Připomínka Exodu z Egypta

1. Pesach trvá sedm dní, od patnáctého do dvacátého třetího nisanu. Mimo Izrael se přidává další - osmý - den, nazývaný jom tov šeni šel galujot (další den jom tov v diaspoře).

Izraelité vyšli z Egypta patnáctého nisanu. Exodus z Egypta je jedním ze základů židovské víry a zdrojem přesvědčení, že Židé jsou B-žím vyvoleným národem. Když Izraelité vyšli z otroctví do svobody, stanuli u hory Sinaj a obdrželi Tóru.

K Pesachu se pojí mnoho micvot, jež do nás vrývají víru v B-ha, Jenž nás vyvedl z otroctví ke svobodě, i další mimořádné hodnoty, spojené se svátkem.

2.  První den Pesachu (patnáctého nisanu) je jom tov. Halachot zapalování svící, modliteb, zákazu práce o jom tov jsou uvedeny v kpt. 22.

Při ma´arivu se po Šmone esre čte celý Halel. Modlitby pro Pesach jsou v pesachovém machzoru.

Mimo Izrael je i šestnáctý nisan jom tov, je to druhý den jom tov, který se zachovává v diaspoře. Druhý den jom tov se musí zachovávat úplně stejně jako první den (viz o tom kpt. 22, body 2-4)

Sederový večer

3.  První večer Pesachu se nazývá lejl ha-seder (sederová noc). Mimo Izrael se koná ještě druhý seder, o druhém pesachovém večeru. Všechny halachot sederu platí pro oba večery.

Ženy musí zachovávat všechny micvot sederu, i když ženy se nenaklánějí. Pokud žena nemůže vyslechnout celou Hagadu, musí slyšet aspoň kiduš a první část, začínající slovy - „Raban Gamliel říká: Každý, kdo o Pesachu neřekne tři věci“ - až do vypití druhého poháru vína. Ženy se rovněž musí snažit, aby vyslechly výčet deseti ran.

Pesachová Hagada provází krok za krokem obřady sederu. Uvádíme některé z micvot sederového večera:

Znovu vyprávět příběh Exodu

4.  Micvu hovořit o Exodu splníme čtením Hagady. Je důležité, abychom mluvili o otrocké práci, kterou vykonávali naši předkové v Egyptě a o tom, jak velké zázraky B-h vykonal, když je vyvedl z otroctví do svobody. Hovoříme-li o Exodu, přiměje nás to děkovat B-hu za dobro, jež prokázal našim předkům i nám. Vyprávění o Exodu posilňuje víru v B-ha a  vzbuzuje důvěru v Jeho starostlivou péči o každého jednotlivce. Příběh Exodu nám připomíná, že B-h si nás vybral za Svůj národ, abychom posvěcovali Jeho jméno po celém světě. Hagada říká: „Čím více člověk hovoří o Exodu z Egypta, tím více je hoden chvály.“

5.  Je důležité, aby se toto všechno vysvětlilo o sederovém večeru dětem. Cílem je vtisknout jim hodnoty židovské víry a učit je, jak zachovávat micvot Pesachu.

6.  Je třeba vzbudit zájem dětí a přimět je, aby si všímaly všech rozličných a zvláštních zvyků tohoto večera. Děti by měly být podníceny, aby se ptaly na jednotlivé aspekty sederu. Děti by měly zůstat vzhůru aspoň do konce oddílu „Byli jsme otroky u faraona“. Děti říkají oddíl Hagady, začínající slovy Ma-ništana (Proč je tato noc jiná). Tento oddíl se skládá z otázek, vztahujících se k některým konkrétním zvykům sederového večera. Rodiče by měli odpovědět dětem a vysvětlit jim důvody zvyků.

Čtyři poháry vína

7.  V průběhu sederu pijeme čtyři poháry vína. Každý pohár odpovídá výrazu pro vykoupení, zmíněném v Tóře, v oddílu o Exodu

Každý ze čtyř pohárů musí obsahovat nejméně revi´it vína. Podle Chazon Iš je revi´it 150 cc, podle rav Chaima Na´eh je to 86 cc.

