Důležitost dodržování kašrutu

1.  Zákony kašrutu vždy byly jedním ze základů židovského národa. Tóra uvádí množství výstrah před jezením nekošer jídla.

Vedle toho, že jíst a pít nekošer je samo o sobě porušením zákazu Tóry, je také příčinou oslabení svatosti lidské duše. Ovlivní jeho bázeň před B-hem, jeho lásku k Tóře a micvot i jeho niterné vnímání B-ha a touhu po svatosti.

Mesilat ješarim uvádí:

Zakázaná jídla poskvrňují srdce člověka i duši, až z něj B-ží svatost odejde. Naši moudří vysvětlují verš „Nesmíte se jimi poskvrňovat, abyste se neznečistili“ (Lv 11:43) takto: „Nečti ‚abyste se neznečistili’, ale ‚abyste nezakrněli’.“ (V hebrejštině se obě slovesa stejně vyslovují, ale mají odlišný význam.) Hřích způsobí, že srdce člověka je nevnímavé k pravému poznání a moudrosti, jíž B-h obdařuje spravedlivé. To je odvozeno z verše „Neboť moudrost dává Hospodin“ (Př 2:6). Člověk bude materialistický, hrubý, ponořený v omezené existenci tohoto světa. V tomto ohledu jsou zakázaná jídla horší než všechny ostatní zákazy, protože vstoupí do lidského těla a stanou se jeho součástí. Každý, kdo má zdravý rozum, bude považovat zakázaná jídla za jed, nebo za otrávená. Jedl by někdo jídlo, kdyby měl i to nejmenší podezření, že je do jídla zamíchán jed?“ (Mesilat ješarim kpt. 11)

Existuje mnoho různých zákonů kašrutu. Vyvstane-li nějaký problém, nejlépe je poradit se s rabínem.

Kupovat košer výrobky

Problém potravinových produktů

2.  V dřívějších dobách byly potravinové produkty z dobře známých surovin.Většina pokrmů se připravovala doma nebo blízko domu a lidé věděli, z čeho se každý produkt skládá. Z toho pohledu byl dohled nad kašrutem snazší. S rozvojem potravinářského průmyslu obsahují potravinové produkty - hotová jídla, konzervovaná jídla, chléb, pečivo, cukrovinky, nealkoholické nápoje apod. - mnoho dalších přísad. Jsou to různé extrakty, konzervační a kypřící činidla, zabarvující či aromatizující látky, z nichž mnohé nejsou uvedeny ve složení výrobku. Mnohé z těchto přísad jsou vyrobeny z nekošer živočišných surovin. Konzumenti nemají možnost dovědět se o všech ingrediencích každého produktu, ani zda je daná látka košer. Navíc mnoho zpracovatelských závodů potravinářského průmyslu používá parního systému, na který je napojen celý závod, a tak se z produktů, které samy o sobě jsou košer, stanou produkty nekošer působením páry, v níž se zpracovávají nekošer jídla.

Příklady nejčastějších problémů kašrutu

Uvádíme některé příklady produktů, jež pravděpodobně obsahují nekošer ingredience, není-li na nich certifikát kašrutu:

• Chléb - může obsahovat tuky, kypřící a kvasná činidla. Tyto přísady mohou být živočišného původu, chléb proto nemusí být košer. V některých lokalitách také mohou být v mouce červi, pokud nebyla mouka proseta podle židovského zákona.
• Čokoláda a cukrovinky - mohou obsahovat nekošer tuky, výtažky, nekošer víno, želatinu živočišného původu, nekošer mléko a další složky původem z nekošer zvířat.
• Konzervovaná jídla - mohou obsahovat konzervační činidla a kyseliny živočišného původu.
• Buchty, koláče - mohou obsahovat nekošer tuky a víno, želatinu živočišného původu, glycerín, sušené mléko a další přísady, z nichž mnohé mohou být halachicky problematické.
• Rozinky - jsou někdy pomazány nekošer tukem.

Problém se dnes týká všech potravinových produktů. I když se výrobky zdají být nesporně košer, mohou obsahovat nekošer příměsi.

Odpovědný dohled nad kašrutem

3.  S rozvojem potravinářského průmyslu se z dohledu nad kašrutem stala velmi složitá a odpovědná práce.

Vedle znalosti halachy, bázně před B-hem a hlubokého smyslu pro zodpovědnosti musí ten, kdo dohlíží na kašrut také důkladně a do hloubky rozumět různým etapám zpracování a zpracovatelským prosesům i potravinářské chemii. Musí rovněž být v úzkém kontaktu s vědci, zpracovateli surovin a výrobci koncentrátů i jejich dodavateli.

Bez vysoce kvalitního dohledu nad kašrutem může dojít k závažným halachickým omylům. Je mimořádně důležité používat jen ty produkty, které mají spolehlivý dohled. V současnosti jsou v Izraeli i za hranicemi vynikající organizace kašrutu, jež prověřují široký výběr potravinářských výrobků. Než výrobek dostane označení košer, podrobí jej tyto organizace přísnému zkoumání. Ve většině případů jsou značka či jméno organizace ověřující kašrut vytištěny na obalu výrobku. Ověření kašrutu je známo jako hašgacha.

Není účelné uvádět tu seznam hodnověrných organizací kašrutu, neboť časem může dojít ke změnám. Každý si musí aktualizovat své poznatky kašrutu. Poradit mohou rabíni a další osoby, obeznalé v této oblasti.

Opatrnost při nakupování potravin

4.  V některých odvětvích potravinářského průmyslu může dojít k špatné prezentaci či dokonce ke klamání, pokud jde o kašrut výrobků. Výrobci a maloobchodníci se mohou pokusit oklamat veřejnost. Člověk tedy nesmí spoléhat na slovo „košer“, jež se objevuje na štítech obchodů, stánků a obalech potravin.

Nutno se ujistit, že výrobek je skutečně košer - zeptat se hodnověrných lidí, prohlédnout si, zda certifikát kašrutu v obchodě je podepsán a platný k danému datu, a hledat razítko organizace kašrutu na obalu výrobku.

Košer maso

Košer zvířata

5.  Tóra nám říká, která zvířata a ptactvo se smí jíst a která jsou zakázaná. Dnes jíme jen ty druhy ptáků a zvířat, o nichž víme, že je jedli naši předci v předchozích generacích.

Šchita (košer zabití)

6.  Drůbež a zvířata musí být zabity podle halachy. Smí je zabít pouze bohabojný šochet (rituální řezník). Šochet musí znát příslušné halachot a být zkušeným řezníkem. Musí mít certifikát od rabína, který ověří jeho odbornost v této oblasti.

