1.  Když člověk vstane ráno z postele, aby sloužil Ha-Kadoš Baruch Hu, je jako nově narozený Musí se tedy na bohoslužbu připravit umytím rukou z nádoby, tak jako si kněží denně před bohoslužbou  myli ruce z nádrže na nádvoří Chrámu. Mytí rukou se opírá o verš Ž (26:6-7) „Umývám si ruce v nevinnosti, chodím kolem Tvého oltáře, Hospodine, abych Tě nahlas chválil“. Další důvod ranního mytí uvádějí kabalisté (Zohar, citováno v Bet Josef): Když člověk spí, svatý duch se z jeho těla  vzdálí a vstoupí do něj nečistý duch. Po probuzení nečistý duch  odejde z celého těla kromě prstů, a z těch  vystoupí  až poté, co si člověk třikrát vyleje vodu na obě ruce, střídavě na pravou a levou. Není dovoleno ujít bez umytí rukou víc než 4 amot (lokty, cca 2 m), vyjma v případě nutnosti. /1/

2.  První kus oděvu, který si muž obléká, je talit katan (malý čtyřcípý oděv, známý také jako arbaa kanfot), neboť muž nemá ujít víc než 4 lokty bez cicit. Neřekne však příslušné požehnání, poněvadž si dosud neumyl ruce. /2/

3.  Jak se provádí ranní rituální mytí rukou? Uchopíme hrnek s vodou do pravé ruky, přendáme do levé a nalijeme trochu vody na pravou ruku. Pak vezmeme hrnek do pravé ruky a polijeme levou ruku. Tento postup zopakujeme třikrát. Nejlépe je nalít vodu na ruce až po zápěstí, ale v případě nouze postačí, namočí-li se prsty rukou. Z úcty k B-hu si umyjeme i obličej, neboť je psáno (Gn 9:6): „k obrazu svému učinil B-h člověka“. Vypláchneme si také ústa, protože B-ží jméno můžeme vyslovit až po umytí, zcela čistí. Potom si dobře osušíme ruce i tvář.

4.  Ruce si myjeme pouze do nádoby, použitá voda nesmí mít žádné další využití, protože v ní  utkvěl nečistý duch..Vylijeme ji na místo, kudy lidé běžně nechodí .

5.  Před umytím rukou by se člověk neměl dotýkat úst, nosu, očí, uší či dolních  otvorů těla; ani místa, z něhož teče krev, a ani jídla /3/, neboť  na rukou dosud ulpívá nečistý duch a mohl by uškodit./4/.

6.  Správně se ranní mytí rukou provádí nalitím vody z nádoby, tedy úsilím člověka /5/; a stejně se provádí i mytí rukou před jídlem (viz kpt. 40). Není-li to možné, smí si člověk umýt ruce jakýmkoli způsobem a jakoukoli vodou, i získanou bez lidského úsilí- i po takovém mytí smíme říct požehnání Al netilat jadaim. Pokud je nablízku řeka, ponoříme třikrát ruce do ní, totéž lze i do sněhu. Jestliže voda není dostupná v žádné podobě, člověk si ruce o něco otře a řekne  požehnání Al nekiat jadaim (nekiat- očištění, namísto netilat- umytí). To dostačuje k tomu, aby se mohl modlit. Když později najde vodu i vhodnou nádobu, umyje si ruce náležitým způsobem, ale už neřekne požehnání.

7.  Ž 103:1  říká : „Žehnej, má duše,Hospodinu a všechny mé vnitřnosti Jeho svatému  jménu.“. Máme-li dobrořečit Jeho svatému jménu i svými útrobami, nemůžeme se modlit  dřív, než vypudíme z těla nečistotu. Poněvadž ráno vždy musíme vykonat velkou či aspoň malou potřebu, neřekneme požehnání nad mytím rukou hned, ale až po vykonání potřeby /6/, kdy si  znovu  umyjeme ruce a řekneme požehnání Al netilat jadaim a Ašer jacar, a pak pokračujeme dalšími požehnáními  podle siduru- nad Tórou a Elokaj nešama /7/

8.  Jestliže někdo

A/ vstane v noci, umyje si ruce a zůstane vzhůru až do rána
B/ vstane v noci, umyje si ruce a  ještě za noci jde znovu spát
C/ spí během dne po dobu 60  dechů (přibližně půl hodiny) /8/
D/ zůstane vzhůru celou noc, aniž by spal 60 dechů

je pochybnost, zda si ruce má umýt, nebo ne. Měl by si tedy umýt ruce třikrát, střídavě pravou a levou, jak popsáno v b. 3, ale bez požehnání. /9/

