1. Když dva či více Židů mají společný dvůr a každý z nich bydlí ve vlastním domě, je zakázáno přenášet o šabatu cokoliv z domu na dvůr či naopak ze dvora do domu, nebo z jednoho obydlí do druhého. I když se nemusí projít přes dvůr - např. mezi domy jsou dveře či okno - je přesto zakázáno přenášet cokoliv z jednoho domu do druhého (viz MA 366:1). Obyvatelé těchto obydlí jsou povinni ustavit eruv - spojení dvorů.

2. Jsou-li dva dvory navzájem prostupné otvorem, obyvatelé každého dvora mohou zřídit (chtějí-li) samostatný eruv pro svůj dvůr a tím umožnit přenášení věci v jejich dvoře. Avšak potom nebudou smět přenášet z jednoho dvora do druhého ty věci, jež se při započetí šabatu nacházely uvnitř domu (věci, jež byly na dvoře, se do druhého dvora smí přenášet). Obyvatelé v obou dvorech mohou také (budou-li chtít) ustavit jeden společný eruv, a tím bude umožněno přenášet z jednoho dvora do druhého i věci, jež byly při započetí šabatu uvnitř domu. Společný eruv lze zřídit i v případě, že mezi oběma dvory je pouze okno- ovšem pokud má okno šířku i výšku nejméně 4 šířky dlaně (asi 32x32 cm), není od země výš než do deseti šířek dlaně a není kryto mříží. Jestliže okno nesplňuje uvedené podmínky, společný eruv se nesmí ustavit. Nachází-li se okno mezi dvěma domy, je možno ustavit společný eruv (i když je okno výš než 10 šířek dlaně nad zemí; neboť prostor uvnitř domu se považuje za plný).

3. Jestliže se jeden dvůr nachází uvnitř druhého a z vnitřního dvora nelze vyjít do veřejného prostoru jinak, než přes vnější dvůr, mohou obyvatelé obou dvorů ustavit společný eruv (budou-li chtít). Neudělají-li to a eruv ustavíí pouze obyvatelé vnitřního dvora, budou moci přenášet věci ve svém dvoře a obyvatelé vnějšího dvora budou mít zakázáno tam cokoliv nosit. Ustaví-li eruv pouze obyvatelé vnějšího dvora, nebude k ničemu, poněvadž obyvatelé vnitřního dvora mají právo vycházet ven vnějším dvorem (do tohoto eruvu tedy nejsou zahrnuti všichni lidé, kteří dvůr používají). Proto bude zakázáno přenášet věci - to však platí jen v případě, kdy obyvatelé vnitřního dvora neustavili eruv, tím totiž způsobili, že obyvatelům vnějšího dvora bude zakázáno cokoliv přenášet v jejich vlastním dvoře a oni se tak stanou „omezeni ve vlastním prostoru“ (dosl. „noha omezená ve vlastní stopě“). Lidé „omezení ve vlastním prostoru“ pak šíří omezení dále. Pokud si ovšem obyvatelé vnitřního dvora zřídí samostatný eruv a mohou tedy přenášet věci ve svém dvoře, nezpůsobí zákaz nošení ve vnějším dvoře. Podobně bude-li ve vnitřním dvoře bydlet jediný Žid, nezpůsobí obyvatelům vnějšího dvora žádné omezení, poněvadž on sám není omezen ve vlastním prostoru. Naopak budou-li ve vnitřním dvoře bydlet dva Židé a ve vnějším dvoře jediný, pak si obyvatelé vnitřního dvora musí ustavit eruv, aby nebyli „omezeni ve vlastním prostoru“ a nezpůsobili tím zákaz nošení obyvateli vnějšího dvora.

4. Má-li dvoupodlažní dům před horním patrem pavlač, jejíž schody vedou do dvora a ten ústí do veřejného prostoru, považuje se pavlač za vnitřní dvůr a budou tedy pro ni platit pravidla uvedená v předchozím bodě.

5. Budou-li dva byty téhož domu a obývané dvěma různými obyvateli mít společnou chodbu, která slouží jako přístup k oběma bytům, bude zakázáno přenášet věci z bytu na chodbu, dokud se neustaví eruv. Rovněž bude-li jeden byt sestávat ze dvou místností a v každé z nich bude bydlet někdo jiný, pak přesto, že z vnitřní místnosti nelze vycházet jinam než do vnější místnosti, bude zakázáno přenášet věci z jedné do druhé, pokud se neustaví eruv. (ŠA OCH 370 a CHA 73:3-4 diskutují o případu, kdy osoba vlastní oba byty v domě či obě místnosti bytu a pronajme jeden/ jednu z nich dalšímu člověku, avšak zůstanou jí určitá práva k pronajatému obydlí).

6. Jak správně ustavit eruv? V pátek kvečeru vezme jeden z obyvatel celý bochník svého chleba a (tím, že jej předá další osobě) dá symbolicky všem ostatním obyvatelům dvora podíl na chlebu. Měl by přitom učinit toto prohlášení v jazyce, jemuž rozumí: „Vezmi tento bochník chleba a získáš podíl na něm v zastoupení všech Židů, obyvatel tohoto dvora (těchto dvorů)“. Příjemce uchopí chléb, pozvedne jej asi 8 cm (tefach - šířku dlaně) a pak jej vrátí tomu, kdo eruv zřizuje. Ten potom pronese požehnání Baruch ata ... al micvat eruv (Požehnán budiž… Jenž…nařídil nám příkaz eruvu), s dodatkem B´dejn eruva ... b´chacer ha-zot (na základě tohoto eruvu bude dovoleno vynášet a vnášet z domu do dvora, ze dvora do domu a z jednoho domu do druhého nám i všem Židům, kteří obývají domy v tomto dvoře). Ježto všichni obyvatelé získali podíl na chlebu a při započetí šabatu se chléb nachází v příbytku toho, kdo eruv ustavil, považuje se jeho příbytek za obydlí všech obyvatel a tím je umožněno přenášení věcí.