Jestliže zvíře nebylo zabito přesně podle halachy, považuje se za „nevela“ (mršinu) a nesmí se jíst.

Nutno zdůraznit, že i když je zvíře zabito náležitým způsobem, maso z něj se nesmí jíst, dokud není vykošerováno solením či opálením. Masné obchody mohou prodávat maso, které bylo zabito podle halachy, ale nebylo vykošerováno. Toto maso nutno vykošerovat, aby je člověk mohl jíst. Podrobněji o tom, jak košerovat maso a drůbež, pojednávají body 9-14. Měli bychom kupovat jen maso a drůbež, které jsou hodnověrnou autoritou potvrzeny jako košer.

Trejfe

7.  Slovo trejfe znamená doslovně „rozsápaný, poraněný“, i když se běžně užívá jako synonymum pro „nekošer“. Někdy je zvíře či pták nemocný nebo zraněný (tj. má např. zlomenou kost nebo vnitřní vadu na některé části těla). Některé z těchto zranění a vad způsobí, že zvíře či pták jsou trejfe, i když byly zabity přesně podle halachy.

Maso zvířete, jehož plíce nemají srůsty, se nazývá glat. Doporučuje se jíst pouze maso, které je glat košer, protože maso, které je ne-glat, může být substandardní. To platí i pro masné výrobky, např. párky a salámy. Je tedy důležité kupovat jen maso s označením glat košer.

Většina drůbeže, která se dnes prodává, jsou kuřata uměle vykrmovaná a zabitá nedospělá. To přispívá ke vzniku chorob a vnitřních vad, jež nebyly běžné dříve, kdy kuřata vyrůstala přirozeným způsobem.

Dnes je vysoký výskyt nemocí postihujících šlachy a plíce kuřat. Dohled organizací kašrutu tyto problémy sleduje.

Kdo najde něco neobvyklého na zvířecím těle nebo drůbeži, např. vadu, zlomenou kost (i když se již zahojila), jakoukoliv známku nemoci nebo zranění, měl by požádat rabína, aby určil, zda zvíře je košer.

Kuřatům, krůtám a husám, které jsou uměle vykrmovány, jsou dávány pravidelně injekce do krku. Tyto injekce mohou proděravět jícen a způsobit, že je pták nekošer. Spolehlivé organizace dávají pozor i na tento problém.

Nikur (Odstranění kyčelní šlachy a zakázaného tuku)

8.  Stehenní šlacha (gid ha-naše) a tuk z určitých částí těla zvířete se musí odstranit, ježto je zakázáno jíst tyto části (netýká se ptactva). Vyžaduje velkou znalost, aby člověk věděl, které části jsou zakázány a jak je odstranit. Osoba kvalifikovaná v těchto věcech se nazývá menaker. Dohled nad touto činností má rabín.

Jistotu, že nikur (odstranění nekošer částí) byl proveden podle halachy, může člověk mít pouze tehdy, koupí-li maso u důvěryhodného řezníka. Neměl by kupovat maso od řezníků, kteří nemají hodnověrný certifikát kašrutu, protože možná nebyl nikur proveden (nehledě na pochybnost, zda samotné maso je košer). Každý by měl mít na mysli, že Tóra stanovuje za jezení zakázaných tuků trest karet, duchovní vyříznutí. Razítko organizace kašrutu nemusí nutně být zarukou toho, že byl proveden nikur. Spolehlivé organizace kašrutu zajišťují, že zakázané tuky nebyly přidány do hotových výrobků - párků, salámů apod.

Značná je možnost omylu při provádění nikur stehenní šlachy. Mnoho lidí proto nejí maso ze zadní části zvířete (kde se provádí nikur). V USA se zadní část zvířete vůbec nevyužívá.

Zákaz jezení krve

Košerování masa a jater

Tóra zakazuje jíst zvířecí nebo ptačí krev. Krev z masa se vytáhne vysolením nebo opálením.

Vysolení se musí provést do tří dnů

9.  Maso se musí vysolit do tří dnů (sedmdesáti dvou hodin) po zabití zvířete. Jestliže maso bylo ponořeno ve vodě do tří dnů od zabití zvířete, musí být vysoleno do tří dnů (sedmdesáti dvou hodin) od ponoření. Pokud maso v této době nebylo vysoleno, už se nesmí košerovat solením.

Opálením se vytáhne krev, i když od zabití zvířete plynulo i více než tři dny (halachot košerování masa opálením viz body 17-19). Maso, které bylo košerováno opálením, by se již poté nemělo vařit.

Nejlépe je nenechávat maso tři dny bez vysolení a vyhnout se tak možnosti, že bude vysoleno pozdě, a raději je vařit, než opálit.

Jak košerovat maso solením

Stručně uvádíme popis solení masa zvířat a drůbeže. Avšak dříve než člověk sám bude maso vysolovat, měla by mu osoba zkušená v těchto halachot prakticky předvést, jak to udělat.

Příprava masa před opláchnutím

10.  Před namočením drůbeže nutno provést tuto přípravu: odstraní se žaludek, srdce, játra, ledvinky a především plíce. Žaludek se rozříznutím otevře a vyprázdní. Z krku se odstraní žíly a z nohou pařáty. Rovněž hlava kuřete se odřízne. Obvykle se také odříznou konce křídel a kolenní klouby nohou.

Tělo ptáka se otevře, aby se mohlo vysolit uvnitř.

Játra (ptačí i zvířecí) se mohou vykošerovat jedině opálením, jak je uvedeno dále.

Určité části těla zvířat

Krev má tendenci hromadit se ve vnitřních dutinách a žílách určitých částí těla zvířete. Člověk by se měl poučit u někoho, kdo zná halachu, jak tyto části připravit pro košerování.

K těmto částem patří hlava (i s mozkem musí být odříznuta před košerováním), jazyk, krk (v němž je mnoho žil), srdce (krev se hromadí v jeho komorách), jícen a průdušnice (musí být pečlivě vyčištěny a vnitřek se musí rovněž vysolit), plíce (musí se odříznout větve), vemeno (obsahuje mléko) a končetiny ( kopyta se musí odřezat).

Játra, slezina, ledviny, střeva, vole, kniha a čepec (zvířecího žaludku) jsou obaleny tukovými membránami, které se nesmí jíst. Před košerováním těchto orgánů se člověk musí přesvědčit, že byl proveden nikur a odstraněny zakázané části.

Máčení masa ve vodě a první opláchnutí

11.  Maso se musí před košerováním důkladně vodou propláchnout. To odstraní krev z povrchu a vyčistí a změkčí maso tak, aby následné solení účinně vytáhlo krev z masa. Člověk musí prohlédnout maso ze všech stran kvůli krevním sraženinám - pokud nějaké najde, měl by je opláchnout vodou a odstranit. Pokud je na masu červená skvrna (kvůli zranění), místo se musí vyříznout ještě před namočením masa.

