Svatý řekl Mošemu: „Mám ve Své pokladnici nádherný dar, zvaný šabat a chci jej darovat Izraeli.“ (Šabat 10b).

B-h požehnal šabat a prohlásil jej za svatý. To je odvozeno z verše „A B-h požehnal a posvětil sedmý den, neboť v něm přestal konat veškeré Své stvořitelské dílo“ (Gn 2:3). Zachováváním šabatu dáváme najevo svou víru v B-ha, Jenž stvořil nebesa a zemi. Jako B-h stvořil svět v šesti dnech a odpočíval sedmý, i my sedmého dne odpočíváme od práce. Je to odvozeno z verše „Ať tedy Izraelci dbají na den odpočinku a dodržují jej po všechna svá pokolení jako věčnou smlouvu. To je provždy platné znamení mezi mnou a dětmi Izraele. V šesti dnech totiž učinil B-h nebe a zemi, ale sedmého dne odpočinul a oddechl si.“ (Ex 31:16-17).

Šabat je rovněž připomínkou Exodu z Egypta. To je odvozeno z verše „Pamatuj, že jsi byl otrokem v egyptské zemi a že tě Hospodin, tvůj B-h odtud vyvedl pevnou rukou a vztaženou paží. Proto ti přikázal Hospodin, tvůj B-h dodržovat den šabatu.“ (Dt 5:15). Exodem z Egypta jsme přestali být národem otroků a stali jsme se národem svobodných lidí, národem B-žím.

Exodus z Egypta je jedním z pevných základů naší víry v B-ha. Zachovávání šabatu je projevem naší svobody, jíž jsme nabyli Exodem i vyjádřením naší víry a oddanosti B-hu, Jenž nás vyvedl z otroctví do svobody a dal nám Svou Tóru.

Odpočinek a svatost

Šabat není pouhá  příležitost k fyzickému odpočinku; je to mimořádný, posvátný den,  který využíváme k duchovním podnětům. V šabatové modlitbě mincha říkáme:

„Krásu velikosti, korunu spásy a den odpočinku jsi dal svému lidu. Avraham by se radoval, Jicchak jásal a Jakov a jeho synové budou v něm odpočívat, v lásce a štědrosti, v pravdě a víře, míru a klidu a tichosti a bezpečí, dokonalý odpočinek, v němž nalézáš zalíbení. Ať Tvé děti poznají a vědí, že od Tebe pochází jejich odpočinek, a skrze svůj odpočinek budou posvěcovat Tvé jméno.“

Šabat má moc odpoutat nás od každodenních záležitostí. To nám umožní povznést se nad běžnou atmosféru ostatních šesti dní týdne a procítit duchovnost sedmého dne- zakusit „odpočinek a klid k věčnému životu“ (z Birkat ha-mazon pro šabat). Tomu, kdo zachovává šabat opravdově, se spiritualita a zvláštní charakter šabatových modliteb a jídel prodlouží i do ostatních dní týdne. Šabat se mu stane pramenem inspirace a svatosti ve dnech, jež šabatu předcházejí a jež po něm následují.

Šabat má své vlastní micvot a modlitby. Následující kapitoly se zabývají micvot, modlitbami a slavnostními šabatovými jídly. Poté jsou vysvětleny zákony činností, o šabatu zakázaných.