, což po přidání je pětina.

Jestliže člověk ví, že plodina je z roku, kdy se má oddělit ma´aser ani, nahradí v textu slova „ma´aser šeni“ slovy „ma´aser ani“. Pokud někdo neví, z kterého roku je plodina, řekne v textu obojí slova. V tom případě je jižní jedna desetina podmínečně označena za buď ma´aser šeni nebo ma´aser ani.

Text: „Jestliže se vyžaduje, aby se z plodiny oddělil ma´aser ani, tímto označuji jižní část (každou ze svého druhu) za ma´aser šeni.“

Vysvětlení: Jestliže je plodina z roku, kdy se má oddělit ma´aser ani, je část na jižní straně plodiny označena za ma´aser ani (namísto ma´aser šeni). Závěrečná část o reva´j je vyložena v bodu 28.

Požehnání

11.  Před oddělením desátků z tevel se řekne požehnání Ašer kidšanu b´micvotav v´civanu l´hafriš trumot u´ma´asrot“ (Jenž nás posvětil svými micvot a nařídil nám oddělovat desátky). Obecně když někdo koupí ovoce a zeleninu na trhu nebo v obchodě, neví, zda byly odděleny desátky. Člověk tedy musí oddělit desátky tak, jak bylo výše popsáno. Ale neřekne požehnání, ježto možná desátky již byly odděleny. Požehnání se říká, jen pokud si je člověk jistý, že desátky odděleny nebyly, tj. když ovoce je přímo z pole nebo sadu.

Před vykoupením ma´aser šeni za minci se řekne požehnání Ašer kidšanu b´micvotav v´civanu al pidjon ma´aser šeni (Jenž nás posvětil svými micvot a nařídil nám vykoupit ma´aser šeni). Pokud si někdo není jistý,, zda byl z plodiny oddělen ma´aser šeni (tj. koupil plodinu na trhu), anebo si není jistý, že tato plodina vyrostla v roce, kdy se musí oddělit ma´aser šeni, přečte text bez požehnání.

Postup po oddělení desátků

12.  O něco více než jedno procento, oddělené z plodiny a označené jako truma, se nesmí jíst ani nijak využít, protože je to posvěceno. Truma se nedává kohanim, protože je pro ně zakázaná. Ježto truma se nesmí vyhodit znevažujícím způsobem, musí se zakopat nebo důkladně zabalit a odstranit.

Je-li truma tekutina (tj. víno, šťáva atd.), musí se vylít. Nejlépe je vylít ji do země, to se považuje za méně potupné než vylít ji do odpadu.

Nádoby, v nichž bylo truma z tekutiny, by se měly vypláchnout, než se použijí, aby někdo bezděky nevypil truma, který zůstal v nádobě.

Když člověk oddělil nezbytné desátky, zbytek plodiny (o něco méně než 99 procent původního množství) se smí jíst.

13.  Micva oddělit desátky z plodiny před jezením či využitím a micva dát desátek kohenovi, levitovi a chudým jsou dvě různé, navzájem nezávislé micvot.

Jak již bylo zmíněno, dnes se truma a truma ma´aser nedávají kohanim. To je proto, že kohanim tyto desátky nesmí jíst, kvůli své rituální nečistotě i z dalších důvodů.

Část plodiny, která je ma´aser, zůstává majetkem vlastníka a smí ji sníst kdokoliv. Někteří lidé dávají ma´aser rišon, oddělený z plodiny, která je jednoznačný tevel, levitovi.

Ma´aser ani, oddělený z plodiny, která je jednoznačný tevel, dává se chudým.

Další zákony

14.  Nesmí se oddělit desátky z plodiny, vypěstované v jednom roce, za plodinu, vypěstovanou v jiném roce. Je mnoho kritérií, určujících, ke kterému roku šabatového cyklu plodina náleží, mj. druh rostliny, stádium jejího vývoje o Roš hašana nebo o Tu bi-švat, kdy došlo ke sklizni atd.

Když si člověk není jistý, ke kterému roku cyklu ovoce patří (tj. zda se má oddělit ma´aser šeni nebo ma´aser ani), připojuje v textu po slovech „ma´aser šeni je na jižní straně“ slova „a pokud (je rok, kdy) musí být oddělen ma´aser ani, ma´aser ani je na jižní straně“.

Nejlépe je připojit tato slova vždy, aby se člověk vyhnul možnému omylu, pokud jde o rok, k němuž plodina náleží.

