1. O šabatu a svátku je zakázáno cestovat dál než je stanovená hranice dva tisíce loktů /1/ od místa, kde se člověk nacházel ve chvíli, kdy začal šabat. Pokud se v té chvíli člověk nacházel v otevřené krajině, jeho „příbytkem“ je prostor v okruhu čtyř loktů. Pokud byl v té chvíli ve městě, jeho příbytkem bude celé město a přilehlé území. Co je míněno přilehlým územím? Do vzdálenosti 70 2/3 lokte za hranicí města, bez ohledu na to, zda tam stojí nějaké domy nebo ne. Toto území se nazývá karpif (ohrazení), patří k městu a dva tisíce loktů povoleného šabatového pásma se počítá až od místa, kde končí karpif.

2. Pokud je město obehnáno hradbami, smí se o šabatu procházet celou jeho rozlohou, včetně přilehlého území, i když je město hodně velké. Povolené šabatové pásmo se počítá od konce přilehlého území. Pokud město není ohrazeno hradbami a je spíše shlukem domů, avšak domy jsou jeden od druhého vzdáleny méně než 70 2/3 lokte, považují se stále za jedno město, i když přejít jeho celkovou rozlohu by zabralo několik dní. Potom se karpif (a šabatové pásmo) počítá od posledního domu.

3. Pouze město může mít karpif (přilehlé území), nikoliv samostatně stojící dům. V případě domu se šabatové pásmo počítá od jeho zdí.

4. Nacházejí-li se dvě města blízko sebe, každému z nich přísluší karpif. Pokud tedy je vzdálenost mezi oběma městy menší než dvě karpifot, považují se za jedno město.

5. Určením šabatového pásma by měl být pověřen jen člověk dobře znalý všech ustanovení, protože k této věci se vztahuje množství halachot.

6. Když někdo potřebuje jít o šabatu či svátku za hranici šabatového pásma, měl by si v předvečer šabatu či svátku uložit eruv tchumim v šabatovém pásmu města, tedy na místě, kam je dovoleno o šabatu dojít. Místo, kde si uloží eruv tchumim, pak bude považováno za jeho příbytek a tím člověk nabude právo dojít z tohoto místa dva tisíce loktů kterýmkoli směrem. Ovšem je samozřejmé, že co získal na té straně, kde uložil eruv, to ztratil směrem opačným - např. člověk uložil eruv ve vzdálenosti dva tisíce loktů východním směrem, nesmí tedy ujít ani jeden loket na západ, poněvadž již je od svého obydlí vzdálen dva tisíce loktů.

7. Jak zřídit eruv tchumim? Osoba vezme chléb v množství dostačujícím pro dvě denní jídla (tj. tolik jako osmnáct sušených fíků, jak uvedeno v kpt. 94, b. 8) , anebo srovnatelné množství jiného pokrmu, který se obvykle jí s chlebem - např. cibulky či ředkve. Sůl ani voda se k tomu nesmí použít. Jídlo odnese na místo, kde chce eruv tchumim uložit. Před uložením řekne požehnání Baruch ata ... al micvat eruv (Požehnán budiž ... Jenž ... nařídil nám příkaz eruvu), s dodatkem B´ze ha-eruv ... ama l´chol ruach (Tímto eruvem mi bude dovoleno jít dva tisíce loktů kterýmkoli směrem). Potom se osoba vrátí domů. Jeden eruv stačí pro více šabatů, pokud je uložen na bezpečném místě, kde jej nelze ztratit ani ukrást.

8. Člověk smí pověřit jinou osobu, aby za něj uložila eruv a pronesla příslušné požehnání. V takovém případě se v dodatku řekne „na základě tohoto eruvu bude dovoleno (uvede se jméno toho, pro koho se eruv dělá) jít... atd“. Je velmi důležité, aby pověřená osoba byla dospělá a mentálně způsobilá. Nesmí to být nezletilý. I když se pověřená osoba nevrátí, aby oznámila splnění, smí člověk spoléhat, že to opravdu učinila, poněvadž se předpokládá, že pověřený svůj úkol splní.