Mražené maso musí nejdřív rozmrznout, než se smí košerovat. Může rozmrzat v teplé místnosti nebo nepřímým teplem, ale ne tak, že se na ně vylije horká voda.

12.  Maso by se mělo máčet ve vodě půl hodiny. Celý kus masa musí být překryt vodou. Maso se nesmí rozřezat od doby máčení až do posledního opláchnutí po vysolení. Nádoba, v níž se maso namáčí, nesmí být využita pro jiné potraviny.

Maso, které bylo ponecháno ve vodě dvacet čtyři hodiny, se nesmí jíst, nesmí se vůbec košerovat, ani opálením.

K namáčení masa se nesmí použít horká voda, ani příliš studená voda. Je-li voda velmi studená, nutno vyčkat a maso do ní dát, až nebude tak studená.

Vysolení masa

13.  Po máčení se maso nechá krátce odkapat. To zabrání, aby sůl byla absorbována do masa ihned po posypání. Avšak maso by nemělo být suché, když se na ně dá sůl. Musí být dost vlhké, aby sůl přilnula k masu a vytáhla z něj krev.

Maso se solí na ploše (např. na prkénku), kde krev může odtékat. Plocha by měla být šikmá nebo perforovaná a neměla by mít prohlubně, v nichž se bude krev hromadit. (Vysoluje-li se maso na rovné ploše bez otvorů, je nutno sledovat mnohem více detailů).

Maso se musí celé posypat solí, tj. ze všech stran, uvnitř (pták) i vně, aby žádné místo nezůstalo bez soli. Nutno vysolit všechny zářezy i dutiny.

Má-li solený kus masa dutinu (např. vnitřní dutina v kuřeti nebo ve velkých kusech masa), měl by se kus po vysolení položit tak, aby otvor dutiny směřoval dolů a krev z ní mohla odkapávat a nehromadila se uvnitř dutiny.

Sůl pro vysolení by neměla být tak jemná jako stolní sůl (jemná sůl by byla absorbována do masa, aniž by vytáhla krev), leda kdyby jiná sůl nebyla k dispozici. Na druhé straně by sůl neměla být ani příliš hrubá. Kosti, které byly odděleny od masa, by se měly vysolit a umístit na prkénko odděleně.

Nevysolené maso by se nemělo dávat dohromady s vysoleným masem. Rovněž by se nemělo dávat dohromady již vysolené maso a to, které se teprve solí.

Sůl se musí na mase či drůbeži nechat jednu hodinu. Sůl by na mase či drůbeži neměla být déle než dvanáct hodin.

Závěrečné opláchnutí

14.  Poté, co bylo maso či drůbež vysoleno, setřeseme sůl z masa a třikrát důkladně opláchneme ve vodě, která není teplá. Maso či drůbež nutno opláchnout ze všech stran. Tím se dokonale odstraní sůl. Pokud někdo oplachuje v nádobě s vodou, místo pod tekoucí vodou, musí vždy vyměnit vodu v nádobě a i samotnou nádobu vypláchnout před každým dalším opláchnutím masa. Maso se nesmí dát do nádoby bez vody, pokud není opláchnuto.

Vejce uvnitř slepice

15.  Vejce, nalezená v zabité slepici se musí vykošerovat stejně jako slepice, máčením ve vodě a solením. Před košerováním vajec nutno odstranit membránu. I když najdeme uvnitř slepice vejce s tvrdou skořápkou, je zvykem košerovat je máčením a solením. Vejce by se neměla solit se slepicí.

Vejce, nalezené uvnitř slepice, je považováno za masový produkt a nesmí se jíst s mléčnými jídly. Je obvyklé řídit se tímto pravidlem, i když mělo vejce tvrdou skořápku.

Nákup košer masa dnes

16.  Dnes se prodává maso a drůbež, které již byly vykošerovány a jsou připraveny k vaření. Člověk by se měl přesvědčit, že maso má spolehlivé, odpovědné označení kašrutu. Existují velká jatka a chovy drůbeže, kde jsou zabity a košerovány tisíce kuřat denně. Tyto chovy musí mít důkladný a všestranný dohled kašrutu. To je jeden z důvodů, proč je důležité mít vynikající a respektovanou organizaci, která provádí dohled nad kašrutem celého procesu.

Jestliže řezník košeruje maso ve svém obchodě, musí mít člověk jistotu, že je řezník spolehlivý a zachovává náležitě všechny halachot, které se týkají košerování. Pokud je dozorován spolehlivou organizací kašrutu, lze mít jistotu.

Hovězí a kuřecí játra, která jsou prodávána s košerovaným masem, nejsou košerována. Játra je možno košerovat jen opálením nad ohněm. Když tedy člověk koupí košerované maso nebo drůbež, musí mít na paměti, že přiložená játra musí vykošerovat.

Košerování jater opálením / grilováním

17.  Zvířecí a drůbeží játra obsahují tak velké množství krve, že by nestačilo vysolení. Játra lze tedy košerovat pouze opálením. (I maso lze košerovat opálením).

Játra by se neměla před košerováním nechávat ve vodě dvacet čtyři hodiny.

Člověk by měl sám košerovat játra až poté, co mu osoba zkušená v těchto věcech ukáže, jak to má udělat.

Jak opálit játra

18.  Nejdříve se játra důkladně opláchnou, aby se smyla krev na povrchu. Pak se položí na kovový rošt (nebo rožeň) nad plamen a zlehka posolí. Játra se musí opálit ihned po posolení.

Nad ohněm by se měly opálit obě strany jater, dokud vnější vrstva není suchá. Pokud byla játra (nebo maso) zmrazená, opálení nad ohněm by mohlo spálit povrch, zatímco vnitřek by byl stále syrový. Avšak nelze píchnout košer nožem do jater, protože možná uvnitř ještě nejsou dostatečně rožněná (tj. možná dosud nejsou košer).

Hned po opálení by se měla játra odstranit z roštu nebo rožně. Pak by se měla třikrát opláchnout vodou, aby se odstranila krev, která je dosud na povrchu.

Další zákony

19.  Játra se nesmí smažit na pánvi nebo v hrnci dřív, než byla vykošerována nad plamenem. Rovněž se játra nesmí dát na aluminiovou folii, když jsou košerována. Pokud někdo rožnil játra, která nebyla vykošerována, v takových nádobách (místo na roštu nebo na rožni), játra se nesmí jíst a nádoby se nesmí používat, dokud se nevykošerují.