Podle Chazon Iš jestliže někdo nemá úplný text oddělení desátků a nezná text zpaměti, smí říci tuto krátkou verzi: „Tímto odděluji všechny trumot a ma´asrot a vykupuji všechen ma´aser šeni a reva´j podle halachy, jak je psáno v textu (uvede, kde se text nachází nebo je vytištěn, např. v určitém siduru).“

Až na změnu textu osoba v této situaci oddělí desátky, jak je obvyklé. Oddělí o trochu více než jednu setinu plodiny, musí mít speciální minci pro vykoupení ma´aser šeni atd.

15.  Je zakázáno oddělit desátky z jednoho druhu plodiny, aby tím člověk uvolnil jiný druh plodiny k snězení. Např. nesmí oddělit desátky z rajčat, aby je využil jako desátky za okurky. Avšak jedna varieta téhož druhu se smí použít jako desátky za jinou varietu - např. zelené hrozny se smí použít jako desátky za červené hrozny.

Není jasné, zda citrusové plody jsou halachicky považovány za jeden druh plodiny. Člověk by tedy neměl použít desátky z jednoho typu citrusových plodů za jiný typ. Pokud to udělal, musí oddělit desátky znovu z každého typu citrusových plodů bez požehnání.

Je zakázáno použít plodiny, která je osvobozena od desátků ( protože z ní již desátky byly odděleny) k oddělení desátků za plodinu, která je tevel. Rovněž se nesmí užít plodiny, která je safek tevel, pro oddělení desátků za plodinu, která je jednoznačný tevel, nebo naopak.

Koupí-li někdo ve dvou různých obchodech plodinu, která je safek tevel, anebo koupí v jednom obchodě plodinu, která je safek tevel a pochází od dvou různých dodavatelů, musí oddělit desátky z každé várky zvlášť. To je proto, že něco z plodiny je možná osvobozeno od desátků (tj. desátky již z ní byly odděleny), kdežto ze zbytku se možná musí desátky oddělit (tj. nebyly ještě odděleny).

16.  Při oddělování desátků musí být plodina i její oddělená část těsně vedle sebe. Halacha má pro to výraz „min ha-mukaf“, tj. přilehlý, sousedící. Je-li několik nezabalených druhů v téže místnosti, jsou považovány za mukaf, i když se navzájem nedotýkají. Je-li plodina v několika nezakrytých nádobách, nádoby by se měly vzájemně dotýkat a desátky by se měly umístit vedle nich. Jsou-li nádoby uzavřené, musí se otevřít.

Když se provádí oddělení desátků u několika druhů najednou, každý druh plodiny by měl být na zvláštní hromadě.

Pokud někdo oddělil desátky bez splnění podmínky min ha-mukaf, přesto splnil micvu. Jestliže někdo nemůže oddělit desátky min ha-mukaf, měl by se zeptat rabína, jak postupovat.

Desátky by se měly oddělit z plodiny předtím, než se bude vařit, aby hrnce neabsorbovaly tevel.

Pokud byla plodina uvařena dřív, než byly odděleny desátky, měl by člověk oddělit desátky s úmyslem zahrnout do nich i tevel, který absorbovaly hrnce. V tom případě by měl oddělit desátky téhož dne, kdy bylo jídlo uvařeno.

Jestliže někdo použil nůž ke krájení nebo loupání štiplavé zeleniny (cibule, ředkve), která je tevel, měl by při oddělení desátků mít úmysl zahrnout i tevel, absorbovaný nožem.

17.  Oddělovat desátky smí pouze majitel plodiny nebo jeho zástupce.

Host smí oddělit desátky z toho, co má na talíři, pokud hostitel opomněl. Jestliže jídlo je safek tevel, host smí oddělit desátky z toho, co má na talíři, i když hostitel nesouhlasí. Před oddělením desátků by měl host pozvednout svůj talíř s úmyslem halachicky nabýt množství na talíři. Pokud nemůže desátky zabalit, měl by je nechat na okraji talíře.

Děti nesmí oddělovat desátky. Pokud oddělí desátky chlapec ve svém třináctém roce (tj. ještě nemá plných třináct let) nebo dívka v roce, kdy dovrší dvanáct let (tj. ještě nemá plných dvanáct let), měl by se člověk dotázat znalce halachot, jaký status má plodina. Tento věk (rok, než bude dítě povinno zachovávat micvot) se nazývá mufla samuch l´iš.

