Šiv´a asar b´tamuz

1.  V průběhu věků dopadlo na židovský národ mnoho ran právě sedmnáctého tamuzu. Byly rozbity desky, do nichž bylo vryto Desatero; ustaly oběti tamid, jež se před zničením Chrámu přinášely každý den; nepřítel prolomil hradby kolem Jeruzaléma; byl spálen svitek Tóry a v Chrámu vztyčena modla.

Vzpomínka na tyto tragédie v židovském národu stále zůstává. Proto byl tento den určen k zamyšlení nad svým konáním, k nápravě svých skutků a návratu k B-hu, aby se zabránilo opakování podobných tragédií. V kpt. 25, bod 2 jsou citována Rambamova slova, že postní dny jsou zasvěceny návratu k B-hu.

2.  Všechny zákony pro veřejné postní dny, jak jsou uvedeny v kpt. 25, platí i o Šiv´a asar b´tamuz (sedmnáctém tamuzu), tj. nesmí se jíst a pít, čtou se selichot, je čtení z Tóry, do Šmone esre se vkládá Anenu atd.

Jemej bejn ha-mecarim – Tři týdny mezi Šiv´a asar b´tamuz a Tiš´a b´av

3.  Tři týdny od sedmnáctého tamuzu do devátého avu se nazývají jemej bejn ha-mecarim (dny v úzkostech). Název je odvozen z verše Ejcha (Pláče) „Všichni jeho pronásledovatelé ho dostihli v jeho úzkostech“ (Pl 1:3). Verš popisuje zničení Chrámu.

Haftara pro každý šabat těchto tří týdnů hovoří o tragédiích a trestech, jež dopadly na židovský národ za jeho hříchy. Tyto haftarot jsou nazývány „gimel d´pur´anuta“ (trilogie o trestech).

Po tyto tři týdny se zachovávají zákony smutku, na připomínku zničení Chrámu.

Zákony smutku, jež se zachovávají v jemej bejn ha-mecarim

4.  Od sedmnáctého tamuzu až do devátého avu se nekonají sňatky. Některé sfaradské obce zachovávají zákony smutku až od roš chodeš av do Tiš´a b´av. I když v těchto dnech je dovoleno zasnoubit se, zasnoubení se nesmí slavit hostinou v době od roš chodeš av do skončení Tiš´a b´av. Zasnoubení se smí oslavit jen koláči, sladkostmi atd, neboť to se nepovažuje za hostinu.

5.  Neříká se požehnání Še-hechejanu nad novým ovocem či oděvem. Tyto tři týdny jsou časem trestu, je tedy zvykem vyhnout se situacím, jež vyžadují požehnání Še-hechejanu. S novým ovocem by se mělo vyčkat až do šabatu, pak říci Šehechejanu a sníst ovoce. Še-hechejanu se však říká nad micvou, kterou nelze odložit, např. obřízka, vykoupení prvorozeného, a to i když je micva vykonána ve všední den. Také ten, kdo má nové ovoce, které nevydrží až do šabatu a bude nedostupné po Tiš´a b´av, smí říci Še-hechejanu a jíst ovoce i v běžný den týdne. Sfaradští Židé se řídí zvykem Ari z“l a po tyto tři týdny neříkají o šabatu Še-hechejanu.

6.  Po tyto tři týdny se nesmí stříhat vlasy a holit se. Sfaradští Židé si nestříhají vlasy a neholí se od začátku týdne, v němž bude Tiš´a b´av.

Devět dní od roš chodeš av do Tiš´a b´av

7.  Od roš chodeš av až do Tiš´a b´av jsou radovánky omezeny na minimum. Sílí zármutek nad zničením Chrámu. V této době se nesmí šít ani kupovat nové šaty. To platí, i když člověk zamýšlí nosit šaty až po Tiš´a b´av.

8.  Oděv se nesmí prát, žehlit ani dávat do čistírny od roš chodeš av do Tiš´a b´av. To platí, i když má člověk v úmyslu nosit šaty až po Tiš´a b´av. Běžně se pere oblečení malých dětí, které je stále ušpiněné.

V těchto devíti dnech od roš chodeš av se nesmí nosit čerstvě vyprané šaty. Smí se nosit šaty, které měl člověk krátkou chvíli na sobě před roš chodeš av. Čerstvě vyprané šaty si smíme obléci na šabat, který je během těchto devíti dnů. Sfaradští Židé zachovávají zákaz praní a žehlení šatů i zákaz nošení čerstvě vypraných šatů jen v týdnu, kdy bude Tiš´a b´av.