Celá zvířecí játra, která dosud nebyla rozřezána na kousky a po opálení se budou vařit, musí se košerovat poněkud odlišně. Udělá se křížový řez do jater, aby se otevřely vnitřní cévy. Játra se umístí na rošt rozříznutou stranou dolů (tj. řezy k ohni), aby krev vytekla. Když je tato strana jater urožněná, obrátí se játra a rožní se druhá strana. Z drůbežích jater, jež se po opálení budou vařit, by se měl před rožněním odstranit žlučovod a část jater. Sfaradští Židé vždy před košerováním rozříznou játra tímto způsobem.

Maso či játra, jež se nevykošerovala do sedmdesáti dvou hodin po zabití zvířete, smí se košerovat opálením. V tom případě se postupuje stejně jako při košerování jater. Maso by se po rožnění nemělo vařit.

Nejlépe je nenechávat maso tři dny nevysolené.

Krev ve vejci

20.  Je zakázáno jíst krev, nalezenou v slepičím vejci a ve vejcích jiných druhů ptactva. Jestliže krev pochází ze zárodku kuřete, celé vejce se nesmí jíst. To je častý případ oplodněných vajec. To, kde krev ve vejci najdeme, určuje, zda krev pochází ze zárodku kuřete. Dnes je většina vajec neoplodněných a krev v nich nalezená nepochází ze zárodku kuřete. Člověk tedy smí odstranit krev a vejce sníst. Někteří lidé vyhodí celé vejce.

Když připravujeme buchty či jiné pokrmy s vejci, každé vejce by se mělo vyklopit do zvláštní nádobky a prohlédnout, zda neobsahuje krev. (Vyklopí-li se vejce přímo do těsta a objevíme krev, bude velmi obtížné oddělit vejce od ostatních složek). Když bylo dáno oplodněné vejce s krvavou skvrnou do koláče, do něhož byla již dána další vejce, nutno se poradit s rabínem.

Natvrdo vařené vejce se smí jíst bez prohlédnutí.

Oloupané vejce, které bylo necháno přes noc, nesmí se jíst.

Krev z dásní

Lidská krev není zahrnuta do toraického zákazu jezení krve. Lidskou krev zakázali naši moudří, protože se podobá zakázané krvi. Je dovoleno spolknout krev z řezu ve svých ústech. Pokud někdo kousne do jídla a uvidí na jídle stopy krve ze svých dásní, tato krev se nesmí jíst.

Ryby

Dovolené a zakázané druhy ryb

21.  Všechny ryby, které mají odstranitelné šupiny a ploutve, jsou košer a smí se jíst. Ryby, které nemají šupiny a ploutve, nejsou košer a nesmí se jíst. Ryby nevyžadují zabití a solení.

Všechny ryby, které mají šupiny, mají i ploutve. Avšak je mnoho zakázaných druhů ryb, které mají ploutve, ale nemají šupiny. Pokud někdo najde šupiny na rybě nebo kousku ryby, může být jist, že ryba je košer.

Nutno zdůraznit, že mnohé obchody nabízejí nekošer ryby. Člověk tedy musí být obzvláště opatrný při koupi rybího filé nebo mleté ryby atd., protože nemůže poznat, zda ryba měla či neměla šupiny. Neměl by tedy kupovat kousky ryby, dokud si neověří, zda je skutečně košer.

Rybí konzervy mohou obsahovat nekošer ryby, protože název i maso se mohou podobat košer rybám.

22.  Jikry nekošer ryb jsou rovněž zakázané. Např. kaviár se často dělá z nekošer ryb a obvykle tedy není košer.

Na rozdíl od krve zvířecí a drůbeží není krev košer ryb zakázaná. Ovšem rybí krev, shromážděná v nádobě, by se neměla použít, protože by se lidé mohli domnívat, že je to krev zvířecí nebo drůbeží. Když ale člověk dá do nádoby s rybí krví několik šupin, smí ji použít, protože pak bude evidentní, že je to krev rybí.

Dary moře

23.  Ryby, jež mají šupiny a ploutve, jsou jediné dary moře, které je dovoleno jíst. Všichni ostatní mořští tvorové, jež Tóra označuje „šerec ha-majim“ (hemžící se havěť), jsou zakázáni. Zákaz zahrnuje ústřice, šneky, kraby, garnáty atd.

Mléčná a masová jídla

Tento oddíl předkládá celkový přehled halachot masa a mléka. Halachot se týkají každodenního života. Člověk by je proto měl důkladně prostudovat. Doporučuje se, aby se člověk naučil od zkušené osoby, která zná halachot, jak vést košer kuchyni, v níž jsou přísně zachovávány zákony mléčného a masového, stejně jako ostatní zákony kašrutu

Maso, mléko a výrobky z nich

24.  Maso a drůbež (a všechny výrobky z nich, např. uzeniny) se nesmí jíst dohromady s mlékem (nebo mléčným výrobkem, např. sýrem či máslem).

Mnoho výrobků obsahuje deriváty mléka či masa. Takové výrobky jsou považovány za masové nebo mléčné. Např. mnoho cukrovinek, hořká i mléčná čokoláda a pečivo obsahují mléčné deriváty, polévkové směsi často obsahují zvířecí deriváty. Tyto přísady často nebývají uvedeny v seznamu ingrediencí. Z toho důvodu je zcela zásadní, aby se užívaly jen výrobky se spolehlivým certifikátem kašrutu. To je zárukou, že výrobek bude jasně označen jako mléčný nebo masoý

Jsou výrobky, jež obsahují jak deriváty masové, tak mléčné. Tyto výrobky se nesmí jíst a člověk z nich nesmí mít žádný prospěch. Dětská výživa někdy obsahuje jak mléčné, tak masové deriváty. Nutno se vždy ujistit o kašrutu každého výrobku, který používáme.

Parve

25.  Jídla a nápoje, které nepatří mezi mléční ani masové produkty, se nazývají „parve“. Tato jídla se smí jíst s mléčnými i s masovými jídly. Mnoho výrobků s rabínským dohledem nese označení parve nebo oznámení, že se smí jíst s mlékem i masem.

Jak dlouho čekat mezi masovým a mléčným.

26.  Když člověk sní maso zvířecí, drůbeží nebo výrobky z nich, musí vyčkat šest hodin, než může jíst mléčné výrobky. (Některé obce čekají odlišnou dobu mezi masovým a mléčným.) To platí, i když člověk nejedl skutečně masový nebo mléčný výrobek, ale jen jídla, vařená s masovými nebo mléčnými výrobky.

Děti bychom měli učit, že mají čekat mezi jezením masa a mléka, a délku intervalu postupně prodlužovat s tím, jak rostou.