18.  Desátky se nemusí oddělovat z ovoce, které vyrostlo divoce. Rovněž se neoddělují desátky z ovoce, které bylo vypěstováno nežidem a jehož majitelem v konečné etapě zpracování byl nežid. Desátky se musí oddělit z ovoce, pokud patřilo Židovi v jedné či obou těchto etapách.

Co se pokládá za „konečné zpracování“, závisí na plodině.

Konečné zpracování je poslední etapa sklizně (např. uložení ovoce do beden).

Finálním zpracováním hroznů a oliv, jež se pěstovaly na víno a olej, je vytlačení oleje a vína.

Je zakázáno spoléhat na to, že ovoce a zelenina, prodávané nežidem, byly vypěstovány nežidem. Nesmíme se tedy domnívat, že tato plodina je osvobozena z oddělování desátků. Musíme si věci ověřit, abychom mohli určit, zda se musí či nemusí desátky oddělit.

Mnoho izraelských plodin je prodáváno do ciziny. Židé, kteří žijí mimo Izrael, musí mít jistotu, že z těchto plodin byly desátky náležitě odděleny, aby se vyhnuli porušení zákazu tevel. Z plodin vypěstovaných mimo Izrael, ale k jejichž konečnému zpracování došlo v Izraeli, musí se oddělit desátky.

19.  Je zakázáno oddělovat desátky o šabatu a jom tov. Každý by se tedy měl maximálně snažit, aby desátky oddělil předem.

Kdo má ve svém domě tevel před šabatem či jom tov a nemá čas oddělit z něj desátky, může text říci v pátek nebo o erev jom tov v budoucím čase (jak uvedeno dále) . Pak smí fyzické oddělení desátků provést o šabatu či jom tov.

Ten, kdo takto postupuje, musí po skutečném oddělení říci text ještě jednou. Musí přitom dbát na to, aby nepohnul množstvím, které oddělil, protože je to mukce (zákony mukce jsou podrobně probrány v kpt. 20).

Tento způsob oddělení desátků smí uplatnit jen tehdy, pokud tevel byl majetkem člověka před šabatem či jom tov.

Text, který se řekne v pátek či o erev jom tov:

Oddělím později o trochu více než jednu setinu plodiny. Množství více než jedné setiny na severní straně oddělené části bude truma (kdo odděluje několik druhů plodin současně, řekne „každá ze svého druhu“). Zbývající jedna setina spolu s devíti podobnými částmi na severní straně plodiny bude ma´aser rišon (každý ze svého druhu). Tato jedna setina, kterou jsem označil jako ma´aser rišon, bude označena jako truma ma´aser (každý ze svého druhu). Jižní část plodiny bude označena jako ma´aser šeni (každý ze svého druhu). Ten a další pětina z toho bude vykoupena za pruta minci, kterou jsem odložil pro vykoupení ma´aser šeni. Jestliže (ma´aser šeni) nemá hodnotu pruta, bude vykoupen spolu s přidanou pětinou za svou cenu. A jestliže ma´aser ani (má být oddělen místo ma´aser šeni), bude označen na jižní straně (každý ze svého druhu).

Odklizení ma´asrot

20.  Člověk je povinen odklidit všechny ma´asrot o erev Pesach čtvrtého roku cyklu šmity a o erev Pesach roku šmity.

Každý, kdo má ve svém domě o erev Pesach čtvrtého roku šabatového cyklu tevel nebo safek tevel z prvního, druhého nebo třetího roku šabatového cyklu, musí z něj oddělit desátky. Podobně každý, kdo má ma´asrot, které musí být odevzdány, musí je rozdělit podle halachy. Musí rovněž vykoupit svou minci pro vykoupení ma´aser šeni a reva´j za pruta. Tato pruta se pak musí zničit nebo hodit do moře.

Člověk je také povinen odklidit své ma´asrot o erev Pesach šabatového roku. V tom případě jsou ma´asrot z plodin vypěstovaných ve čtvrtém, pátém a šestém roce cyklu šmity.

Oddělení chaly

21.  Je micva oddělit kousek těsta z některého z pěti druhů obilí (pšenice, žito, ječmen, oves a špalda). Tento kousek těsta se nazývá chala. Člověk nesmí jíst žádné pečivo (chléb, koláč, maces, macesový pokrm, sušenky atd.), jestliže z nich nebyla oddělena chala. Pečivo před oddělením chaly je považováno za tevel.

