1. Synagogy i domy studia mají velkou svatost a máme se bát Toho, jenž v nich přebývá, budiž požehnáno Jeho jméno . Synagogy a domy studia bývají označovány jako „svatyně“. Je psáno (Lv 19:30): „Mějte v úctě mé svatyně“. Ez (11:16) uvádí: „Však budu jim malou svatyní“ a Megila (29a) vysvětluje: „To jsou synagogy a domy studia“. Je tedy zakázáno zabývat se v nich planými řečmi, klevetami či peněžními záležitostmi (vyjma těch, jež souvisejí s micvou, např. počítání příspěvků na dobročinnost a pod.) V těchto prostorách se máme chovat s úctou, udržovat je bezvadně čisté a rozsvěcet v nich svíce, abychom projevili vážnost k místu. Lidé by tu neměli líbat malé děti, protože v domě bohoslužby se nemá projevovat jiná láska, než láska k B-hu, budiž požehnán.

2. Než vstoupíme na svaté místo, musíme otřít bláto z bot a dbát, abychom neměli špinavé tělo ani oděv. Pokud není vyhnutí, je dovoleno si uvnitř odplivnout, ale plivanec se musí okamžitě rozetřít botou. /1/

3. Na svaté místo nesmíme vstupovat kvůli tomu, abychom se tu ukryli před horkem či deštěm. Smíme vejít, abychom zašli za přítelem, ale nejdříve musíme přečíst několik biblických veršů nebo něco z Mišny, naslouchat náboženské diskusi, pronést modlitbu, anebo aspoň tam chvilku posedět - neboť i pouhé sezení na svatém místě je záslužné- a pak teprve promluvit s přítelem.

4. Tam, kde se konají bohoslužby, je zakázáno jíst, pít či spát (i krátké zdřímnutí). Avšak je dovoleno tu spát kvůli micvě, např. když někdo chce v synagoze strávit noc o Jom kipur, musí se jen zdržovat dál od svatostánku. Rovněž je dovoleno jíst tu kvůli micvě, pokud nedojde k opilství či frivolnostem. Ti, kdo studují v synagoze pravidelně, mají dovoleno tu jíst a pít i spát, aby neztráceli zbytečně čas ke studiu.

----

POZNÁMKY ke kpt. 13

1 - O šabatu se zakazuje roztírat plivanec, ale smí se přes něj překročit (MB 151:25).