1. Po celý měsíc nisan se neříká tachanun ani Ciduk ha-din. Neříká se ani Cidkatcha cedek (spravedlnost Tvá) v odpolední šabatové modlitbě. Počínaje roš chodeš nisan je zvykem číst z Tóry každý den část popisující obětní dary, jež přinesli nesiim (kmenoví vůdci) toho kterého dne (Nu kpt.7). Třináctého nisanu se obvykle čte začátek sidry Beha´alotcha až k verši ken asa et ha-menora (tak učinil svícen), protože to souvisí s kmenem Levi.

2. Během měsíce nisanu nemáme dovoleno postit se, platí to i pro půst při jahrzeitu za mrtvé rodiče. Kdo však měl zlý sen, smí se postit. Prvorození synové se postí den před Pesachem, jak bude vysvětleno, dá-li B-h, v kpt. 113. Ženich a nevěsta se během tohoto měsíce smí postit, dokonce i na roš chodeš nisan.

3. O šabatu Ha-gadol (Velkém šabatu) tj. o šabatu před Pesachem, se v odpolední bohoslužbě obvykle nečte Barchi nafši (chval, duše má, Hospodina), namísto toho se říká hagada od avadim hajinu (byli jsme otroky) až na konec úseku al achat kama ve-chama (Oč víc pak musíme vděčit), neboť o tomto šabatu začaly zázraky a vysvobození z Egypta.

----- 

POZNÁMKY ke 107. kpt.

Svátky Pesach, Šavuot a Sukot jsou známé jako šaloš regalim-poutní svátky.

(Dt 16:16): „Třikrát v roce objeví se každý, kdo je mužského pohlaví před Hospodinem, tvým B-hem na místě, které On vyvolí: o slavnosti nekvašených chlebů, o svátku týdnů a o svátku stánků.“
V dobách Chrámu putovali Židé z celé země třikrát do roka do Jeruzaléma.