Micva oddělení chaly je odvozena z verše „Z prvotin své obilné tluče budete dávat jako oběť pozdvihování. Odevzdáte jej jako oběť pozdvihování z humna“ (Nu 15:20). Sefer ha-Chinuch uvádí jako jeden z důvodů micvy chaly toto:

Ježto život je udržován potravou a většina lidí se živí chlebem, B-h si přál dát nám zásluhu vykonávat trvale micvu nad naším chlebem. Zachováváním micvy spočine na našem chlebu požehnání a získáme zásluhu pro své duše. Tak těsto poskytuje potravu našemu tělu i duši. Dalším důvodem (této micvy) je, že tak mohou B-ží služebníci, kohanim, kteří se stále věnují B-ží službě, dostávat chalu bez námahy. Zatímco musí vydávat úsilí na fukarování a mletí truma, který se odděluje z obilí, zde obdrží svůj díl bez námahy. (Sefer ha-Chinuch, micva 385)

Chala by se měla oddělit z hotového těsta. Není-li oddělena z těsta, smí se oddělit po upečení.

Chala se musí oddělit z těsta, které bylo vytvořeno v Erec jisrael To platí, i když mouka na těsto je z obilí, které bylo vypěstováno v cizině. Naši moudří stanovili, že micva chaly se musí zachovávat i mimo Izrael. Platí to, i když mouka na těsto je z obilí, které vyrostlo mimo Izrael.

V Izraeli se pečivo nesmí jíst, dokud nebyla oddělena chala,. kdežto mimo Izrael se smí pečivo jíst i před oddělením chaly, pokud člověk nechá kousek chleba, z něhož se chala oddělí.

Jak oddělit chalu

22.  Oddělíme kousek těsta a prohlásíme: Toto je chala. (Podrobnosti, např. kdy říci požehnání atd., budou uvedeny dále.)

Kousek těsta, oddělený jako chala, by měl být velikosti k´zajit. Je-li kousek menší než k´zajit, micva bude přesto splněna. Někdy nemáme jistotu, zda byla z těsta chala oddělena nebo ne. Někdo v takovém případě oddělí velmi malý kousek pečiva jako chalu.

Kousek pečiva, oddělený pro chalu, se nesmí jíst. Musí se spálit nebo dobře zabalit a vyhodit. Neměl by se vyhodit potupným způsobem.

Kousek těsta oddělený pro chalu, by se neměl spalovat v troubě, když se peče další pečivo.

Při oddělení chaly se řekne požehnání Ašer kidšanu b´micvotav v´civanu l´hafriš chala min ha-isa (Jenž nás posvětil svými micvot a nařídil nám oddělovat chalu z těsta). Pak člověk prohlásí: Toto je chala. Někteří lidé říkají v požehnání jen l´ha-friš chala, místo l´ha-friš chala min ha-isa.

Podle Chazon Iš se požehnání říká jen v případě, když se chala odděluje z těsta, na něž se použilo nejméně 2,25 kg mouky. Podle rav Chaima Na´eh se požehnání říká, když se na těsto použilo nejméně 1,66 kg mouky.

Pokud se na těsto použilo více než 1,2 kg mouky (ale méně, než je výše uvedené množství), člověk oddělí kousek těsta a prohlásí „Toto je chala“, neřekne však žádné požehnání. Není povinnost oddělit chalu z těsta, na které se použilo méně než 1,2 kg mouky.

Když se těsto bude smažit nebo vařit, ale ne péct (např. těstoviny), oddělí se chala bez požehnání. Žena má přednost při vykonávání micvy oddělení chaly, ale není-li v domě žádná žena, vykoná micvu muž.

Dítě, které ještě není bar / bat micva, by nemělo oddělovat chalu.

Další zákony

23.  Není-li si člověk jistý, zda byla oddělena chala z pečiva, pečeného na prodej a koupeného v obchodě či pekárně, musí oddělit chalu před snězením. Pečivo se nesmí jíst, dokud nebyla chala oddělena.

Jak již bylo uvedeno, když si někdo není jistý, zda byla či nebyla oddělena chala z pečiva (např. když si koupí pečivo a neví, zda byla oddělena chala), musí oddělit chalu bez požehnání. Řekne pouze „Toto je chala“.

