Micva počítání omeru

1.  „Potom si odpočítáte ode dne po dni odpočinku, ode dne, kdy jste přinesli omer k oběti podávání, plných sedm týdnů. Ke dni po sedmém dni odpočinku napočítáte padesát dní.“ (Vajikra - Lv 23:15-16).

Je micva počítat dny od druhého dne Pesachu (šestnáctého nisanu) až do svátku Šavuot. Tato micva se nazývá sefirat ha-omer, podle oběti omeru (snopku), která byla v Chrámu obětována druhý den Pesachu.

Sefer ha-Chinuch (micva 306) vysvětluje, že hlavním důvodem k vykoupení Izraelitů z Egypta bylo, aby dostali Tóru a zachovávali její micvot. Každý rok počítáme dny od Exodu (k němuž došlo o Pesachu) až do dne, kdy byla Izraelitům dána Tóra (o Šavuot), abychom dali najevo, jak velmi ten den ctíme a jak po něm toužíme.

Jak splnit micvu

2.  Micva počítání omeru se vykonává každý večer po ma´arivu, počínaje druhým dnem Pesachu až do večera před Šavuot. Nesmí se počítat před setměním. Správný čas počítání je po objevení hvězd. Pokud někdo počítal dřív, měl by počítat ještě jednou po objevení hvězd. Půl hodiny před objevením hvězd až do počítání omeru by člověk neměl začínat s prací ani s jídlem. Smí jíst, pokud mu někdo připomene, že má počítat. Každopádně smí sníst ovoce nebo méně než k´bejca chleba.

Před počítáním se říká požehnání Ašer kidšanu b´micvotav v´civanu al sefirat ha-omer (Jenž nás posvětil svými micvot a nařídil nám počítat omer). Počítají se dny a týdny, jež uplynuly ode dne, kdy začalo počítání. V siduru jsou uvedeny jednotlivé dny počítání i požehnání, které se obvykle říká po odpočtu. Požehnání i počítání se provádí vstoje.

3.  Nejlépe je počítat sefirat ha-omer brzy zvečera. Jestliže někdo nemůže počítat na začátku večera, smí říci požehnání a počítat kdykoli večer. Pokud někdo zapomene počítat v noci, smí počítat ve dne - v tom případě počítá bez požehnání. Další večery pak počítá opět s požehnáním.

Kdo zapomněl počítat omer v noci a nevzpomene si na to ani v průběhu následujícího dne, bude další večery počítat bez požehnání. Totéž platí, když se někdo splete a řekne chybné číslo při počítání (a tedy nesplní micvu). V případě, že člověk nemůže počítat omer s požehnáním, měl by se snažit, aby slyšel jinou osobu říkat požehnání. Ten, kdo naslouchá požehnání, musí odpovědět Amen. Osoba, jež říká požehnání, musí mít úmysl vyjmout druhého svým požehnáním. Pak oba, ten, kdo říkal požehnání i naslouchající, počítají správným číslem.

Kdo si není jistý, zda počítal omer jeden večer, pokračuje v počítání s požehnáním.

4.  Ten, kdo počítá omer večer bez požehnání, nesmí už ten večer říci požehnání. Proto pokud se ho někdo zeptá: „Který je den sefirat ha-omer?“ musí si člověk dát pozor, aby neodpověděl číslem toho dne. Měl by odpovědět: „Včera se počítalo tolik a tolik dní.“ Tak bude moci ten večer říci požehnání nad počítáním omeru. Takto by se mělo odpovídat od západu slunce až do chvíle, kdy člověk ten večer počítá omer. Problém pravděpodobně vyvstane o Lag be-omer (třicátý třetí den počítání omeru), neboť člověk může před počítáním neúmyslně říci „dnes je Lag be´omer“.

Zvyky, zachovávané během sefirat ha-omer

5.  Ve dnech sefirat ha-omer zemřelo dvacet čtyři tisíc žáků rb. Akivy. Zachovávají se některé zákony smutku, aby nám připomněly trpké dny, kdy bylo studium Tóry ve světě tak velmi redukováno.

Ve dnech sefirat ha-omer se muži neholí, muži ani ženy si nestříhají vlasy, nekonají se sňatky. Je možno uspořádat společenskou oslavu zasnoubení, ale ve dnech sefirat ha-omer by se nemělo tančit. Smí se říci požehnání Še-hechejanu (např. když někdo poprvé jí ten rok nový druh ovoce).

Kdy se zachovávají zákony smutku

6.  Existují různé zvyklosti, pokud jde o dny, kdy se zachovávají zákony smutku (neholit se, nestříhat vlasy atd.). Někteří lidé zachovávají zákony smutku od začátku sefirat ha-omer do rána Lag be-omer. Tento zvyk zachovávají sfaradští Židé, i když končí období smutku až ráno třicátého čtvrtého dne omeru (tj. následujícího dne).

Jiní zachovávají období smutku od roš chodeš ijar (začíná třicátého nisanu) a končí tři dny před Šavuot (ráno třetího sivanu). Ještě jiní zachovávají období smutku od druhého ijaru až do Šavuot. Každá osoba by se měla řídit zvyklostmi své obce.

Pokud roš chodeš ijar připadne na šabat, smí si člověk ostříhat vlasy v pátek, k poctě šabatu.