9.  Od roš chodeš av do Tiš´a b´av bychom se neměli koupat, ani ve studené vodě. Je dovoleno umýt si obličej, ruce a nohy ve studené vodě. Smíme ze sebe smýt pot a špínu studenou vodou. Ze zdravotních a léčebných důvodů se člověk smí koupat i v teplé vodě.

Muži, kteří chodí do mikve o každém erev šabat, bez ohledu, jak moc práce mají, smí se o erev šabat před Tiš´a b´av ponořit ve studené vodě. Sfaradští Židé se zdržují koupele jen v týdnu, kdy je Tiš´ab´av.

Jsou různé zvyklosti, pokud jde o stříhání nehtů v týdnu, kdy je Tiš´a b´av. Pokud je Tiš´a b´av o šabatu, člověk si smí ostříhat nehty v pátek, k poctě šabatu.

10.  Po těchto devět dní od roš chodeš av je zvykem nejíst maso či pokrmy, které jsou vařeny s masem, a nepít víno. Nemocný smí jíst maso.

Je dovoleno jíst maso při se´udat micva (hostině spojené s micvou), např. po obřízce nebo po vykoupení prvorozeného.

O moca´ej šabatu, který je mezi roš chodeš av a Tiš´a b´av, se říká havdala nad pohárem vína. Je-li přítomno malé dítě, které již chápe význam požehnání, ale není dost staré, aby chápalo smutek nad zničením Chrámu, mělo by vypít většinu vína v poháru. Pokud není přítomno dítě toho věku, vypije víno ten, kdo říkal havdalu.

Šabat Chazon

11.  Šabat před Tiš´a b´av se nazývá šabat Chazon. Název je odvozen z haftary, začínající slovy chazon Ješajahu ben Amoc (vidění Ješajahu, syna Amosova). Proroctví tvrdě kárá Izraelity za jejich hříchy.

Je dovoleno mít na sobě šabatový oděv, jíst maso a pít víno.

Erev tiš´a b´av

12.  Krátce před započetím půstu Tiš´a b´av se jí menší jídlo (se´uda ha-mafseket). Při tomto jídle se jí jen jeden vařený pokrm. Smí se jíst více než jedno nevařené jídlo, např. zelenina a sýr.

Někteří lidé jedí při tomto jídle natvrdo uvařené vejce, posypané popelem. Jídlo se jí vsedě na nízkých stoličkách nebo na zemi, abychom dali najevo svůj zármutek nad zničením Chrámu.

Se´uda ha-mafseket by neměli jíst tři muži společně, protože by museli říkat společně Birkat ha-mazon. Každý by měl sedět zvlášť a říci sám Birkat ha-mazon.

Jídlo musí skončit krátce před západem slunce, protože tehdy začíná půst. V téže chvíli si musíme zout kožené boty, neboť o Tiš´a b´av se nesmí nosit kožená obuv.

13.  Po poledni erev Tiš´a b´av někteří lidé studují pouze ty části Tóry, které se smí studovat o Tiš´a b´av (o tom podrobněji v bodu 26).

14.  Jestliže Tiš´a b´av připadne na neděli, šabat před ním se zachovává jako obvykle (smí se jíst maso, pít víno atd.), jedině s tím rozdílem, že třetí šabatové jídlo musí být skončeno krátce před západem slunce. Když se o moca´ej šabat říká v synagoze ma´ariv, chazan řekne Baruch ha-mavdil bejn kodeš l´chol a pak před Barchu si zuje boty. Přítomní si zují boty po Barchu. Během bohoslužby se člověk nesmí dotknout svých bot rukama.

Tiš´a b´av

15.  Devátého avu dopadly na židovský národ strašlivé rány. Kicur Šulchan aruch uvádí:

Zvědové vyslaní Mošem se vrátili, přinášejíce zlou zprávu o Erec jisrael, a to bylo příčinou , že Izraelité tu noc proplakali. Bylo proto rozhodnuto, že do země nevstoupí a rovněž, že ten den bude provždy pro židovský národ dnem nářku. V tento den byl zničen 1. i 2. Chrám, bylo dobyto město Betar a zabity v něm desetitisíce Židů, Turnus Rufus zoral pozemek, na němž stál Chrám a naplnil tak verš „Cijon bude zorán jako pole“ (Jr 26:18, Mi 3:12). (Kicur ŠA 121:5).