9. Jedna osoba smí zřídit eruv pro více lidí, když uloží množství jídla, dostačující pro všechny. Pokud jednotlivec ustavuje eruv pro skupinu, měl by dát ostatním podíl na jídle prostřednictvím další osoby, jako se to dělá u eruv chacerot (viz předchozí kapitolu). Eruv tchumim by se neměl zřizovat za někoho bez jeho vědomí. Osoba ustavující eruv pro druhé, měla by říci „bude dovoleno tomu a tomu a tomu“, tj. uvést všechny jménem. Zahrnuje-li do eruvu také sebe, řekne „bude dovoleno mně a tomu a tomu“.

10. Důležité je, aby eruv byl uložen na místě, kde se z něj při započetí šabatu může jíst, aniž by se porušily příkazy Tóry. Pokud byl eruv uložen do jamky a zahrnut hlínou, bude neplatný; pokud ale byl zakryt kamenem, je platný. Byl-li eruv uložen na stromě, pak pokud je to pevný strom, eruv je platný, ale pokud jde o slabý strom nebo bylinu, eruv nebude platný.

11. Když si někdo uloží eruv ve městě, bude celé město považováno za úložiště eruvu a člověk smí projít celé město - bez ohledu na jeho rozlohu - i přilehlé území (karpif) a dalších dva tisíce loktů (šabatové pásmo), jakoby byl obyvatelem města.

12.  Pokud člověk jde a v jeho šabatovém pásmu se nachází město, obklopené hradbami nebo eruvim chacerot, rozloha tohoto města se člověku nebude počítat do šabatového pásma, ale celé město se započítá jako čtyři lokty a šabatové pásmo se pak úměrně prodlouží podle toho, tj. přičte se k němu délka města mínus čtyři lokty. To však platí pouze tehdy, když se celé město bude nacházet v šabatovém pásmu a konec šabatového pásma bude až za přilehlým územím města (karpifem). Např. od eruvu do města je pět set loktů a délka města je tisíc loktů, město se tedy započítá čtyřmi lokty a člověk pak může jít ještě tisíc čtyřista devadesát šest loktů za město, než dojde k hranici svého šabatového pásma. Nezáleží na tom, zda eruv člověka je uložen až za městem (pak se tím prodlouží pásmo z jeho domu k eruvu), anebo se eruv nachází před městem (potom se prodlouží pásmo, jež člověk smí ujít od eruvu). Je-li však hranice jeho šabatového pásma ve městě samém, člověk nesmí dojít dál než tam - v tom případě se mu město nezapočítává jako čtyři lokty.

13. Totéž platí pro člověka, který uloží eruv na konci dvou tisíc loktů za městem. Když se pak vrací do města, nesmí ujít víc než dva tisíce loktů od místa, kde uložil eruv, dojde tedy pouze na začátek města a bude mít zakázáno vrátit se do svého domu (to je názor většiny autorit a byl přijat jako platná halacha).

14. Eruv tchumim by se měl zřídit pouze kvůli plnění micvy - tj. aby se muž mohl modlit v minjanu, navštívit svého učitele či přítele, zúčastnit se hostiny spojené s micvou, věnovat se záležitosti obecného zájmu, nebo aby se mohl vrátit z cesty domů /2/.

15.  Eruv tchumim se nesmí ustavit o šabatu nebo svátku. Pokud tedy připadne svátek na páteční den a člověk má v úmyslu jít o šabatu za hranici šabatového pásma, měl by uložit eruv tchumim před započetím svátku. Naopak pokud svátek připadá na neděli a člověk zamýšlí jít za hranici šabatového pásma, měl by eruv ustavit v pátek /3/. Pravidla pro osobu, jež ukládá eruv osobně, jsou vysvětlena v ŠA OCH 409:7. Výjimečná situace, kdy svátek připadne na den těsně před šabatem či po něm (nebo v diaspoře na dva dny) a osoba chce ustavit eruv první den jedním směrem a druhý den jiný eruv opačným směrem, je vysvětlena v ŠA OCH 416.