Lag be-omer (osmnáctý ijar) je třicátý třetí den sefirat ha-omer (numerická hodnota slova lag je 33). O lag be-omer zemřel rabi Šimon bar Jochaj, autor Zoharu. Ten den se neříká tachanun (viz kpt. 7, bod 87). Pohroma, která ničila životy žáků rabiho Akivy, ustala o Lag be-omer. Je tedy zvykem se toho dne radovat.

Komentář Zoharu k paraši Ha´azinu uvádí, že než rabi Šimon bar Jochaj toho dne zemřel, odhalil svým žákům hluboká tajemství Tóry a svět se naplnil zářivým světlem bezmezné radosti. Slunce nezapadlo, dokud rabi Šimon nesdělil všechno, co mu bylo dovoleno sdělit, pak teprve jeho duše odešla do nebes.

Je zvykem radovat se o Lag be-omer, v den smrti rabi Šimona. Někde se zachovává zvyk zapálit mnoho svící v místnosti studia, nebo zapálit oheň pod širým nebem, studovat učení rabi Šimona a zpívat písně, složené k jeho poctě.

Svátek Šavuot

7.  Svátek Šavuot je šestého sivanu (o druhém dni jom tov, který se zachovává v diaspoře, viz bod 13). Název svátku je odvozen od sedmi týdnů sefirat ha-omer, jež se počítají od Pesachu do Šavuot. Hebrejské slovo šavuot znamená „týdny“.

Pro Šavuot platí všechny zákony jom tov, včetně zákazu práce (podrobně jsou tyto zákony probrány v kpt. 22).

Svátek Šavuot oslavuje naše získání Tóry. Sedm týdnů po odchodu z Egypta stáli naši předkové na úpatí hory Sinaj a přijali Tóru. Celý národ obsáhl tajemství andělů, když jednohlasně prohlásil „Učiníme to a poslechneme“.

Počínaje zjevením na hoře Sinaj je Tóra předávána z generace na generaci a každá generace, včetně současné, žije život podle nařízení Tóry.

8.  Mnoho lidí oslavuje darování Tóry o Šavuot tím, že zůstane celou noc vzhůru a studuje Tóru. Většina těch, kdo zachovávají tento zvyk, studuje soubor vybraných textů z Tóry, uspořádaných speciálně pro tuto noc.

Je safek halacha (pochybnost, jaká je platná halacha), pokud jde o to, zda osoba, která zůstala vzhůru celou noc, musí říci požehnání Al netilat jadajim, Elokaj nešama, Ha-ma´avir šena a birchot ha-Tora (podrobněji je to probráno v kpt. 3, bod 10).

Je zvykem připomenout si darování Tóry tím, že se domy i synagoga vyzdobí zelení a květinami.

Sváteční modlitby

9.  Sváteční modlitby, včetně celého Halelu, čtení z Tóry, Jizkoru, musafu atd. jsou uvedeny v machzoru pro Šavuot. Sfaradští Židé neříkají Jizkor. Do Šmone esre se vkládá Ja´ale v´javo (vyjma Šmone esre musafu), a rovněž do Birkat ha-mazon. Přehled v kpt. 12 objasňuje, jak postupovat, když někdo zapomene vložit Ja´ale v´javo do Birkat ha-mazon.

10.  O Šavuot se čte Kniha Rut. Jeden z důvodů je, že o Šavuot se narodil král David, který byl pra-pravnukem Moabky Rut.

Kniha Rut je označována za megilu. Čte-li se Kniha Rut z košer svitku, některé obce říkají před čtením požehnání Al mikra megila (Jenž nám nařídil číst megilu) a Še-hechejanu.

Kniha Rut líčí, jak byla Moabka Rut oddána B-hu. Popisuje, jak Rut opustila svůj národ a svou vlast a připojila se k židovskému národu. Rut se provdala za soudce Boaze z Betlehemu, největšího učence své generace.

11.  O Šavuot se vyjmou z aron ha-kodeš dva svitky Tóry. Z prvního se čte oddíl o darování Tóry a Desatera - tato část je z paraši Jitro. Z druhého svitku se čte o zákonech Šavuot, tato část je z paraši Pinchas a začíná slovy Uv´jom ha-bikurim. Aramejská báseň Akdamut se čte nahlas poté, co je vyvolán kohen k první aliji, ale ještě před vlastním předčítáním z Tóry. Báseň velebí Všemohoucího a chválí Tóru. Akdamut je vytištěn v mnoha machzorech. V některých obcích se Akdamut nečte.

Mléčná jídla

12.  O Šavuot je zvykem jíst mléčná jídla. Někteří lidé jedí vedle mléčných i jídla s medem. To je odvozeno z verše „pod tvým jazykem je med a mléko“ (Šir ha-širim 4:11), verš je metaforickým označením Tóry.

Kdy jíst masitá jídla po mléčných, o tom viz kpt. 36, bod 28.

13.  Mimo Izrael je sedmý sivan druhý den Šavuot. Druhý den svátku platí všechny zákony jom tov. Čte se Kniha Rut. Jizkor se říká raději druhý den Šavuot, než první. V Izraeli je sedmý sivan isru chag Šavuot.