1.  Při různých událostech a příležitostech se říkají různá požehnání. Tato požehnání se nazývají Birchot ha-ševach, požehnání chvály.

Požehnání říkáme při spatření některých přírodních jevů, např, blesku, duhy, majestátních hor apod., další řekneme po slyšení např. hromu, dobrých nebo špatných zpráv - každá situace má své specifické požehnání.

Halachot k těmto požehnáním uvádí Šulchan aruch, část Orach chajim, v kapitolách 218-230. Požehnání jsou uvedena v siduru. Nejčastější z nich jsou tato:

Še-hechejanu

2.  Še-hechejanu v´kijemanu v´higijanu la-zeman ha-ze (Že jsi nám dopřál dožít se, dočkat a dosáhnout tohoto času).

Toto požehnání říkáme, když poprvé jíme sezónní ovoce z nové úrody. Še-hechejanu se říká vedle příslušného požehnání ovoce (Bore peri ha-ec). Lépe je říci Še-hechejanu jako první, ale pokud je řekneme až po příslušném druhovém požehnání, nepokládá se to za přerušení.

Še-hechejanu se říká  rovněž nad  plody, jimž přísluší Bore peri ha- adama, např. meloun vodní i cukrový anebo jahody, protože to jsou plody, dostupné jen v nové sezóně. Še-hechejanu se neříká nad plody, které jsou dostupné po celý rok, protože není zřejmé, kdy začíná jejich sezóna.

3.  Še-hechejanu se rovněž říká, když si člověk koupí nějaký zásadní kus ošacení (nebo když zakoupí něco jiného cenného). Pokud zakoupený oděv vyžaduje úpravu, řekne se požehnání až po dokončení úprav, když si jej člověk poprvé vezme na sebe.

Še-hechejanu se říká také před vykonáním micvy, jež se naskýtá nepříliš často, např. sezení v suce, jezení macesu apod. Požehnání se pak řekne před prvním vykonáním této micvy o svátku. Še-hechejanu je také  součástí kiduše prvního večera všech jomim tovim.

Ha-gomel

4.   Text požehnání Ha-gomel: ha-gomel l´chajavim tovot še-gmalani kol tov (Jenž poskytuješ dobré viníkům a vždy mně poskytuješ všechno dobré). Toto požehnání se říká, když se někdo uzdravil z těžké nemoci, bezpečně se přepravil přes oceán či poušť nebo byl vysvobozen z vězení.

Ten, kdo se uzdravil z těžké choroby, musí se poradit s někým, kdo je obeznalý v halaše, zda je povinen říci Ha-gomel. To proto, že Ha-gomel se říká jen po uzdravení z určitých nemocí. Obdobně i ten, kdo byl propuštěn z vězení, by se měl dotázat, zda  se v jeho případě vyžaduje Ha-gomel.

Kdo se přepravil přes oceán nebo poušť, musí říci Ha-gomel, i když nebyl ve zřejmém nebezpečí.

Osoba, která přežila nějaké jiné ohrožení života (např. vážnou dopravní nehodu, zřícení budovy) také musí říci Ha-gomel. O tom, zda konkrétní situace se pokládá halachicky za ohrožení života, by se měl  člověk poradit se znalcem halachy.

5.  Ha-gomel se musí říci v přítomnosti minjanu - deseti mužů. Na toto požehnání se odpovídá  Mi še-gmalcha tov hu jigmalcha kol tov sela (Kdo ti poskytl dobré tehdy, ať ti je poskytuje i nadále. Amen). Je zvykem říkat Ha-gomel po kriat ha-Tora, protože to je vždy přítomno deset mužů.

Požehnání nad bleskem, hromem, duhou

6.  Bezprostředně po spatření blesku člověk řekne požehnání Ose ma´ase verešit (Jenž koná dílo Stvoření).

Když někdo slyší úder hromu, řekne hned Še-kocho u´gevurato male olam (Jehož síla a moc naplňuje svět). Tato požehnání se musí říci v časovém rozmezí toch kedej dibur (tj. za dobu, v níž by se řekla tři slova) po spatření blesku či zaslechnutí hromu. Když se současně zableskne i zazní hrom, řekne se jen Ose ma´ase verešit.

Tato požehnání se smí říci jen jednou za den. Výjimkou je, když bouře přešla a obloha se vyjasnila, ale poté se přihnala nová bouře. V takovém případě se řekne požehnání nad bleskem a hromem znovu.

