1. Někteří lidé se postí v předvečer roš chodeš („hlava měsíce“ - začátek každého židovského měsíce) a modlí se sled modliteb, označovaný jako seder Jom kipur katan (řád modliteb pro malý Den smíření), neboť toho dne jsou odpuštěny všechny hříchy uplynulého měsíce. V dobách Chrámu se o roš chodeš obětoval kozel jako oběť za hříchy, proto říkáme v modlitbě musaf „čas odpuštění pro všechny jejich děti“. Pokud jde o konkrétní modlitby, každá obec má své vlastní zvyklosti.

2. Je záslužné podávat o roš chodeš slavnostní jídlo /1/. Pokud roš chodeš připadne na šabat, mělo by se připravit zvláštní jídlo k jeho uctění.

3. O roš chodeš je dovoleno pracovat. Ženy se však toho dne obvykle zdrží práce. Je to krásný zvyk, neměli bychom od něj ustupovat.

4. Na roš chodeš se odříkává Halel, některé jeho části se však vynechávají. Říká se vstoje a bez přerušení /2/. Měli bychom se snažit říkat jej pokud možno se shromážděním. Jestliže někdo přijde do synagogy právě ve chvíli, kdy shromážděnní odříkává Halel, měl by jej říkat s nimi a ostatní modlitby říci potom. Pokud se někdo právě modlí P´sukej de zimra (tj. od Hodu až do konce Az jašir - Mošeho písně), měl by odříkat Halel se shromážděním, ale bez požehnání před a po Halelu, protože ten účel splní Baruch še-omar (Požehnán budiž, Jenž řekl) a Jištabach (Veleben budiž). Smí se to tak udělat pouze na Roš chodeš, o chol ha-moed a v poslední den Pesachu, kdy se také některé části Halelu vynechávají; když se ale říká celý Halel, nesmí se to udělat. Jestliže se někdo modlí Halel sám, i když jsou přítomny dvě či více osob, měl by před nimi říci verš Hodu l´adonaj ki tov (Vzdávejte díky B-hu, neboť je dobrý), aby jej mohli zopakovat. Slovo hodu naznačuje veřejné vzývání (jak se říká Halel v domě smutku - B-že chraň! - viz kpt. 207)

5. Po Halelu se říká celý kadiš, vyjme se svitek Tóry a jsou vyvolány čtyři osoby. Čte se Nu (28:1-15). Verše Vajdaber, Cav a Ve-amarto se čtou za kohena, za levitu se opakuje verš Ve-amarto a čtou se dva následující verše, Et ha-keves echad a Va asirit ha-efa. Za jisraele se čtou verše od Olat tamid až k Uveraše chadšechem. Za čtvrtou osobu se čte od Uveraše chadšechem dál.

6. Na roš chodeš je zakázáno postit se, říkat hesped nebo odříkávat modlitby za mrtvé.

7. Je micva každý měsíc posvětit novoluní, ale modlitby by se neměly říkat dřív, než je skutečně večer a měsíční světlo dopadá na zemi, takže ho lze využít. Pokud je Měsíc zakryt mraky, neměli bychom se modlit, leda je mrak lehký a měsíční světlo jím prosvítá. Jestliže mraky zakryjí Měsíc ve chvíli, kdy jsme začali říkat požehnání, smíme požehnání dokončit. Neměli bychom však požehnání začínat, je-li pravděpodobné, že mraky lunu schovají dřív, než požehnání dokončíme.

8. Modlitby posvěcující novoluní by se měly říkat pod otevřeným nebem, nikoli pod střechou. Pokud venku není žádné čisté místo, anebo jsou jiné překážky zabraňující modlit se venku, smíme se modlit uvnitř, u okna.

9. Nejlépe je posvětit novoluní na konci šabatu, když jsme svátečně oblečeni a upraveni pro šabat. Jestliže ovšem sobotní večer je už více než deset dní po objevení novu, anebo máme důvodné obavy, že nám okolnosti zabrání posvětit novoluní v sobotu večer, nebudeme čekat až do soboty. Je micva posvětit novoluní společně, neboť „v množství lidu spočívá důstojnost krále“ (Př 14:28). Neměli bychom ale kvůli tomu modlitby odkládat, poněvadž zásada „horlivý plní micvu bez průtahů“ má přednost před zásadou „v množství lidu spočívá důstojnost krále“ (viz kpt. 60, b. 7).

10. Neměli bychom posvětit novoluní dřív, dokud neuplynou nejméně tři dny od objevení novu. Někteří lidé čekají sedm dní, pokud ale bude šabat dřív, nesmíme čekat, až uplyne sedm dní a posvětíme novoluní na konci šabatu. Novoluní by se mělo posvětit pouze do uplynutí plných čtrnácti dnů, osmnácti hodin a dvaceti dvou minut od objevení novu.