Pokud někdo má vlákno masa mezi zuby po šesti či více hodinách od doby, kdy jedl maso, odstraní je a vyčistí si ústa snězením např. kousku chleba a vypláchne ústa douškem nápoje. Pak smí jíst mléčná jídla.

27.  Jestliže někdo jedl jídlo parve, které se vařilo v čistém masovém hrnci (tj. v hrnci nebyly žádné zbytky masa), smí jíst mléčná jídla hned poté, nemusí čekat obvyklý počet hodin. Rovněž se smí bezprostředně po snězení masa jíst parve jídlo, které se vařilo v čistém mléčném hrnci.

Ostré poživatiny, např. cibule, česnek, křen, pálivé koření atd., které se krájely nožem na maso, nesmí se jíst s mléčnými jídly. Podobně když se ostré poživatiny krájely nožem na mléčné věci, nesmí se jíst s masovými jídly.

Čekání mezi mléčným a masovým

28.  Mezi pitím mléka či jezením mléčných výrobků a jezením masa se nemusí čekat. (Jedinou výjimkou je těžký, starý sýr). Nutno si jen vyčistit ústa snězením kousku chleba a napít se. Měli bychom si rovněž umýt ruce, abychom je zbavili všech zbytků mléčného, jež na nich mohly ulpět.

Po snězení sýra, který zrál šest měsíců, musí se vyčkat šest hodin, než se smí jíst maso (pokud jde o tuto halachu, existuje názor, že dnešní žluté sýry odpovídají těžkým zrajícím sýrům a vyžadují tedy, aby se šest hodin čekalo).

Před jezením masového jídla by se měla ze stolu odstranit všechna mléčná jídla, jakož i drobty, které zůstaly na stole po mléčném jídle. Tím zajistíme, abychom bezděky nesnědli nic mléčného s masem. Masové jídlo by se nemělo jíst na stejném ubrusu, který byl na stole při mléčném jídle.

Jezení masového a mléčného u jednoho stolu

29.  Jestliže dva lidé, kteří se vzájemně znají, jedí u jednoho stolu a jeden z nich jí maso, kdežto druhý mléčné jídlo, musí si na stůl mezi sebe umístit nějaký předěl - znamení, které jim připomene, že nemají jíst z jídla druhého člověka, nejíst ze stejného bochníku chleba a nepít ze stejné sklenice. Měli by si na stůl mezi sebe postavit nějaký předmět, který obvykle nebývá na stole, anebo mít každý své vlastní prostírání.

Zákaz smísit maso a mléko

30.  Zákaz Tóry mísit maso a mléko znamená i zákaz vařit mléko a maso dohromady, i když člověk nemá v úmyslu je potom jíst.

Rovněž je zakázáno mít jakýkoli prospěch z mléka a masa vařeného dohromady. Takovou směs musí člověk vyhodit, nesmí jí krmit zvířata či prodat nebo dát nežidovi atd.

Masové a mléčné těsto

31.  Těsto na chléb a pečivo, které se obvykle jí jako příloha, nesmí se připravit s mlékem, protože by se pečivo bezděky mohlo sníst s masem. Rovněž se těsto nesmí vymísit s živočišným tukem, aby se pak chléb neúmyslně nesnědl s mléčnými jídly a nápoji.

Těsto smí být vymíseno s mlékem nebo živočišným tukem jen v případě, že výsledný produkt bude mít zvláštní tvar, aby upozornil každého, že těsto bylo připraveno s tukem nebo mlékem. Vymísit těsto s živočišným tukem nebo mlékem je dovoleno také v případě, že připravené množství stačí pouze na jeden den. Je-li pečiva, připraveného s mlékem nebo živočišným tukem, větší množství a nemá zvláštní tvar, nesmí se jíst.

Masové a mlékové nádobí

32.  Je zakázáno používat tytéž nádoby pro mléčná i masová jídla. Každá židovská domácnost tedy musí mít dvě sady nádobí a příborů, jednu pro mléčná, druhou pro masová jídla. Hrnce, pánve, příbory, talíře, šálky používané pro mléčná jídla, nesmí se užívat pro jídla masová.

Masové a mlékové nádobí by se mělo od sebe lišit barevností nebo vzorem. Tím se zabrání pomíchání mlékového a masového nádobí. Pokud má někdo všechno nádobí stejné barvy i dekoru, měl by si udělat na mléčném nádobí rozlišovací značky. Doporučuje se, aby člověk měl i nějaké náčiní pro parve, např. nože na krájení chleba, ovoce, zeleniny (zvláště pro ostré poživatiny jako česnek, cibule atd.)

33.  Dodržování zákonů kašrutu je snazší, když jsou v kuchyni dva dřezy s výlevkou, jeden na mléčné, druhý na masové nádobí.

Pokud je v kuchyni jen jeden dřez s výlevkou, není košer, protože se do něj vylévají mléčná i masová jídla. Nádobí by se tedy nemělo mýt přímo v tomto dřezu, ale pod tekoucí vodou nad výlevkou, anebo se musí používat dvě nádoby na mytí nádobí mlékového a masového.

Je lépe, jsou-li v kuchyni dva samostatné kuchyňské pulty, pro masové a mlékové.

Halachot o zákazu mísení masa a mléka platí rovněž pro trouby a myčky nádobí. Kdo chce v jedné troubě péct tvarohový koláč, maso atd., měl by získat praktické poučení, jak používat troubu, když ji neurčí výhradně pro mléčné nebo pouze pro masové.

Musí se zabezpečit, aby se masová a mléčná jídla nevzájem nedotýkala nebo jedno nenamočilo druhé. Nutno tedy být opatrný při umisťování masových a mléčných pokrmů do ledničky atd.

Masové a mléčné pokrmy, které se smísily. Nádobí, které se stalo nekošer

34.  Jestliže se mléková nádoba použila pro maso nebo naopak, měl by být požádán rabín, aby určil status nádoby i jídla. V některých případech nádoba není košer a nesmí se použít, dokud se nevykošeruje (košerování nádob je probráno na konci této kapitoly).

Než se člověk dotáže rabína, měl by věnovat pozornost těmto detailům: zda jde o horké nebo studené jídlo, jak velké je množství jídla, kdy naposled před záměnou byla nádoba použita pro mléčné jídlo (pokud je to mléková nádoba) nebo pro masové jídlo (pokud je to masová nádoba), tj. zda byla nádoba zahřáta jídlem během posledních dvaceti čtyř hodin.