Tragédie hluboce ovlivnily všechny budoucí generace, neboť zničením Chrámu jsme pozbyli náš největší zdroj spirituality. Zákony smutku, jež zachováváme o Tiš´a b´av, jsou provázeny touhou, aby byl Chrám znovu postaven a brzy, ještě za našeho života nastalo konečné vykoupení.

16.  Zákony Tiš´a b´av jsou mnohem přísnější než zákony ostatních veřejných půstů, vyjma Jom kipuir.

Připadne-li Tiš´a b´av na šabat, půst se posouvá na neděli.

Pět způsobů pokořování

17.  Postit se musíme od západu slunce večera Tiš´a b´av do objevení hvězd následujícího večera. Musíme dodržet stejných pět omezení jako o Jom kipur:

18.  A/ Nesmí se nic jíst ani pít. Nemocný, který musí jíst a pít, by se měl poradit s rabínem, jak postupovat o Tiš´a b´av.

O Tiš´a b´av si nesmíme čistit zuby ani vypláchnout ústa.

Kdo je těžký kuřák, pro něhož je trápení, když nesmí kouřit, smí kouřit v soukromí (ne veřejně) po polovině dne.

19.  B/ Je zakázáno koupat se, mýt si obličej atd. Dovoleno je pouze ráno si umýt prsty po klouby (tj. nesmí se umýt dlaně), když člověk vykonává netilat jadajim, nebo když si myje ruce po vykonání potřeby.

20.  C/ Je zakázáno o Tiša b´av použít mýdlo a parfém, to platí pro použití kosmetiky, olejů a mýdel na kteroukoli část těla.

21.  D/ Je zakázáno mít na nohou kožené boty nebo sandály.

22.  E/ O Tiš´a b´av je zakázán manželský styk. Muž a žena se nesmí dotknout jeden druhého.

Další zákony

23.  Od začátku půstu (večer) až do poloviny následujícího dne se nesmí sedět na židli, lavici atd. Smíme sedět na zemi, nízké stoličce apod. Také by člověk měl spát méně pohodlně než obvykle, např. kdo obyčejně spává se dvěma polštáři pod hlavou, o Tiš´a b´av by měl mít jen jeden.

24.  Je zvykem nekonat o Tiš´a b´av žádnou práci až do poledne. Tak není odvrácena pozornost od truchlení nad zničením Chrámu. Je dovoleno dělat to, co neodvrátí pozornost od zármutku, např. zapnout světlo, upravit knot atd.

25.  O Tiš´a b´av člověk nesmí zdravit druhého. Pokud je sám pozdraven někým, kdo nezná halachu, smí odpovědět tlumeně, se sklíčeným výrazem.

Studium Tóry o Tiš´a b´av

26.  Studium Tóry potěšuje srdce. To je odvozeno z verše Tehilim „Hospodinova ustanovení jsou přímá, jsou pro radost srdci“ (19:9). O Tiš´a b´av je zakázáno radovat se, smí se tedy studovat jen ty části Tóry, v nichž se hovoří o zničení Chrámu a zármutku: halachot vztahující se k Tiš´a b´av, Kniha Ijov (Job), Ejcha (Pláč), kapitoly z Jirmejahu popisující zničení Chrámu (měly by se přeskočit verše útěšné), třetí kapitola z traktátu Mo´ed katan (který se zabývá halachot truchlení) a stránky 55b-58a traktátu Gitin, hovořící o zničení Chrámu a následném exilu Židů ze země Izraelské.

Při studiu těchto oddílů by se člověk měl učit jen jejich doslovný význam, nezabývat se talmudickým výkladem, který přináší potěšení, neboť provokuje k otázkám a odpovědím.

Modlitby Tiš´a b´av

Večer Tiš´a b´av

27.  Ma´ariv o Tiš´a b´av říkáme tiše, jako truchlící. Po ma´arivu se čte Ejcha. Megilat Ejcha, napsaný prorokem Jirmejahu, je žalozpěv, který líčí zničení Chrámu. Je-li megilat Ejcha čten v synagoze z košer svitku, říká se před čtením požehnání Al mikra megila.