11. V měsíci avu se posvěcení nového měsíce provede až po Tiša b´av, a stejně tak v období smutku. I když člověk skončí období smutku později než do deseti dnů po objevení novu, přesto by měl posvětit novoluní. Posvětit novoluní by neměl ten, kdo se postí, měl by se nejdřív najíst. Výjimkou je pouze Jom kipur, kdy novoluní posvětíme bezprostředně po odchodu ze synagogy, poněvadž jsme šťastní, že nám byly odpuštěny hříchy.

12. Neměli bychom posvěcovat novoluní v pátek večer, ani ve sváteční večer, jedině pokud hrozí nebezpečí, že by na konci šabatu již vypršel čas pro posvěcení.

13. Slepec smí posvětit novoluní.

14. Když je Měsíc viditelný na začátku večera před maarivem a zbývá ještě několik večerů, kdy může být posvěcen, odříkáme nejdříve maariv a potom posvětíme novoluní, protože micva pravidelná má přednost před tou, která je pouze občasná. Dalším důvodem je to, že čtení Šma je příkaz Tóry, kdežto posvěcení Měsíce nikoli. Pokud ovšem zbývají už jen dva nebo tři večery, pak nejdříve posvětíme novoluní, poněvadž lhůta je krátká a mohlo by se stát, že celou tu dobu bude Měsíc zakryt mraky. V období dešťů je tato lhůta čtyři večery. Jestliže se Měsíc ukáže ve chvíli, kdy čteme Šma s průvodními požehnáními –a než bychom odříkali Šmone esre, vypršel by čas pro posvěcení novoluní - přerušíme kvůli posvěcení novoluní modlitbu i uprostřed požehnání či uprostřed Šma /3/. Pokud možno bychom však měli alespoň dokončit oddíl a posvětit novoluní mezi jednotlivými oddíly Šma (viz kpt. 16, b. 1 a také Noda Bi - Jehuda, responsum 41).

15. Jestliže se nov v měsíci adaru ukáže až večer čtrnáctého dne, což je čas pro čtení megily, mělo by se nejdříve posvětit novoluní a megilu číst potom. Pokud se Měsíc ukáže během čtení megily, pak kdyby ještě byl čas posvětit novoluní po dočtení megily, čtení by se nemělo přerušovat. Ale kdyby čas pro posvěcení vypršel dřív, než se čtení megily dokončí a celé shromáždění ještě neposvětilo novoluní, přeruší se čtení megily, posvětí se novoluní a poté se dočte megila. Pokud pouze jednotlivec neposvětil novoluní a kvůli posvěcení by pak musel číst megilu sám, nesmí přerušit čtení, poněvadž veřejné vyhlášení purimového zázraku má větší důležitost.

-----

POZNÁMKY k 97. kpt

Roš chodeš (začátek měsíce) byl mezi Hebrejci vždy považován za polosváteční. V Chrámu se obětovaly zvláštní oběti a levité troubili na trouby. Od dob Saula, prvního židovského krále, byl roš chodeš slaven hostinou v rodině.

Nový měsíc musel být přesně stanoven proto, aby se mohly určit termíny svátků. V dobách

2. Chrámu se stanovení dálo přímým pozorováním. Sanhedrin (Nejvyšší soud v Jeruzalémě), sestávající ze 71 členů, vyslal svědky, kteří dávali pozor na první objevení novu. Zvláštní soud, Bejt - jacik pak svědky vyslechl. Poté, co bylo přijato svědectví nejméně dvou svědků, pak tento soud obřadně vyhlásil nový měsíc - předseda soudu oznámil „nový měsíc je vyhlášen / posvěcen)“ a všichni přítomní opakovali „vyhlášen“ (Mišna, Roš hašana 2:5-7; Roš hašana 23b, 24a). Tu noc plály pochodně a velké ohně na nejvyšších kopcích kolem Jeruzaléma, jako znamení pro sousední města a osady, kde také vzplály ohně, až se zpráva rozšířila po celé zemi. I Židé v Babylonii byli informováni o novém měsíci prostřednictvím ohňů. Následující den se pak oslavoval jako roš chodeš - začátek měsíce.

Po zničení Chrámu Římany (v r. 70) ustaly oběti a místo toho byly stanoveny zvláštní modlitby. Nový měsíc se oznamuje v synagoze o šabatu před roš chodeš. Obec je informována o přesném čase objevení novu (nolad - narození). Pak se čte modlitba Birkat ha-chodeš (požehnání měsíce), v níž prosíme Všemohoucího, aby nový měsíc byl požehnaný a dobrý pro celý Izrael, aby byl měsícem úcty k B-hu a bázně před hříchem.

1 - KŠA hovoří o jídlech, podávaných ve vlastní domácnosti. V mnoha komunitách je zvykem shromáždit se o roš chodeš u společného jídla.

2 - Obecně se pravidla pro přerušení během Halelu podobají pravidlům přerušení během Šma a jeho průvodních požehnání, jak vysvětleno v kpt. 16. Pro roš chodeš a další dny, kdy se neříká celý Halel, platí mírnější pravidla.

3 - Za těchto okolností by člověk měl odříkat pouze posvěcující požehnání samotné, bez předchozích a následujících veršů.