24.  Dáme-li několik dávek těsta nebo pečiva do nádoby a žádná z jednotlivých dávek neobsahuje dostatečné množství mouky, aby bylo nutné oddělit chalu, ale všechny dohromady dají množství, z něhož je nutno chalu oddělit, nádoba spojila všechny dávky v jeden celek. V tom případě pak vlastník musí oddělit chalu z těsta či pečiva. Toto pravidlo neplatí, když vlastník nechce, aby se jednotlivé dávky dotýkaly či smíchaly dohromady.

Pokud někdo dostal pečivo od několika lidí (anebo koupil různé pečivo) a není si jistý, zda byla ze všech oddělena chala, musí oddělit kousek chaly z každého pečiva. V tomto případě člověk nesmí oddělit chalu z jednoho pečiva a vyjmout tím ostatní. To je proto, že jestli už z pečiva byla oddělena chala, nelze jím vyjmout pečivo, z něhož chala oddělena nebyla.

25.  Je zvykem, že v pátek ženy pečou chaly z těsta, jež obsahuje tolik mouky, že se musí oddělit chala.

Jsou pro to dva důvody: jeden je ctít šabat připravením zvláštních slavnostních pokrmů. Druhým důvodem je dát ženám příležitost splnit micvu oddělení chaly o erev šabat.

O šabatu se chala nesmí oddělit. Halacha k oddělení chaly o šabatu je stejná jako k oddělení desátků o šabatu (tento zákaz, jakož i dovolený způsob oddělení desátků o šabatu, je uveden v bodu. 19).

Mimo Izrael je halacha odlišná. Mimo Izrael se smí jíst pečivo, i když z něj nebyla oddělena chala. V takovém případě člověk musí o šabatu nechat kousek pečiva a chala se z tohoto kousku oddělí o moca´ej šabat. Nutno zdůraznit, že chala se odděluje z nechaného kousku, ale neměl by se celý kousek označit jako chala.

Stejně jako o šabatu, nesmí být chala oddělena ani o jom tov. Avšak z těsta, které bylo připraveno o jom tov, se chala smí oddělit o jom tov.

Kousek chaly, který byl odělen o jom tov, je mukce. Po oddělení se s ním tedy nesmí pohnout. Těsto se nesmí spálit o jom tov, ježto spálení těsta není potřebné pro jom tov.

Orla a neta reva´j

26.  Tóra říká: „Až přijdete do země (izraelské) a budete sázet různé ovocné stromy, bude vám jejich ovoce nedotknutelné jako neobřízka (orla); po tři roky bude pro vás arelim (neobřezané), nesmí se jíst. Čtvrtého léta bude všechno jejich ovoce posvěceno k oslavě Hospodina. Teprve v pátém roce budete jíst jejich ovoce, abyste nadále sklízeli bohatou úrodu. Já jsem Hospodin, váš B-h.“ (Lv 19:23-25)

První verš zakazuje jíst ovoce, které vyroste v prvních třech letech života stromu. Toto ovoce se nazývá orla. Druhý verš říká, že ovoce, které vyroste ve čtvrtém roce života stromu, je obdařeno svatostí a musí se použít k poděkování B-hu. Toto ovoce se nazývá neta reva´j. Třetí verš dovoluje jíst ovoce, které vyrostlo po pátém roce stromu.

Orla

27.  Ovoce, které vyrostlo v prvních třech letech života stromu se nesmí jíst ani jakkoli využít. Např. nesmí se k němu přivonět, prodat je Židovi nebo nežidovi, krmit jím zvířata atd. Zákaz orla se týká jen plodů. Listy a větve stromu lze v prvních třech letech využívat

Ovoce orla se spálí. Není-li možné spálit ovoce orla, mělo by se zakopat.

Zákaz orla platí pro ovoce vypěstované Židy i nežidy.

Tento zákaz orla platí také mimo Izrael pro ovoce, u něhož si člověk je jistý, že vyrostlo v prvních třech letech po zasazení stromu.

Zákaz orla platí pro semenáče i pro vzrostlé stromy, jež byly přesazeny. Zákaz orla platí první tři roky po přesazení stromu.

Výhony rašící z kořenů stromu nebo pařezu, které vyrůstají od země, jsou považovány za nové rostliny. Na tyto odnože se vztahuje zákaz orla v prvních třech letech po jejich objevení se ze země (je to časté u granátových jabloní).