7.  Když někdo spatří duhu, řekne požehnání Zocher ha-brit v´ne´eman bi-vrito v´kajam b´ma´amaro (Jenž si pamatuje smlouvu, je věrný  Své smlouvě a plní slovo). Halachické prameny uvádějí, že člověk se nemá na duhu dívat příliš dlouho.

Požehnání nad rozkvetlými stromy

8.  Když spatříme v měsíci nisanu ovocné stromy v květu, řekneme požehnání  Še-lo chisar ba-olamo klum (Jenž způsobil, že nic neschází v Jeho světě a stvořil v něm krásné tvory a krásné stromy pro radost člověka). Někteří lidé říkají Še-lo chisar ba-olamo davar namísto ba-olamo klum.

Sefardští Židé říkají s tímto požehnáním různé modlitby.

Požehnání se říká jen jednou za rok, v měsíci nisanu.

Tefila ha-derech (Modlitba na cestu)

9.   Říká se, když člověk cestuje.

Text modlitby je prosbou o B-ží ochranu před každým nebezpečím a neštěstím v průběhu cesty, i prosbou o bezpečné dosažení cíle cesty. Po této modlitbě obvykle následují různé verše na téma B-ží ochrany a záchrany z nesnází. Tefila ha-derech i průvodní verše jsou uvedeny v sidurech.

Ten, kdo říká Tefila ha-derech, měl by se pokud možno zastavit v chůzi nebo zastavit dopravní prostředek.

10.   Tefila ha-derech se říká jen  tehdy, pokud trasa zahrnuje  neobývaný úsek dlouhý jednu parsa. Parsa je 8.000 amot. Podle Chazon Iš  parsa = cca 4.610 m, podle rav Chaima Na´eh parsa = cca 3820 m.

11.  Tefila ha-derech by se měla říci během první parsa po opuštění města či obývané oblasti. Pokud někdo neřekl Tefila ha-derech během první parsa  po vyjití z obývané oblasti, smí modlitbu říci kdykoliv po cestě. Kdo si vzpomene, že ještě neřekl Tefila ha-derech a  je ještě jednu parsa od cíle cesty, řekne modlitbu bez závěrečného požehnání šome´a tefila.

12.  Tefila ha-derech se říká jen jednou denně. Platí to i pro osobu, která během cesty několik hodin odpočívala. Pokud cesta trvá několik dní, Tefila ha-derech se řekne každý den.

Jestliže člověk cestoval po celou noc, řekne Tefila ha-derech ráno, ale vynechá závěrečné požehnání. To platí i pro toho, kdo si v noci krátce odpočinul.

Kdo měl v úmyslu strávit noc na určitém místě, ale pak úmysl změnil a rozhodl se pokračovat v cestě, musí říci Tefila ha-derech, i když ji ten den již řekl.

Tabulka měr:

Převádí hodnoty měr uváděných v textu na hodnoty současné měrové soustavy. Tabulka uvádí trojí hodnoty měr - u micvot z Tóry  se obvykle držíme přísnějšího názoru, u rabínských nařízení mírnějšího názoru. Někdy je přísnějším názorem vyšší hodnota, v jiných případech  je přísnějším názorem naopak uváděná menší hodnota. Tabulka někdy uvádí dvojí předvod toraických měr. Každý by se měl poradit se znalcem halachy, kdy kterou míru použít a jak ji použít v konkrétní situaci, např. jaké množství musí sníst, aby mohl říci bracha acharona apod.

K´zajit, k´bejca a revi´it jsou míry objemové, udány v cc a ml. Podle jednoho názoru je k´bejca polovina vejce, podle druhého třetina vejce.

Chazon Iš uvádí, že i když je k´zajit velikost skutečné olivy, nutno vzít v úvahu také názor, že míra je mnohem větší, proto dvojí hodnota. Rav Chaim Na´eh uvádí, že 14, 4 cc jídla se považuje za safek k´zajit.

K´bejca je velikost vejce ve skořápce. Menší rozměr je udáván s ohledem na průměrnou velikost vejce v současnosti, větší rozměr bere v potaz, že dříve byla vejce větší než dnes.

Kedej achilat pras - doba snězení 3 - 4 k´bejcim chleba. Když jde o maximální limit pro snězení, měl by člověk dodržet kratší udávanou dobu. Ten, kdo musí jíst o Jom kipur, měl by dodržet delší uvedenou dobu..