Jestliže pohár, jehož se používá, pojme pouze jeden revi´it, je žádoucí vypít celý pohár při každém ze čtyř pohárů. Pokud někdo není schopen vypít celý pohár vína, může splnit micvu tím, že vypije většinu obsahu poháru. Čtvrtý pohár vína musí vypít celý, aby se mohla říci bracha acharona (al ha-gefen v´al peri ha-gefen). Podle jednoho halachického názoru člověk musí vypít většinu vína v poháru, i když pohár obsahuje více než revi´it. Pokud tedy někdo nechce pít velké množství vína, měl by použít pohár, který pojme pouze revi´it. Tak se nemusí spoléhat na mírnější halachický názor (tj. že člověk splní micvu vypitím většiny revi´itu, i když pohár pojme více než revi´it).

Karpas

8.  Před jezením karpasu si umyjeme ruce (netilat jadajim) bez požehnání Al netilat jadajim. Vezmeme méně než k´zajit karpasu, namočíme do slané vody (či octa), řekneme požehnání Bore peri ha-adama a jíme karpas. Toto požehnání nutno říkat s úmyslem zahrnout do něj i maror, který budeme jíst později.

Když se slovo karpas přečte v hebrejštině pozpátku, dostaneme samech-fe-re-che (šedesát myriád těžké dřiny), to je narážka na 600.000 Židů, kteří vykonávali v Egyptě otrockou práci.

9.  Na sederovém stole jsou položeny tři macesy, jeden na druhém. Po snězení karpasu vůdce sederu rozlomí prostřední maca na dvě části: větší z nich odloží pro afikoman.

Micva jíst maca

10.  Tóra přikazuje, aby o prvním pesachovém večeru snědla každá osoba nejméně k´zajit maca. Podle Chazon Iš je to množství 50 cc, podle rava Chaima Na´eh je k´zajit maca množství 27 cc. Před Pesachem by si měl každý přesně zjistit, jak velký kus maca je k´zajit, aby měl jistotu, že sní požadované množství.

Jíst maca o sederovém večeru je zvláštní micva. Pro sederový večer by měl každý použít šmura maca (maces z jednoho z pěti druhů obilí, které bylo drženo v suchu ode dne, kdy dozrálo). Mnoho lidí jí šmura macot, které byly ručně připraveny pro seder. Každý by si měl být vědom, že jí maca, aby splnil micvu.

11.  Před jezením macesu vykoná člověk netilat jadajim a řekne požehnání Al netilat jadajim. Nad macesem se řeknou dvě požehnání, Ha-moci a Ašer kidšanu b´micvotav v´civanu al achilat maca (Jenž nás posvětil svými micvot a nařídil nám jíst maca). K´zajit maca se musí sníst v čase kedej achilat pras. Podle Chazon Iš je to rozmezí 2-9 minut (viz tabulku měr na konci kpt. 15).

12.  Před požehnáním vezme ten, kdo vede seder, tři macot, které má před sebou, přičemž prostřední je polovina předtím rozlomeného macesu, z něhož se jedna část odložila pro afikoman. Pak řekne požehnání Ha-moci a Al achilat maca, vezme jeden k´zajit maca z horního macesu a další k´zajit z rozlomeného macesu. Oba kousky maca jí společně. Ten, kdo vede seder, má mít úmysl vyjmout svými požehnáními ostatní přítomné. Všichni přítomní musí na jeho požehnání odpovědět Amen s úmyslem splnit tím povinnost požehnání. Vůdce sederu dá pak každému dva k´zaitim maca (má-li každá osoba vlastní tři macot, vezme si dva kousky ze svých macesů). Každý musí sníst maca v čase kedej achilat pras.

Vždy, když se o Pesachu jí maca - mimo sederový večer - říká se pouze požehnání Ha-moci. Požehnání Al achilat pras se říká pouze o sederovém večeru.