V následujících případech by měl člověk konzultovat s halachickou autoritou, jak uplatnit halachot orla:

• strom, který byl přesazen z jednoho místa na druhé s kořeny obalenými půdou
• strom, který byl pokácen a zbývající pahýl, který byl vysoký méně než jeden tefach, znovu obrostl.

Existuje halachický názor, že pokud většina určitého druhu ovoce, dostupná na trhu, není orla, smíme toto ovoce koupit bez kontroly kašrutu orla. Jiný názor říká, že když pouze malé procento ovoce na trhu je orla, člověk nesmí toto ovoce koupit bez kontroly kašrutu orla, ježto je možné, že procento je vyšší.

Relevantní procento pro každý druh ovoce se mění rok od roku, ježto jsou stále vysazovány nové sady. Je nezbytné ujasnit si tyto detaily s odborníky, nebo si prohlédnout procentuální tabulky, které se každoročně zveřejňují.

Jak se počítají roky pro orla:

• Rostlina zakoření čtrnáct dní po zasazení.
• Třicet dní prvního roku stromu se považuje za celý rok orla. Např. strom, zasazený někdy před 15. avem 5751 (tj. byl v zemi čtyřicet čtyři dny před Roš hašana) má halachicky dokončen celý první rok orla. To je proto, že strom zakořenil 29. avu (čtrnáct dní po zasazení). Od 29. avu do Roš hašana uplynulo třicet dní, halachicky je tedy dokončen rok orla. Druhý rok stromu začíná o Roš hašana 5752. Tři roky orla tohoto stromu jsou dokončeny na konci roku 5753.
• Tu bi-švat (patnáctý švat) je Nový rok pro stromy. Tedy v našem příkladu ovoce, které před Tu bi-švat 5754 dospělo do stadia chanata, je považováno za orla pro ten rok. (Podle některých je chanata stádium vývinu plodu, kdy po opadnutí květu je rozpoznatelný zárodek plodu, podle jiných je to stav, kdy ovoce je dozrálé z jedné třetiny.) Ovoce, které dosáhlo tohoto stupně mezi Tu bi-švat 5754 a Tu bi-švat 5755, je neta reva´j a musí být vykoupeno, než se smí jíst.
• Ovoce, jež dosáhlo stádia chanata po Tu bi-švat 5755, není zakázáno a smí se jíst (po oddělení desátků).

Neta reva´j

28.  Ovoce, které vyrostlo během čtvrtého roku po zasazení stromu, se nazývá neta reva´j. V dobách Chrámu se toto ovoce přinášelo do Jeruzaléma a tam jedlo.

Pokud bylo obtížné donést ovoce do Jeruzaléma (kvůli vzdálenosti), bylo ovoce vykoupeno za peníze. Poté bylo dovoleno jíst ovoce kdekoli, protože jeho svatost přešla na peníze. Peníze byly přineseny do Jeruzaléma a za ně se nakoupilo jídlo, které se tam jedlo.

Dnes se toto ovoce smí jíst, teprve když se svatost ovoce převede vykoupením na minci, podobně jako u ma´aser šeni.

Text, který se říká při oddělování desátků (viz bod 9) uvádí vykoupení neta reva´j po vykoupení ma´aser šeni.

Před vykoupením ovoce, které je určitě neta reva´j, se řekne požehnání Ašer kidšanu b´micvotav v´civanu al pidjon neta reva´j (Jenž nás posvětil svými micvot a nařídil nám vykoupit neta reva´j). Text pro vykoupení ovoce se přečte hned po požehnání.

Jestliže si někdo není jistý, zda ovoce je neta reva´j (např. ovoce koupil na trhu), musí ovoce vykoupit, ale neřekne požehnání.

Požehnání se neříká při vykoupení ovoce, které vyrostlo mimo Izrael. Většinový názor tvrdí, že většina ovoce (až na hrozny), jež vyrostlo mimo Izrael, nemusí být vykoupena.

Rok šmity

29.  „Šest let budeš osívat své pole, šest let budeš prořezávat svou vinici a shromažďovat z ní úrodu, ale sedmého roku bude mít země rok odpočinutí, slavnost odpočinutí. Je to odpočinutí Hospodinovo. Nebudeš osívat své pole ani prořezávat svou vinici.“ (Lv 25:3-4)

Tóra nám přikazuje zachovávat rok šmity jednou za sedm let. Cyklus šmity začal poté, co Jehošua rozdělil zemi Izrael mezi dvanáct kmenů.

