1.  Po Šmone esre následují tachanun - prosebné modlitby, při nichž se „padá na tvář“, tj. člověk se nakloní a skryje tvář v ohybu paže. Mezi Šmone esre a tachanun se zakazuje hovořit o světských záležitostech.

2.  Při ranní bohoslužbě, kdy se na levou paži nasazují tfilin, nakláníme se při tachanun napravo, z úcty k tfilin. Při odpolední modlitbě se nakláníme nalevo.

3.  Člověk se naklání a skrývá tvář vsedě. Avšak v obtížných podmínkách to smí udělat vstoje. Po tachanun říkáme „Vaanachnu lo neda - My nevíme“ - začínáme vsedě a při slovech ma naase (co činit) bychom měli vstát.

4.  „Padání na tvář“ se vyžaduje pouze tam, kde je svitek Tóry. Kde svitek Tóry není, nemusí se „padat na tvář“ /1/, ani když jsou tam jiné svaté texty. Odříkáváme žalm bez „padání na tvář“ Pokud ovšem se modlitby říkají na dvorku před synagogou a vchod do synagogy je otevřený, chápeme to, jako by svitek Tóry byl i na dvorku.

5.  Během prvých sedmi dní smutku se tachanun neříká v domě smutku či v domě, kde leží mrtvý, a to ani při nepřítomnosti truchlících. To platí i pro odpolední modlitbu sedmého dne. Účastníci této bohoslužby neříkají tachanun ani po návratu do svých domovů. Je-li truchlící v synagoze, on sám tachanun neříká. Shromáždění však tachanun bude říkat.

6.  Tachanun se neříká, je-li v synagoze obřízka. Nebude se rovněž říkat, jsou-li přítomni otec dítěte (jež má být obřezáno), sandek či mohel - ani tehdy, proběhne–li obřízka jinde než v synagoze. Pokud se v domě, kde je obřezané dítě, říká před jídlem či během jídla odpolední modlitba, tachanun se vynechá. Ovšem následuje-li odpolední modlitba po Birkat hamazon, tachanun se bude říkat; otec dítěte, sandek a mohel jej však nebudou říkat ani tehdy, poněvadž pro ně je ten den svátkem.

7.  Přijde-li ženich do synagogy některý z prvních sedmi dní po sňatku, nebude říkat tachanun, pokud to byl první sňatek ženicha i nevěsty. Pokud se vdovec oženil s vdovou, tachanun říká po třech dnech. Když přijde ženich do synagogy v den svého sňatku, pak při ranní bohoslužbě tachanun bude říkat /2/, ale při odpolední se říkat nebude.

8.  Tachanun se neříká na Roš chodeš, dne 15. avu, 15. švatu, po celou Chanuku, po oba dni Purim (tj. i Šušan purim), po oba dni Purim katan, o Lag ba omer, po celý měsíc nisan, o Tiša be av, ve dnech mezi Jom kipur a Sukot, od Roš chodeš sivan až do dne následujícícho po Šavuot /3/ a v den následující po Sukot. /4/ Tachanun se rovněž vynechává při odpolední bohoslužbě před některým z uvedených dní. Dále se tachanun vynechává v den před Roš chodeš a před Jom kipur, avšak říká se při odpolední bohoslužbě před těmito dny. V den před Roš hašana se před ranní bohoslužbou říkají selichot a potom se už neříká tachanun.

9.  Pondělky a čtvrtky jsou „dny milosti“, neboť v oněch čtyřiceti dnech spojených s obdržením druhých desek vystoupil Moše na horu Sinaj ve čtvrtek a sestoupil v pondělí. V tyto dny tedy rozšiřujeme prosebné modlitby a před tachanun čteme zvláštní sled prosebných modliteb- „Vehu rachum - On je milosrdný“ .Čteme je vstoje, s velkou oddaností a pomalu jako snažné prosby. Vehu rachum se vynechává ve dnech, kdy se vynechává tachanun.

10.  Po tachanun říká chazan kadiš chaci - poloviční kadiš a v pondělí a čtvrtek čteme vstoje „El erech apajim - B-že shovívavý“. V kpt 25,b.2 se dočteme, kdy se tato modlitba vynechává.

----

POZNÁMKY k 22. kpt.

Tachanun - prosby o milost, za prominutí hříchů. Ve II.S (24) se praví, že když David zhřešil proti B-hu sčítáním lidu, byl prorok Gad pověřen, aby mu domluvil. Dal králi na vybranou: trest B-ží nebo lidský. David se vzdal na milost B-hu. Tato prosba o milost vešla ve známost také jako Nefilat apajim- padání na tvář, protože se odříkávala vleže na zemi, tváří k zemi. To se časem změnilo ve sklonění hlavy do ohybu paže.

Jedním z cílů veřejné bohoslužby bylo vyučování Zákonu B-žímu. Proto anšej kneset hagedola stanovili, že se části z Pentateuchu budou předčítat v určité dny týdne, při určitých slavnostních příležitostech a dvakrát o šabatu (při ranní a večerní boho - službě). Ve starověku přicházeli venkované v Palestině do nejbližšího města o pondělcích a čtvrtcích, aby se zúčastnili zasedání soudu a trhů. Poněvadž většina venkovanů neměla příležitost slyšet čtení z Tóry o šabatu, vžil se zvyk číst z Tóry v tyto trhové dni. Z téhož důvodu byly pondělí a čtvrtek zvoleny ke zvláštním prosebným modlitbám Vehu rachum.V pondělky a čtvrtky se po tachanun vyjmul ze svatostánku svitek Tóry a byly vyvolány tři osoby.

1 - MB (131:11) zmiňuje názor, který vyžaduje „padání na tvář“ v přítomnosti jakýchkoli svatých knih, i když tam není svitek Tóry. ŠA HR (131:3) tvrdí, že i jednotlivec, který se modlí doma, by měl „padat na tvář“, pokud se modlí v tutéž dobu jako shromáždění v synagoze.

2 - MB (131:21) uvádí názor, který požaduje vynechání tachanun také v ranní bohoslužbě

3 - V mnoha komunitách se tachanun vynechává až do 13. sivanu.

4 - V mnoha komunitách se po Jom kipur tachanun vynechává po celý zbytek měsíce tišri.