28.  Kinot (žalozpěvy) se čtou po přečtení Ejcha. Kinot jsou kompilace modliteb a básní, a vyjadřují náš zármutek nad zničením Chrámu i následnými exily a utrpeními. Modlitby a básně jsou uspořádány do sborníku s názvem Kinot pro Tiš´a b´av. Ten, kdo se nemodlí se shromážděním, měl by si číst Ejcha a kinot sám.

Večer o Tiš´a b´av se Ejcha i kinot čtou při světle jen několika málo svící (nebo při ztlumeném světle).

Z aron ha-kodeš je odstraněn parochet (opona). Některé obce tento zvyk nemají.

Šacharit

29.  Při šacharitu o Tiš´a b´av si muži neberou talit ani tefilin (v některých obcích si muži berou talit). Chazan při opakování Šmone esre vkládá Anenu mezi požehnání Go´el jisrael a Refa´enu. Čtení z Tóry je ze 4. kpt. Devarim a začíná slovy „Budeš plodit syny a vnuky“. Haftara je z 8. kpt. Jirmejahu a čte se s touže truchlivou kantilací jako megilat Ejcha. Po šacharitu se čtou kinot, až téměř do poledne. Po kinot se čte podruhé megilat Ejcha. Před tímto druhým čtením Ejcha se neříká požehnání.

O Tiš´a b´av se neříká Tachanun. V modlitbě U´va l´Cijon se vynechává verš Va-ani zot briti (Co se mne týká, toto je má smlouva).

Mincha

30.  Při minše si muži berou talit a tefilin. Říkají se všechny modlitby, jež se vynechaly při šacharitu. Po Ašrej se čte poloviční kadiš a následuje čtení z Tóry pro postní den (čtení pro postní den je uvedeno v kpt. 25, bod 8).

31.  Do Šmone esre se při minše Tiš´a b´av vkládají dvě vsuvky: Nachem (potěš) do požehnání Bone Jerušalajim a Anenu do požehnání Šma kolenu. Když někdo zapomene vložit Nachem do Bone Jerušalajim, smí je říci v požehnání Rece. V tom případě neřekne požehnání, uzavírající Nachem („menachem Cijon u´vone Jerušalajim“), ale bude pokračovat V´techezena. Když někdo řekne Šmone esre bez Nachem, nebude opakovat Šmone esre. Přehled v kpt. 25, bod 8 vysvětluje, jak postupovat, když někdo zapomene na Anenu. Sfaradští Židé vkládají Anenu při šacharitu i při minše.

Další zákony

32.  Chrám začal hořet devátého avu a hořel ještě desátého avu. Některé ze zákonů truchlení se proto zachovávají až do poloviny dne desátého avu: koupání pro potěšení, praní šatů a prádla, stříhání vlasů, holení, jezení masa a pití vína. Tyto věci se smí dělat až po poledni desátého avu.

Když je Tiš´a b´av ve čtvrtek, je dovoleno vykoupat se v pátek ráno k poctě šabatu. Když Devátý av připadne na šabat a je posunut na neděli, v pondělí ráno se smí jíst maso a pít víno.

33.  Pokud je Tiš´a b´av v neděli (nebo je posunut na neděli), o moca´ej šabat se nebude říkat havdala. V tom případě řekneme požehnání Bore me´orej ha-eš, když vidíme zapalovat svíci o moca´ej šabat. Ve Šmone esre se o ma´arivu řekne Ata chonantanu, jako o každém moca´ej šabat. Kdo chce vykonat nějakou práci před ma´arivem, anebo kdo neřekl Ata chonantanu, musí říci slova Baruch ha-mavdil bejn kodeš l´chol. Havdala se pak říká nad pohárem vína o moca´ej Tiš´a b´av (v neděli večer), ale už se neříkají požehnání Bore me´orej ha-eš a Bore minej vesamim.

Měsíc elul

34.  Elul je měsíc slitovnosti a odpuštění, a proto obzvlášť vhodný pro návrat k B-hu. Poté, co si Izraelité vytvořili v poušti zlatého býčka, Moše vystoupil na horu Sinaj. To bylo o roš chodeš elul. Moše zůstal na hoře čtyřicet dní, až do Jom kipur. Izraelité se celou dobu postili a modlili, až do Jom kipur, kdy jim B-h odpustil. Období od roš chodeš elul je tedy dobou milosrdenství a odpuštění. Měsíc elul je přípravou na Deset dní tšuvy (viz kpt. 26). Je zvykem přispívat v této době více na dobročinnost a konat více dobrých skutků než obvykle, a věnovat čas duchovnímu sebezkoumání.