Nejbližší rok šmity bude v r. 5775 (2014-15).

V roce šmity platí v Izraeli specifické halachot pro obdělávání půdy. Např. ne každý druh práce na poli či zahradě se smí vykonávat v roce šmity. Platí také různé halachot pro ovoce a zeleninu, které vyrostou v roce šmity. Např. která plodina se smí jíst, jak se smí koupit ovoce, jež má svatost šmity, odklízení ovoce po skončení roku šmity atd.

30.  Ponecháním půdy ladem a zachováváním halachot šmity vyjadřujeme své přesvědčení, že všechno náleží B-hu. „Hospodinova je země se vším, co je na ní“ (Ž 24:1). B-h je Ten, který nám dává možnost využívat hojné úrody země. Zdržujeme-li se práce každý šabat, vyjadřujeme přesvědčení, že B-h stvořil svět v šesti dnech a sedmého dne odpočíval. Podobně zdržujeme-li se práce v roce šmity, vyjadřujeme tím přesvědčení, že B-h stvořil svět a vše, co je v něm.

Sefer ha-Chinuch říká o micvě šmity:

K základním důvodům této micvy patří, že působí na naše srdce a představuje v našich myslích obnovu světa, že B-h stvořil nebesa i zemi v šesti dnech a sedmý den odpočíval. Tak jako odpočítáme šest pracovních dnů týdne a sedmý den máme odpočinek, tak nám B-h přikázal obdělávat zemi šest let a nechat ji odpočinout sedmý rok. Prohlášením, že všechny plodiny, vyrostlé ze země sedmého roku, jsou bez majitele, si člověk připomene, že nikoli příroda nebo vlastnosti země dají vyrůst potravě, ale vůle B-ží. B-h přikázal člověku, aby prohlásil svá pole za nikomu nepatřící.

Dalším přínosem micvy je, že člověk získá schopnost přenechat druhým to, co je jeho. Skutečně velkodušný člověk je ten, který dává druhým, aniž očekává náhradu. Přínosem této micvy je také to, že v nás upevňuje víru v B-ha. Tomu, kdo se dokáže na celý rok vzdát se otcovské země i její úrody a dělá to opakovaně každých sedm let, nikdy nebude chybět důvěra v B-ha. (Sefer ha-Chinuch, micva 84)

31.  Existují knihy, jež se zabývají složitými micvot a halachot šmity - které zemědělské práce jsou dovoleny a které ne; jak se v roce šmity starat o pole, plantáže, sady a zahrady; jak naložit s úrodou, která vyrostla během roku šmity ( a má svatost); která zelenina se nesmí jíst kvůli zákazu sefichin atd.

Prominutí dluhů na konci šmity

32.  Vedle zmíněných zemědělských zákonů je v roce šmity také micva zrušit nezaplacené dluhy. Tento aspekt šmity platí pro ty, kdo žijí v Izraeli i pro ty, kteří žijí v diaspoře. Na konci roku šmity je dlužník zproštěn povinnosti vrátit svou půjčku. Učenec Hilel ustavil zvláštní právní smlouvu, zvanou prosbul. Prosbul dovoluje věřiteli dostat zpět peníze, jež mu někdo dluží. Knihy, které pojednávají o roku šmity, zabývají se velmi podrobně halachot o vrácení dluhu a prosbulem.

Naše kniha předkládá jen stručný úvod do šmity. Když se rok šmity blíží, každý by si měl prostudovat důkladně halachot šmity z podrobného textu.

Kilajim (zákaz křížení různých druhů plodin)

33.  Je zakázáno křížit různé druhy stromů či rostlin. Je také zakázáno sít různé druhy semen blízko sebe, bez ponechání halachicky určené vzdálenosti mezi nimi. Tyto halachot se nazývají halachot kilajim. Patří k nim zákaz roubování různých druhů stromů, setí semen různých druhů dohromady a vysazování zeleniny na vinici.

Tato micva je odvozena z verše „Své pole nebudeš osívat dvojím druhem semene“ (Lv 19:19).