9.  V následujících případech si člověk musí umýt ruce vodou:

• při probuzení ze spánku, /10/
• po použití  záchodu, /11,12/
• po odchodu z lázně, /11,12/
• když si stříhal nehty či vlasy, /12/
• když si zouval boty,/13/
• po sexuálním styku, /10/
• když  se dotkl obtížného hmyzu (vší),/10/
• když  prohlížel svůj oděv, zda v něm nejsou vši, i kdyby se nedotkl ani jedné , /12/
• když se škrábal ve vlasech, /13/
• když se dotkl těch částí těla, jež bývají obvykle zakryté, /12/
• když odchází ze hřbitova, /12/
• když šel v pohřebním průvodu či vyšel z domu, v němž leží mrtvola, /12/
• když přišel do styku s krví /12/

----

POZNÁMKY ke 2.kpt.:

Zohar (Záře) - stěžejní kabalistické dílo.Poprvé je publikoval Moše z Leonu (1250-1305), autorství připisoval tanaitovi Šimonu ben Jochajovi (2.st), jenž se po 14 let skrýval v jeskyni i se svým synem Eleazarem, aby unikl krutému pronásledování římského císaře Hadriána. Nejasnosti kolem autorství, vzniku díla i jehojazyka jsou dodnes předmětem zkoumání. Obsahem díla je mystický komentář k Tóře (důraz klade zejména na knihu Berešit – Genesis) a další samostatná pojednání.

1 - To platí i tehdy, když člověk je vzhůru a leží v posteli. (MB 1:2)

2 - Kdo bere na sebe také talit gadol, měl by do požehnání nad ním zahrnout i talit katan (cicit). Kdo  nepoužívá talit gadol, smí požehnání nad cicit říct spolu s ostatními ranními požehnáními-měl by přitom uchopit cicit a políbit je. (Viz kpt.9,b.9)

3 - Zejména ženy musejí být opatrné, protože většinou ony připravují jídlo.Je třeba dát pozor i na děti, nedovolit jim, aby se dotkly jídla před umytím rukou. (ŠA HR II, 4:2, MB  4:10)

4 - Nutno také dbát, aby se člověk před umytím rukou nedotýkal ani oděvu.

5 - Voda z kohoutku = jen první výtrysk vody po otevření kohoutku  se považuje za  získaný „úsilím člověka“.

6 - Kdo nemůže vykonat velkou potřebu hned po probuzení, jen se vymočí (MB  6:9)

7 - Pokud jde o pořadí ranních požehnání, panují různé zvyky. Většina autorit preferuje, aby po Ašer jacar následovalo Elokaj, nešama.

8 - Jsou různé názory, pokud jde o délku denního spánku: podle některých autorit je to 3 hodiny, podle jiných 3 minuty. Nejlépe je umýt si ruce po každém, i sebekratším denním spánku. Není však třeba dodržet pravidlo o ujití 4 loktů.

9 - Podle některých názorů ten, kdo je vzhůru celou noc, má říci požehnání. Je zvykem říct požehnání po použití záchodu nebo po umytí z doteku těch částí těla, jež  jsou obvykle zakryté.

10 - Požadavek  umýt si ruce vodou  má tu  dva důvody - nečistý duch, hygiena. Je zakázáno říkat požehnání či studovat Tóru  dříve, než si umyjeme ruce.

11 - Kvůli  nečistému duchu je nutno si umýt ruce vždy, když vstoupíme do těchto místností, bez ohledu na to, zda jsme vykonali potřebu či koupali se. (MB  4:40)

12 - V tomto případě je povinnost mytí rukou  stanovena kvůli nečistému duchu. I  když není možné umýt si ruce tak, jak popsáno v b.3, člověk smí říkat požehnání či studovat  Tóru. Někdy se uvádí, že toto platí i po dotyku částí těla obvykle zakrytých nebo čehokoli, po čem se vyžaduje umytí rukou. Není-li  k dispozici voda, očistíme si ruce tak, jak popsáno v b. 6

13 - Toto mytí je z důvodu čistoty. Není-li k dispozici voda, člověk si očistí ruce tak, jak popisuje b. 6, avšak dokud si ruce neočistí, nesmí říkat požehnání či studovat Tóru.