1.   Naši moudří stanovili, že se máme postit ve dnech, kdy naše předky postihly tragické události a katastrofy. Smyslem těchto postů je pohnout naše srdce k lítosti; připomínáme si vlastní špatné skutky i pochybení dávných předků, jež byla příčinou všech pohrom.Budeme-li mít ony události na paměti, zlepšíme vlastní chování, jak je psáno (Lv 26:40), „vyznají svou  špatnost i špatnost svých otců“. Proto jsme povinni zkoumat v ty dny své chování a litovat všeho nepřístojného. Toto je hlavní cíl, nikoli půst sám o sobě;  o obyvatelích Ninive se píše (Jon 3:10): „I viděl B-h jejich  počínání“ a naši moudří, požehnané paměti to vysvětlují (Taanit 16a): „Není psáno, že B-h viděl jejich žíněný oděv a jejich půst, ale že viděl jejich počínání - viděl, že se odvrátili od zlého.“ Půst je pouze přípravou k pokání. Ten, kdo se postí a přitom tráví den pochůzkami a nicotnými věcmi, ulpěl na povrchu, ale podstata mu uniká.

2.    Veřejné postní dny jsou tyto: třetí den měsíce tišri, kdy byl zavražděn Gedalja, syn Achikama. Po zničení Chrámu jmenoval král Nebuchadnezar Gedalju místodržitelem země izraelské. Po úkladném zavraždění Gedalji byli všichni Židé vyhoštěni, tisíce jich byly zabity a zhasla poslední jiskra naděje (že zůstanou v Erec jisrael).

3.   Desátý den měsíce tevet, den, kdy babylonský král  Nebuchadnezar oblehl Jeruzalém, což  bylo počátkem konce města i Chrámu.

4.   Sedmnáctý tamu z- toho dne se přihodilo pět tragických událostí:

A/ Při sestupu z hory Sinaj rozbil Moše desky, do nichž bylo vepsáno Desatero, jak je psáno v Tóře (Ex 32:19). 
B/  Přestaly pravidelné denní oběti. 
C/ Začalo obléhání 2.Chrámu  Římané prolomili hradby Jeruzaléma. Při obléhání 1. Chrámu Babyloňané prolomili hradby devátého tamuzu, jak je psáno (Jr 52:6-7), „ve čtvrtém měsíci, devátého dne toho měsíce hlad tvrdě doléhal na město … byly hradby prolomeny“. Za obléhání 2. Chrámu byly hradby prolomeny sedmnáctého, a tento den připomínáme proto, že zničení 2.Chrámu považujeme za mnohem závažnější katastrofu. Navíc se uvádí v Talmud Jerušalmi, že při obléhání 1.Chrámu byly jeruzalémské hradby pobořeny rovněž sedmnáctého tamuzu a že chyba v datu byla zaviněna těžkostmi doby. 
D/  Bezbožný Apostomos spálil svitek Tóry.
E/ Židovští odpadlíci vztyčili modlu ve svatyni Chrámu, což vedlo k zničení Chrámu a k našemu exilu.

5.   Devátý av (Tiša b´av) je dnem, kdy si připomínáme tyto tragické události: A/ Vrátili se zvědové, jež poslal Moše do Kenaánu, aby prozkoumali zemi; Izraelité,uvěřivší špatné zprávě, bezdůvodně naříkali a následně B-h rozhodl, že nikdo z nich nevstoupí do země zaslíbené a stanovil, že devátý av bude dnem nářku i pro budoucí pokolení. B/ Byl zničen První i Druhý chrám. C/ V době Bar Kochbova povstání dobyly římské legie velké město Betar, kde žily desetitisíce Židů. D/ Římský místodržitel T. Annius Rufus dal zorat místo, kde stával Chrám a tím se naplnilo proroctví (Jr 26:18) „Sion bude zorán jako pole“. (O dalším veřejném postním dnu - Esteřině půstu - viz kpt. 141, b. 2.)

6.   Jestliže některý z těchto postů připadne na šabat, přesouvá se na den následující. Připadne-li desátý tevet na pátek, drží se půst ten den.

7.   Když během sedmi dní svatebního veselí nastane některý z uvedených veřejných postů, ženich se musí postit, přestože pro něj je to sváteční den. To je však pouze jeho osobní věc a tedy podřazená veřejnému smutku a půstu. Kromě toho je psáno (Ž 137:6) „jestli pro mě  nebude Jeruzalém víc než  největší potěšení“. (Viz Ritba, na konci Taanit.) /1/

8.   Tiša b´av (devátý av) se liší od ostatních tří postních dnů- před nimi smíme jíst během noci až do svítání, pokud jsme v noci nespali. Pokud jsme spali, máme zakázáno jíst i pít, leda bychom si to před ulehnutím výslovně umínili. (Kdo je běžně zvyklý napít se po probuzení, nemusí si to před spánkem výslovně umiňovat)  Naopak před Tiša be av se musíme zdržet jídla už od předchozího dne, ještě před západem slunce. V ostatní tři postní dny se smíme mýt, natřít se krémem (olejem), obout si kožené boty a mít pohlavní styk, devátého avu je toto vše zakázáno. Ovšem kdo má silnou vůli a pevné zdraví, měl by se toho zdržovat i v ostatní postní dny, vyjma nošení kožené obuvi (to proto, aby se nestal předmětem posměchu nežidů). Také pokud  předvečer některého z ostatních tří postů je dnem ženiny rituální očisty, musí muž splnit svou manželskou povinnost.

9.   Těhotné a kojící ženy jsou od půstu osvobozeny, pokud jim půst působí potíže. Rovněž nemocný člověk –i ten, kdo není těžce nemocný- se nemusí postit. Ovšem i když smí jíst, neměl by si dopřávat jídla podle chuti, ale sníst jen tolik, kolik je nezbytně nutné, aby se jeho stav nezhoršil. Děti se také nemusí postit, ale jsou-li dost inteligentní, aby pochopily smysl  truchlení, měly by se cvičit v zachovávání půstu, jíst jen chléb a vodu a připojit se tak k truchlící komunitě /2/.

10.   V den veřejného půstu je zakázáno vypláchnout si ráno ústa /3/. Sliny bychom měli pokud možno vyplivnout, jestliže to však není vhodné, smíme je polykat- lze to i v Den smíření (Jom kipur), ježto sliny nepolykáme pro potěšení. V den veřejného půstu je zakázáno ochutnat jídlo, i když je potom vyplivneme. Držíme-li půst soukromý (dobrovolný), smíme jídlo ochutnat a vyplivnout; je dovoleno i vypláchnout si ústa.

11.  Každá židovská komunita, na niž dopadne neštěstí (B-h chraň), by se měla postit a modlit se o záchranu ke Svatému, budiž požehnáno Jeho jméno. Pokud ale není vhodná chvíle pro půst (např. lidé jsou na útěku a nemohou se postit, aby neztratili sílu), měli by si umínit, že až vyváznou, budou se postit určitý počet dní. Úmysl jim bude počítán jako skutečný půst, jak je psáno v Da (10:12): „Řekl mi: neboj se, Danieli, neboť od prvního dne, kdy ses rozhodl porozumět a pokořit se před svým B-hem, byla tvá slova vyslyšena“.

---- 

POZNÁMKY ke 121. kpt

1 - Ženich se musí postit, i když tento půst připadne na šabat a je posunut na neděli (viz MA 559:11)
2 - MB 550:5 dovoluje jíst jednoduché jídlo
3 - Jde-li o jiný půst než Tiša b´av či Jom kipur, MB 567: 11 připouští shovívavost v případě obtíží