35.  Poradit se s rabínem je nutno také v případě, že se pomíchalo nádobí mlékové a masové a člověk neví, které je které. Podobně je nutno poradit se s rabínem, jestliže do masového jídla stříklo něco mléka či mléčného výrobku, nebo naopak. Ve všech případech se člověk musí dotázat na status jídla i nádoby.

Ryba

36.  Ryba není považována za maso. Smí se tedy jíst s mlékem a mléčnými pokrmy. Avšak mnoho sfaradských Židů i někteří aškenázští Židé nejedí rybu s mlékem či mléčnými výrobky.

Když během téhož jídla jíme rybu i maso, měl by mezi nimi být nějaký předěl, buď sníst kousek chleba nebo trochu jiného jídla či napít se nápoje jiného než voda. Ryba a maso se nesmí jíst dohromady, protože naši moudří to označili za nezdravé.

Ryba a maso se nesmí vařit dohromady nebo dát společně do téže nádoby. Po snězení ryby se příbory a talíře musí opláchnout, než se použijí pro maso.

Zákaz jezení plazících se živočichů

37.  Tóra nám přikazuje: „Neuvádějte v opovržení sami sebe pro nějakou hemžící se havěť. Nesmíte se jimi poskvrnit, abyste se neznečistili. Neposkvrňujte sami sebe žádnou havětí plazící se po zemi. Já jsem Hospodin, váš B-h, který vás vyvedl z egyptské země, abych byl vaším B-hem. Proto buďte svatí, neboť já jsem svatý.“ (Lv 11:43-44).

Zákaz jezení hmyzu, červů atd. je v halachické literatuře označován jako isur tola´im. Tyto halachot jsou uvedeny v Šulchan aruch, Jore de´a, 84.

38.  Jak říká citovaný verš, porušení zákazu jíst plazící se havěť poskvrňuje duši a zkalí duchovní čistotu, jež přivádí člověka k napodobování B-žích cest. Naopak když se někdo vyhýbá jezení těchto živočichů, posvěcuje svou duši a přichází blíž k B-hu.

39.  V potravinách někdy nacházíme různý hmyz. Nutno zajistit, aby člověk nesnědl s jídlem žádný hmyz a vyvaroval se porušení tohoto přísného zákazu.

Kontrola potravin

40.  Hmyz lze najít téměř v každém druhu jídla. Tento odstavec uvádí, jak zkontrolovat potraviny, jež jsou nejčastěji napadány hmyzem a červy. Obecná pravidla, která jsou tu uvedená, lze uplatnit i na další druhy jídla.

Nutno poznamenat, že v různých regionech bývá u různých poživatin pravděpodobnost napadení hmyzem a červy. Každý by se měl poradit s někým, kdo zná situaci v dané lokalitě, u kterých poživatin je pravděpodobnost napadení.

41.  Některé druhy ovoce a zeleniny bývají v létě často napadeny hmyzem. Najdeme-li na povrchu měkké nebo nahnilé místo, musíme plod prohlédnout, zda v něm nejsou červi.

Červi nejčastěji napadají ovoce a zeleninu na konci sezóny, tehdy by se plody měly prohlížet pečlivěji.

42.  Na slupkách citrusového ovoce nacházíme někdy červce, kteří se nesmí sníst. Tento hmyz lze zjistit podle kulatých či podlouhlých hnědých a černých skvrn, jež vylučuje na slupkách citrusů, aby skryl své tělo. Oloupáním slupek může člověk červce bezděky vnést do plodu. Pokud tam jsou, nutno je odstranit před snězením plodui.

43.  Hrách, fazole, zelený hrášek, arašidy a čočka by se měly zkoumat kvůli hmyzu, vajíčkům hmyzu a červům. Pokud byly plody namočeny na delší dobu do vody, je snazší rozpoznat červy a dírky od červů. Je několik účinných metod, jak zkoumat luštěniny kvůli červům. Doporučuje se vyhledat praktické poučení, jak luštěniny zkoumat.

Rýže by se měla rozestřít po bílém povrchu a člověk by měl pátrat po housenkách molů, které jsou bílé a vyměšují pavučiny, anebo po černých či hnědých broucích (nosatec obilní) Skvrny na rýžových zrnkách nejsou znakem napadení, samotná zrna tedy netřeba prohlížet.

44.  Prohlížet listy zeleniny a bylin, např. hlávkového salátu, kapusty, květáku, petržele, kopru, pórku, máty atd. kvůli hmyzu je velmi obtížné. Každý list se musí podržet proti slunci nebo jinému zdroji silného světla a pečlivě prohlédnut. Některé druhy hmyzu, které napadají listy, jsou tak tenké, že jen cvičené oko je rozpozná. Některé druhy hmyzu jsou stejné barvy jako listy.

Dnes se mnoho druhů listové zeleniny pěstuje ve speciálních sklenících, které chrání před napadením hmyzem. Nejlépe je kupovat jen tuto zeleninu, protože je velmi obtížné čistit listovou zeleninu, pěstovanou běžným způsobem.

Ale přesto, že listová zelenina vyrostla ve zvláštních skleníkových podmínkách, nutno ji dobře oprat. Člověk se musí přesvědčit, že zelenina, kterou kupuje a která vyrostla ve skleníku, má spolehlivý certifikát kašrutu.

45.  Sušené plody, např. fíky, švestky, datle atd. musí být rovněž prohlédnuty. Musí se rozloupnout a prohlédnout vnitřek kvůli červům.

V zavařeném ovoci a zelenině jsou někdy rovněž hmyz a červi. Nutno je tedy prohlédnout, aby se člověk ujistil, že žádné ovoce či zelenina (čerstvé, sušené nebo konzervované), které jí, není napadeno. Každý plod by měl prohlédnout zvlášť.

46.  Mouka se ve většině lokalit musí dobře prosít a prohlédnout kvůli červům a hmyzu. I mouka, která již byla proseta, měla by se před použitím znovu prosít. To je proto, že byla-li skladována, mohla být napdena hmyzem po prosetí. K prosetí mouky by se mělo používat velmi husté síto, aby hmyz sítem nepropadl.

47.  Ryby mají někdy červy mezi šupinami a v hlavě. Červi se množí hlavně v nečištěných rybných nádržích a proniknou pod kůži ryb. Týká se to zejména rybničních kaprů, ale i dalších druhů. Nutno velmi důkladně prohlédnout šupiny a kůži. Vnitřnosti se musejí vyhodit a důkladně vyškrabat nebo vypláchnout vnitřek ryby. Pokud najdeme červy v rybí hlavě, hlavu nebudeme jíst.

48.  Potraviny, které se delší dobu skladují - nudle, sušenky, rýže, čokoláda, cukrovinky, sušené ovoce atd - by se měly důkladně zkontrolovat, zda na nich nejsou známky napadení. Např. okousání, drobty, tenká pavučinová vlákna mezi vrstvami obalu.