Maror (Hořké byliny)

13.  Na připomínku otrocké práce, jíž byl ztrpčován život Izraelitů v Egyptě, se jí k´zajit maror. Pro maror se užívá hlávkový salát nebo křen. Jak již bylo zmíněno, použije-li se salát, musí se pečlivě prohlédnout kvůli hmyzu a červíkům.

Před jezením se maror namočí do charosetu. Pak člověk vytřese charoset, aby charoset nepotlačil hořkou chuť maror. Před jezením maror se říká požehnání Ašer kidšanu b´micvotav v´civanu al achilat maror (Jenž nás posvětil svými micvot a nařídil nám jíst maror).

Korech („Sendvič“ maror)

14.  Po snězení maror vezme se k´zajit maca, na něj se dá k´zajit maror a jí se dohromady. Učenec Hilel, který žil v období 2. Chrámu, jedl sendvič složený z macesu, maror a pesachové oběti. Sendvič, který my jíme, připomíná Chrám a sendvič, který jedl Hilel. V Hagadě je označován jako korech.

Od Ha-moci až do snězení korechu by se nemělo hovořit. Požehnání, řečené nad macesem a maror, zahrnuje i korech.

Afikoman

15.  Všichni přítomní jedí po hostině k´zajit maca. Tento k´zajit maca se bere z afikomanu (části macesu, která byla na začátku sederu odložena). Jestliže afikoman není dost velký, aby každá osoba měla k´zajit, doplní se dalším maca šmura.

Afikoman připomíná pesachovou oběť, která byla přinášena v Chrámu. Pesachová oběť se jedla po snězení masa z ostatních svátečních obětí a slavnostní hostině. Člověk by měl mít na paměti, že bude jíst afikoman a nejíst příliš mnoho při hostině, aby nebyl na konci příliš sytý. Nejlépe je sníst za afikoman dvě k´zeitim maca: jeden k´zajit je připomínkou pesachové oběti, druhý k´zajit připomíná maca, který se jedl spolu s ní.

Afikoman se musí sníst před chacot ha-lajla. „Chacot ha-lajla“ je přesně polovina mezi západem a východem slunce. V Izraeli je chacot ha-lajla často kolem 23:40 hod. (přesný údaj je v židovských kalendářích).

16.  Po snězení afikomanu se již nic nesmí jíst. Po vypití čtvrtého poháru vína se již nic nesmí pít, vyjma vody a čaje.

Další zákony

17.  Až na micvu jezení maror se muži při všech micvách sederového večera (tj. pití čtyř pohárů vína, jezení maca atd.) naklánějí doleva a opírají, po způsobu svobodných lidí. Je správné jíst v této poloze i slavnostní hostinu.

18.  Při čtení Hagady se prochází přes mnoho micvot, zvyků, pojmů. S ohledem na velké množství podrobností se doporučuje, aby si člověk nechal poradit od znalce, jak vést seder.

Tur (Orach chajim 481) uvádí: „Člověk je povinen zabývat se celou noc zákony Pesachu a znovu vyprávět příběh Exodu a zázraků, jež B-h vykonal pro naše předky, dokud ho spánek nepřemůže.“

Také Hagada říká: „Čím více člověk hovoří o Exodu, tím více je hoden chvály.“

První noc Pesachu se nazývá lejl šimurim („noc, kdy B-h střeží Židy“). Říkají se jen dvě části kriat Šma al ha-mita (Šma před ulehnutím). Jedna, která začíná slovy Šma jisrael, druhá je požehnání Ha-mapil (Jenž uvádí spánek). Další části, v nichž prosíme B-ha, aby nás střežil, se vynechávají.

Modlitba za rosu

19.  Modlitba za rosu se říká první den Pesachu (patnáctého nisanu). Modlitba se říká buď před musafem, nebo při chazanově opakování musafu. Počínaje tímto dnem se ve druhém požehnání Šmone esre vynechává vsuvka Mašiv ha-ruach u´morid ha-gešem (Jenž dává vanout větru a padat dešti). Tato vsuvka se opět začne vkládat počínaje musafem o Šemini aceret (dvacátého druhého tišri). V Izraeli i v některých dalších obcích se v době, kdy se vynechává Mašiv ha-ruach, vkládá vsuvka Morid ha-tal (Jenž nechává padat rosu).