35.  V hebrejských písmenech slova elul je obsaženo mnoho náznaků na zvláštní atmosféru měsíce elulu:

Podle Ari z“l odkazuje elul k Šemot 21:13 va-ašer lo cada veha-elokim ina l´jado ve-samti lecha makom ašer janus šama (neměl-li to v úmyslu, ale B-h dopustil, aby se to jeho rukou způsobilo, určím ti místo, kam se uteče). První písmena pátého až osmého slova tohoto verše dávají slovo elul. Verš hovoří o útočištných městech - ten, kdo neúmyslně někoho zabil, musel uprchnout do jednoho z těchto měst. Měsíc elul slouží - v duchovním smyslu - témuž účelu: B-h poskytuje útočiště těm, kdo prchají od svých hříchů (tento verš rovněž naznačuje, že člověk má konat pokání i za hříchy, jichž se dopustil neúmyslně).

Slovo elul vytvářejí také první písmena čtvrtého až sedmého slova verše Devarim 30:6 u-mal Hašem elokejcha et levavcha ve-et levav zarecha (Hospodin, tvůj B-h, obřeže tvé srdce i srdce tvého potomstva). Podobně se slovo elul naznačuje i prvními písmeny prvních čtyř slov verše Šir h-širim 6:3 ani le-dodi ve-dodi li (já jsem svého milého a můj milý je můj), a také prvních písmen slov verše Est 9:22 iš le-reehu u-matanot la-evjonim (jeden druhému dárky a dary chudým). Verše naznačují, že by člověk měl napravit své skutky, modlit se a dávat v elulu více milodarů, než běžně dělá.

Selichot

36.  Po celý měsíc elul se čtou selichot (zvláštní prosebné modlitby, v nichž prosíme B-ha o odpuštění svých hříchů). Všechny selichot, jež se během roku čtou při různých příležitostech, jsou sestaveny do speciální knihy Selichot. Před ranním čtením selichot se musí říci požehnání Al netilat jadajim a Birchot ha-Tora. Ten, kdo nemá čas, aby řekl další požehnání, jež se obvykle říkají ráno před selichot, smí je odříkat po čtení selichot.

Obvykle začínáme číst selichot o moca´ej šabat před Roš hašana. Avšak selichot se musí číst nejméně čtyři dny před Roš ha--šana. Je-li tedy Roš ha-šana ve čtvrtek nebo o šabatu, selichot se čtou od moca´ej minulého šabatu, kdežto je-li Roš ha-šana v pondělí či úterý, selichot se čtou od moca´ej šabatu o týden dřív. Sfaradští Židé čtou selichot hned po roš chodeš elul.

Kdo čte selichot bez minjanu, neříká Třináct midot (Třináct vlastností B-žích), začínajících slovy „Hospodin, Hospodin je Všemohoucí, milosrdný a milostivý…“ ani aramejské odstavce na konci selichot.

L´David Hašem ori v´jiši

37.  Tehilim 27, začínající L´David Hašem ori v´jiši se říká celý měsíc elul po šacharitu a ma´arivu. V Izraeli se tento žalm říká každý den od roš chodeš elul až do Hošana raba (dvacátého prvního tišri). Mimo Izrael se čte až do Šemini aceret (dvacátého druhého tišri). Žalm 27 hovoří o víře v B-ha a důvěře v Jeho záchranu. Podle midraše Šocher tov jsou v tomto žalmu odkazy na Roš ha-šana, Jom kipur a Sukot: „Hospodin je mé světlo“ odkazuje k Roš ha-šana, „a má spása“ odkazuje k Jom kipur a „On mě v zlý čas schová ve Svém stánku“ mluví o Sukot.

Troubení na šofar

38.  Celý elul se vždy po šacharitu troubí na šofar. Zvuk šofaru má moc vyvolat v člověku chvění, vyburcovat ho k tšuvě. Prorok říká: „Když se v městě troubí na polnici, zda se lid netřese?“ (Am 3:6). O šabatu se na šofar netroubí. Sfaradští Židé troubí na šofar při čtení selichot.

Zákony a zvyky erev Roš ha-šana (dvacátý devátý elul) jsou uvedeny v kpt. 24, body 1-3.

< Předchozí