Teplota napomáhá množení hmyzu. Uskladnění na chladných či chlazených místech chrání před hmyzem. Hmyz se také často rozšíří z napadené potraviny do nenapadené, která je skladována vedle. Rovněž je pravděpodobné, že do sáčků a krabic s potravinami, které zůstaly otevřené, napadají drobné mušky, Nejlépe je uchovávat potraviny v dobře zavřených obalech a nádobách.

Jak již bylo zmíněno, dodržováním micvy nejíst hmyz a červy se člověk více přiblíží B-hu To je dovozeno z verše „Buďte svatí, neboť já jsem svatý“ (Lv 11: 44). Toto téma je hlouběji pojednáno v Iturej halacha, jež se věnuje kašrutu.

Nežidovský chléb, vařené pokrmy, mléčné výrobky a víno

Následující oddíl uvádí jen podstatné body těchto halachot. Pokud se člověk setkává s těmito problémy, měl by si prostudovat halachot zevrubně.

Nežidovský chléb

49.  Naši moudří zakázali jíst chléb, pečený nežidem (pat akum), i když tento chléb neobsahuje žádné nekošer ingredience. (Nutno zdůraznit, že s každým jídlem, které připravil nežid, je spojeno mnoho problémů, pokud jde o kašrut.)

Halachicky je rozdíl mezi chlebem, který pekl nežid v pekárně pro komerční využití (pat palter) a chlebem, který nežid pekl nekomerčně, pro vlastní použití - v tomto druhém případě je halacha přísnější.

V místech, kde není židovský pekař, některé obce kupují chléb u nežidovského pekaře (když se předtím přesvědčily, že chléb je košer). Některé obce dovolují nežidovský chléb, pečený na prodej i tam, kde je k dostání židovský chléb. Chléb, který nežid nepekl z komerčních důvodů, se nesmí použít, leda pokud v daném místě není k dostání vůbec žádný košer chléb.

Jestliže Žid se nějak podílel (i nepatrně) na pečení, chléb není považován za pat akum a smí se jíst. Židův podíl na pečení může být třeba jen zapnutí pece.

Je-li majitelem pekárny Žid, ale provoz pekárny obstarávají nežidovští pracovníci a Žid se nepodílí na pečení, chléb je (kromě toho, že je pat palter) považován za bišul nachri - „jídlo vařené nežidem“ a nesmí se jíst. Je tedy obzvlášť důležité, aby se Žid podílel (i málo) na skutečném pečení. Halachot bišul nachri jsou uvedeny v bodu 50.

Je-li nežidovský chléb potřen vejcem, někteří považují tuto polevu za bišul nachri a nedovolují jíst.

Když někdo cestuje do místa, kde nelze obstarat košer jídlo, měl by si vzít s sebou dostatečné množství jídla. Pokud musí strávit delší dobu v místě, kde nelze obstarat židovský chléb, měl by se poradit s rabínem, jak postupovat.

Nutno zdůraznit, že majiteli mnoho pekáren pity v Izraeli jsou Arabové. Kromě toho, že pita z těchto pekáren je pat palter, může také obsahovat nekošer ingredience. Měli bychom tedy vždy při koupi pity hledat hodnověrný certifikát kašrutu.

Jídlo vařené nežidem

50.  Je zakázáno jíst jídlo, vařené nežidem (bišul nachri). Zákaz se týká i jídla, které neobsahuje žádné zakázané složky.

I když bylo jídlo vařeno nežidem speciálně pro Žida (např. nežidovská kuchařka, která vaří pro židovskou rodinu), jídlo se nesmí jíst, pokud se na jeho vaření nepodílel Žid.

Když se Žid podílí na vaření, jídlo se již nepovažuje za bišul nachri. Podle Šulchan aruch lze tuto podmínku splnit tím, že Žid postaví jídlo na oheň. Podle Rema stačí, když Žid zapálí oheň v peci (zapne sporák). Podrobněji viz Šulchan aruch, Jore de´a 113:7.

Tato halacha se týká pouze pokrmů, které mohou být předloženy u stolu králů, a jen tehdy, když se pokrmy nejedí syrové. Pokrmy, které se jedí i syrové a byly vařeny nežidem, nepovažují se za bišul nachri a smí se jíst, i kdyby byly předloženy u královské tabule. Zákaz bišul nachri tedy neplatí např. pro jablka či mrkev, ale platí pro vejce.

Nežidovské mléko

51.  Mléko, které bylo nadojeno nežidem bez židovského dohledu, se nazývá chalav akum. Je zakázáno pít chalav akum. Pokud však Žid dohlíží na dojení, mléko se nepovažuje za chalav akum. Lépe je, když Žid před začátkem dojením zkontroluje konev na mléko, aby se ujistil, že v ní není žádné nekošer mléko.

Mnoho lidí spoléhá na halachický názor, který dovoluje spotřebu nežidovského mléka v zemích, kde je velkovýrobcům mléka zákonem zakázáno míchat kravské mléko s mlékem nekošer zvířat.

Sýr vyrobený nežidem je rovněž zakázaný, i když neobsahuje žádné nekošer ingredience. Smí se jíst pouze sýr s hodnověrnou hašgachou.

Sušené mléko vyrobené mimo Izrael je z nekošer mléka Mnoho potravinových výrobků obsahuje sušené mléko (např. zmrzlina, čokoláda, cukrovinky atd.) Doporučuje se tedy poradit se s rabínem, jaké halachot se vztahují na tyto výrobky..

Nežidovské víno

52.  Víno, které vyrobil nebo jehož se dotkl nežid, je zakázáno. Žid by tedy neměl posílat víno po nežidovském poslovi, pokud láhev nemá dva uzávěry. Hroznová šťáva je halachicky totéž co víno.

Víno, jehož se dotkl Žid, který veřejně znesvěcuje šabat, je rovněž zakázané.. Víno tedy musí mít dvojí zabezpečení, je-li předáváno či dopravováno takovým Židem

Člověk by si měl uvědomovat, že mnohé výrobky, např. likéry, koňak, cukrovinky, čokolády atd. mohou obsahovat víno. Zákaz pití nežidovského vína je jedním z důvodů, proč je tak důležité kupovat pouze produkty, opatřené certifikátem hodnověrné organizace kašrutu.

Vína, které bylo svařeno, se smí nežid dotknout a nezpůsobí tím zákaz vína.

Tevilat kelim ( ponoření nádobí v mikvi)

53.  Nádoby, jež se používají pro jídlo, často vyžadují před prvním použitím ponoření v mikvi.. To, zda nádoba vyžaduje ponoření, závisí na typu nádoby a materiálu, z něhož je vyrobena.