Ve všednodenní Šmone esre dochází ještě k další změně. V požehnání Barech alejnu se namísto slov V´ten tal u´matar li-vracha (Jenž sesílá déšť a rosu k požehnání) říká pouze V´ten bracha (Jenž sesílá požehnání).

Těsně před musafem prvního dne Pesachu někdo v synagoze oznámí, že se namísto Mašiv ha-ruach začíná vkládat Morid ha-tal. V těch synagogách, kde to nebylo oznámeno a kde se před musafem neříkala modlitba za rosu, budou shromáždění při musafu říkat Mašiv ha-ruach. V tom případě začne obec vynechávat Mašiv ha-ruach až od chazanova opakování musafu.

Jak postupovat v případě, když někdo omylem řekne Mašiv ha-ruach místo V´ten tal u´matar nebo naopak, viz kpt. 7, body 55-57.

Chol ha-mo´ed

20.  Druhý až šestý den Pesachu jsou chol ha-mo´ed. Mimo Izrael jsou chol ha-mo´ed třetí až šestý den Pesachu (tj. sedmnáctého až dvacátého nisanu). Chol ha-mo´ed jsou prostřední dny jom tov. Tyto dny jsou věnovány duchovním podnětům a radosti. Během chol ha-mo´ed se nesmí vykonávat některé druhy činností, podrobněji o tom v kpt. 29, bod 52-58.

Posledních šest (pět) dní Pesachu se v Halelu vynechávají dvě části, jedna začíná slovy Lo lanu (Ne nám), druhá Ahavti (Miluji). Tato zkrácená verze se nazývá poloviční Halel (říká se rovněž o roš chodeš). Sfaradští Židé neříkají před polovičním Halelem požehnání Likro et ha Halel (číst Halel), požehnání říkají pouze před celým Halelem, který se čte – jako o jiných svátcích - první (mimo Izrael i druhý) den Pesachu.

21.  O šabatu během Pesachu se před čtením z Tóry čte Šir ha-širim (Píseň písní). Tato kniha alegoricky líčí B-ží lásku k Izraeli. Píseň písní se čte o Pesachu proto, žeExodus z Egypta, provázený velkými divy a zázraky, byl výrazem B-ží lásky k Izraeli.

Píseň písní je označována jako megila. Pokud se tedy Šir ha-širim čte z košer svitku, některé obce říkají před čtením požehnání Al mikra megila a Še-hechejanu. Jak ten, kdo čte, tak i naslouchající by měli mít úmysl splnit povinnost požehnání nasloucháním.

Sedmý den Pesachu

22.  Sedmý den Pesachu (dvacátý první nisan) je jom tov. Mimo Izrael je jom tov i následující den, dvacátý druhý nisan. Podrobněji o jom tov pojednává kpt. 22.

Celý Pesach se považuje za jeden svátek. Še-hechejanu, které se říká na začátku Pesachu, zahrnuje i sedmý den svátku, při zapalování svící a při kiduši sedmý den se tedy Še-hechejanu neříká.

Sedmého dne Pesachu (dvacátého prvního nisanu) se rozdělilo Rákosové moře a Izraelité přešli suchou nohou na druhý břeh. Čtení z Tóry pro tento den (Ex 14-15) popisuje rozdělení Rákosového moře a obsahuje Píseň moře, kterou Izraelité zpívali po svém zachránění.

Sedmý den před musafem je Jizkor (modlitba k památce zesnulých příbuzných). Sfaradští Židé nečtou Jizkor, viz kpt. 28, bod 13.

Den následující po jom tov, je isru chag Pesachu.

Chamec, který byl během Pesachu ve vlastnictví Žida

23.  Chamec, který měl Žid ve vlastnictví během Pesachu, se nesmí jíst, prodat ani nijak využít. Osoba musí spolehlivě zajistit, aby neporušila tento zákaz prodejem chamecu po Pesachu.