16.  Stejná omezení, jaká platí pro člověka, platí i pro jeho věci a pro jeho dobytek.Zvířectvo či věci se nesmí brát dál, než kam člověk sám smí dojít. Když někdo zapůjčí nebo pronajme svůj majetek jiné osobě, anebo jí jej svěří k opatrování, bude se majetek řídit osobou, která jej má v držení při započetí šabatu. To platí, i když je tou osobou nežid. Vzdálenost, kam může brát věci či zvířectvo, zavisí na tom, kde se zvířata či věci nacházely při započetí šabatu.

17. Když nežid přinese ovoce, z jehož vzhledu je patrné, že nebylo natrháno o šabatu (týká se i dalších věcí, u nichž se netřeba obávat, že by nežid přinesl výsledek práce zakázané o šabatu), nastává problém, zda ovoce nepřinesl z větší vzdálenosti, než je hranice šabatového pásma. Pokud nežid přinesl ovoce pro sebe či pro jiného nežida, smí je Žid bezprostředně jíst i mít z něj užitek. Nesmí je ale nést dál než čtyři lokty, jedině když je nežid přinesl až do jeho domu anebo je celé město opatřeno eruvem. V tomto druhém případě pak je Žid smí nést přes celé město, poněvadž každé místo, na němř je dovoleno přenášet věci, se v tomto smyslu považuje za čtyři lokty. Pokud však nežid přinesl ovoce speciálně pro Žida, Žid ani jeho rodina nesmí po celý šabat ovoce použít a po skončení šabatu musí počkat, než uplyne tolik času, kolik by zabralo přinesení ovoce z daného místa. Avšak smí je nést do vzdálenosti čtyř loktů nebo na místě, kde je dovoleno přenášet věci. Když není jisté, zda ovoce bylo či nebylo přineseno ze vzdálenosti větší než délka šabatového pásma, nesmí Žid mít užitek z ovoce, jedině když je pravděpodobnější, že bylo přineseno z menší vzdálenosti.

18. Je uznávaným pravidlem, že od výšky deset šířek dlaně nad zemí (asi 80 cm) neexistují žádná omezení. Jestliže tedy někdo nastoupí na loď v pátek před přijetím šabatu, loď vypluje - i na dlouhou cestu - a dopluje k přístavu o šabatu, smí člověk z toho místa ujít dva tisíce loktů kterýmkoli směrem, neboť se předpokládá, že po celou plavbu se nacházel deset stop nad zemí a získal příbytek až vystoupením na zemi. Pokud ale člověk o šabatu loď opustil a během šabatu se na ni vrátil, pak získal příbytek na zemi a kdyby poté loď plula dál než je hranice šabatového pásma, mohl by na břehu ujít pouze čtyři lokty; vztahovalo by se na něj omezení jako na toho, kdo překročil hranici šabatového pásma. Pokud loď dopluje do přístavu o šabatu a je méně než deset šířek dlaně nad zemí, získá tam člověk svůj příbytek, i když neopustí loď. Bude-li na pochybách, zda loď během cesty byla v takovém přístavu, neplatí pro něj žádná omezení, pokud jde o chůzi.

-----

POZNÁMKY k 95. kpt

1 - Podle současných měr loket = 48 cm podle Šiurej Tora a 57,7 cm podle Chazon Iš.

2 - I když někdo ustavil eruv z důvodů, které nesouvisí s micvou, eruv je platný a smí se o šabatu využít.

3 - Eruv musí být nenačatý (celý) při započetí svátku, protože se využije o svátku.