Nádoby, zhotovené nežidem nebo koupené u nežida, musí se ponořit v mikvi, než se začnou používat (mikve je vodní nádrž, splňující určitá halachická kritéria). Předpokládá se, že nádobí vyrobené mimo Izrael, bylo vyrobeno nežidy. Nádobí tedy vyžaduje ponoření. Nádobí, vyrobené v závodě, který vlastní společně Židé i nežidé, musí být ponořeno v mikvi.

Ponoření vyžaduje nádobí a náčiní, které přijde do kontaktu s jídlem. Ponoření vyžadují např. tyto předměty: stolní náčiní (talíře, příbory, šálky atd.), nádoby pro skladování potravin (láhve a krabice, v nichž se uchovává chléb, cukr, zelenina, víno atd.), kuchyňské nádobí (hrnce, pánve, naběračky, rožně atd), části mixéru, které přijdou do styku s jídlem, servírovací tácy atd.

Nádobí, které bylo zhotoveno nežidem a bylo použito pro nekošer jídlo, musí být vykošerováno a ponořeno. Nejdříve je nádoba vykošerována a pak musí být ponořena v mikvi.

Které materiály vyžadují ponoření

54.  Nádobí z kovu či skla vyžaduje ponoření s požehnáním. Glazované hliněné nádobí, keramika a porcelán vyžadují ponoření bez požehnání. Nádobí ze dřeva, slonoviny, kamene, neglazované hlíny nevyžadují ponoření. Nádobí z plastu nevyžaduje ponoření, ačkoliv někteří lidé jdou nad literu zákona a ponoří je bez požehnání. Alobalové pekáče pro jedno použití nevyžadují požehnání.

Kovové krabice, dózy či láhve (vyrobené nežidy), v nichž bývají potraviny (např, dóza na kávu), by se měly ponořit bez požehnání, než se znovu použijí.

Jednorázové nádobí (talíře, pohárky, příbory), které se po použití vyhodí, nevyžadují ponoření.

55.  Některé předměty musí být ponořeny v mikvi, i když se nad nimi neříká požehnání, např. nádoby, používané k přípravě jídla, které je v této fázi procesu dosud nepoživatelné (např. mísy ke kynutí těsta, mlýnek na maso, nůž pro zabití atd.), nádoby, jež se používají pouze k uchovávání potravin, ale ne k přípravě jídla ani k jezení a nepoužívají se ani k servírování. Výjimkou z pravidla jsou skleněné karafy, v nichž se uchovávají nápoje. Při ponoření těchto karaf se řekne požehnání.

Vzhledem k mnoha typům nádobí a náčiní, jež používáme, je často nejasné, zda určitá nádoba vyžaduje požehnání při ponoření. Každý by si měl ujasnit halachu, když je na pochybách, jak postupovat. Existují knihy, které se těmto halachot věnují do detailů.

Jak ponořit nádobí

56.  Dříve, než se nádoba ponoří, musí se z ní odstranit veškerá nečistota, rez a přilepené štítky, a také lepidlo těchto štítků. Mezi ponořovanou nádobou a vodou nesmí být žádná překážka. Celá nádoba tedy musí být prohlédnuta (včetně prasklin a škvír v místě připojení držadla nádoby atd.), abychom se přesvědčili, že je dokonale čistá.

Před ponořením nádoby se řekne požehnání Ašer kidšanu b´micvotav v´civanu al tevilat keli. Když se ponořuje více nádob než jedna, užije se plurálu al tevilat kelim (Jenž nás posvětil svými micvot a nařídil nám ponořit nádobu/ nádoby).

Požehnání se říká mimo místnost s mikví. Ihned po požehnání osoba vejde do místnosti s mikví a nádobu ponoří. Pokud se mikve užívá pouze k ponořování nádobí (a nikoliv osob), text požehnání se řekne u mikve.

57.  Voda mikve musí úplně obklopit celou nádobu. Ani malá část nádoby nesmí zůstat nezakryta vodou. Jestliže se nejdřív ponořila jedna půlka nádoby a potom druhá, je to, jakoby nádoba nebyla vůbec ponořena.

Voda se musí dotýkat celé nádoby najednou, tedy buď by se měla nádoba nechat na okamžik volně, nebo ji při ponoření držet jen zlehka. Musí být zaručeno, že voda se dotkne nádoby vně i uvnitř v téže chvíli. Když někdo ponořuje nádobu s úzkým hrdlem (např. láhev), musí počkat, dokud nádoba není úplně naplněna vodou.

Ponoření nových kovových nádob do vařící vody

58.  Někteří výrobci potírají nové kovové kuchyňské nádobí nekošer tukem. Tento problém se vyskytuje u předmětů z aluminia a nerez oceli. Mnoho halachických autorit proto vyžaduje, aby se nové nádobí nejdříve vykošerovalo. Nádobí lze vykošerovat ponořením do vařící vody.

Pokud bylo nádobí vyrobeno nežidem či zakoupeno u nežida, ponoří se ještě před ponořením v mikvi (jak uvedeno v bodu 53) do vařící vody. Nádobí, které má štítek organizace kašrutu, že nebylo natřeno nekošer tukem, nemusí se košerovat.

Dříve, než ponoříme nádobu do vařící vody, musíme z ní odstranit všechny nalepené štítky a nádoba musí mít naprosto čistá. Doporučuje se, aby s ponořováním nádobí pomohla osoba, obeznalá v těchto halachot. Přinejmenším by si měl člověk nechat poradit, jak ponořit nádobí.

Košerování nádobí

59.  Nádoba, která se stala nekošer (např. mléková nádoba byla použita pro maso), se nesmí znovu použít, dokud se nevykošeruje. Některé nádoby nelze vykošerovat. Pokud se stanou nekošer, nesmí se nadále používat k vaření ani k předložení jídla.

Vedle halachot, týkajících se skutečného košerování, jsou různé halachot, jak čistit a připravit nádobí ke košerování. Při košerování nádobí by se měl člověk poradit s odborníkem v této oblasti.

60.  Účelem košerování je odstranit každou pachuť jídla, jež byla absorbována do nádoby. Halachicky je pak nádoba jako nová nádoba. Pro různé typy nádob jsou různé způsoby košerování. Způsob košerování závisí na tom, jak se nádoby používá. Např. nádoba, jež se používá pro vaření, vykošeruje se ponořením do vařící vody, kdežto nádoba používaná k pečení vykošeruje se rozpálením do vysokého žáru. Tyto halachot mají mnoho podrobností.

< Předchozí		Další >