Sefer ha-Chinuch píše:

K hlavním důvodům této micvy patří, že B-h stvořil tento svět s velkou moudrostí a rozumem, dávaje každému tvoru jeho dokonalý tvar. Tóra říká o Stvoření: „A B-h viděl, že všechno, co učinil, je velmi dobré“ (Gn 1:31). Ježto On učinil všechno dokonale vhodné k svému účelu, nařídil, že každý druh má mít pouze plody svého druhu a různé druhy se nemají spolu křížit, aby se nestaly nedokonalými, a B-h by jim pak odňal své požehnání. (Micva 244)

Na počátku Stvoření B-h určil přirozené vlastnosti každého druhu, aby poskytovaly užitek lidstvu, a přikázal, aby si každý druh podržel své vlastnosti. To je odvozeno z toho, že Tóra vždy, když hovoří o různých tvorech v Berešit, užívá výrazu „podle svého druhu“. Ten, kdo kříží jeden druh s jiným, aby vznikl třetí druh, ruší specifické vlastnosti původních dvou druhů. To nesmíme dělat, protože to vypadá, jako bychom chtěli zlepšit dokonalé B-ží dílo. (Micva 62)

Podáváme zde základní halachot kilajim. Podrobněji jsou pojednány v knihách, které se věnují micvot, vztahujícími se k Erec jisrael. Každá otázka, která vyvstane, musí být objasněna, buď konzultací u rabína nebo prozkoumáním příslušných pramenů.

Zakázané křížení stromů

34.   Je zakázáno naroubovat jeden druh stromu na druhý. To znamená roubování dvou či více různých druhů stromů, křížení dvou nebo více druhů rostlin, nebo stromu s rostlinou. Je zakázáno pečovat o stromy, které vznikly křížením různých druhů. Člověk je nesmí zalévat či plít nebo okopávat. Je povinen takové stromy či rostliny vykořenit.

I když je zakázáno pečovat o takovou rostlinu a musí být vykořeněna, její ovoce je přijatelné k jídlu (halacha se liší, pokud jde o vinici).

Kilej zera´im (zakázané mísení semen)

35.  Je zakázáno sít dva nebo více druhů obilí, luštěnin nebo zeleniny blízko k sobě, pokud je neodděluje halachicky požadovaná vzdálenost.

Směs rostlin na vinici

36.  Je zakázáno sít semena těsně u vinice, pokud nejsou oddělena halachicky požadovanou vzdáleností. Nesmí se ani sít semena pod odnože vinné révy, které zakořenily daleko od hlavního kmene.

O tyto rostliny ani o révu se nesmí pečovat a musí se vykořenit. Tóra zakazuje jíst a jakkoli užívat plody révy i rostlin. Tento zákaz platí jedině pro kilajim na vinici.

Je dovoleno sázet různé druhy ovocných stromů blízko k sobě nebo blízko vinné révy.

Obecná poznámka

37.  Vzdálenost, která musí být mezi různými druhy semen, závisí na druhu ( např. zda jde o obilí, luštěniny, zeleninu) a na velikosti pozemku. Požadovaná vzdálenost mezi semeny a jednotlivým keřem révy je jiná, než vzdálenost vyžadovaná mezi semeny a vinicí. Přesnou vzdálenost udávají knihy, které se zabývají micvot Erec jisrael.

Chadaš

38.  Je zakázáno jíst obilí v roce, kdy vyrostlo. Zákaz platí pro pět druhů obilovin (pšenice, žito, ječmen, oves, špalda), které zakořenily po šestnáctém nisanu toho roku.Toto obilí se nazývá chadaš.

V dobách Chrámu se obilí, které zakořenilo po šestnáctém nisanu, mohlo jíst až poté, co byla přinesena oběť omeru. (Oběť omeru byla obětována šestnáctého nisanu, první den chol h-moed Pesach). Obilí, které zakořenilo po šestnáctém nisanu, bylo zakázáno jíst až do šestnáctého nisanu následujícího roku.

Dnes se nové obilí může jíst od sedmnáctého nisanu. Obilí, které zakořenilo po sedmnáctém nisanu, se nesmí jíst do sedmnáctého nisanu následujícího roku. Mimo Izrael se nové obilí smí jíst až od osmnáctého nisanu.

Člověk si musí ověřit u znalců, zda obilí je z nové úrody (měl by se ptát na obilí, které vyrostlo v Izraeli i na obilí, které bylo dovozeno z ciziny. V Izraeli je obilí pocházející z „nové úrody“, pravděpodobně to, které bylo dovozeno v zimních měsících

< Předchozí		Další >