7. Je důležité, aby zřizovatel eruvu předal obyvatelům vlastnická práva k chlebu prostřednictvím třetí strany; neměl by to učinit prostřednictvím svého nezletilého syna či dcery, a to ani když nejedí u jeho stolu, neboť oni by vlastnictví nabyli ve prospěch svého otce a bylo by to tedy, jakoby to otec dal sám sobě. Smí to však učinit skrze jiného nezletilce (podle rabínských ustanovení týkajících se eruvu nezletilý smí nabýt vlastnictví jménem druhých). Pokud možno by zřizovatel eruvu neměl práva k chlebu předat ani prostřednictvím své manželky, která žije z jeho peněz, ani prostřednictvím svého dospělého syna či dcery, kteří jedí u jeho stolu - neboť podle některých autorit i v tomto případě by nabyli vlastnictví ve prospěch otce či manžela Avšak není-li nikdo jiný přítomen, smí to učinit i jejich prostřednictvím. Dospělý a ženatý syn je považován za nezávislého, i když jí u otcova stolu, smí tedy převzít chléb v zastoupení ostatních - v tom se všechny autority shodují.

8. Jak velký má být eruv? Je-li dvůr společný pro osmnáct rodin a méně, má být eruv dost velký, aby na každou osobu (vyjma toho, kdo eruv zřizuje) připadlo množství chleba o velikosti nejméně sušeného fíku (asi 1/3 vejce) /1/. Ten, kdo eruv zřizuje a v jehož obydlí je bochník uložen, není zahrnut do počtu, poněvadž on tam bydlí (nemusí tedy chlebem stvrzovat své spojení s tímto obydlím). Pokud je dvůr společný pro více než osmnáct rodin (třeba i pro tisíc), vyžaduje se (bochník v) množství dvou denních jídel, což bylo stanoveno jako množství osmnácti sušených fíků, tj. asi šest vajec. Některé autority uvádějí, že je to osm vajec (podle tohoto názoru pak jeden sušený fík= 4/9 vejce)

9. Ten, kdo ustavuje eruv, by neměl mít námitky, sní-li soused chléb, určený pro eruv, jinak bude eruv neplatný. Nutno dát pozor, aby se na eruv nepoužil chléb připravený pro šabat.

10. Eruv nutno uchovávat na místě, kam může v pátek bejn hašmašot vstoupit kdokoli z obyvatel, v jejichž zastoupení byl eruv ustaven. Pokud je tedy v obydlí, kde byl uložen chléb pro eruv, nebo v sousedním mrtvola (B-h chraň!) a jeden z obyvatelů dvora je kohen, jenž nesmí na takové místo vstoupit, bude eruv neplatný.

11. Správně by se měl eruv chacerot ustavit každý pátek a daný chléb pak sníst o šabatu (jak uvedeno v kpt. 102, b.2, chléb pro eruv musí být celý jen před začátkem šabatu). Pokud však existuje obava, že by se příště mohlo na ustavení eruvu zapomenout, smí se ustavit eruv s jedním bochníkem chleba pro všechny šabaty až do Pesachu, a formule Be-dejn eruva (viz bod 6) se uzavře slovy „pro každý šabat až do Pesachu, jenž přijde pro naše dobro“. V takovém případě bude nutné, aby bochník byl tenký a dobře propečený, aby do Pesachu nezplesnivěl. Pro šabat během Pesachu by se měl ustavit eruv s macesem, řádně připraveným.

12. Eruv chacerot by se neměl zřizovat o svátku. Jestliže tedy připadne svátek na páteční den, měl by se eruv ustavit ve čtvrtek před svátkem.

13.  Osoba, která jí v jednom domě a spí v jiném, bude za svůj „příbytek“ považovat dům, kde jí, neboť toto místo se pokládá za prvořadé. Pokud osoba jí sama ve zvláštní místnosti a v tom místě nebude eruv, přítomnost osoby způsobí zákaz nošení věcí všem obyvatelům; ale místo, kde osoba spí, zůstane zákazem nedotčeno.

14. Podle některých autorit člověk krátkodobě ubytovaný nezpůsobí svou přítomností žádné omezení obyvatelům dvora, takže mohou přenášet věci ze svých obydlí či z jeho, i když tento krátkodobý obyvatel má dům pro sebe - pokud tam nebydlí déle než třicet dní. Platí to i tehdy, je-li ve dvoře více krátkodobých obyvatel a jen jediný stálý. Musí tam však být alespoň jeden stálý obyvatel (i nežid), pak budou krátkodobí nájemníci vzhledem k němu považováni za nedůležité. Jestliže tam ale jsou dočasně samí krátkodobí nájemníci a každý z nich jí ve své místnosti, způsobí omezení jeden druhému a bude zakázáno tam cokoli přenášet. Je-li jeden z nich nežid, musí od něj Židé najmout jeho obydlí (viz body 15-22). V této věci však existuje i jiný, přísnější názor, který tvrdí, že mezi stálými a krátkodobými obyvateli není rozdílu a každý, kdo má samostatný pokoj, v němž jí, bude mít status stálého obyvatele a musí být začleněn do eruvu, aby byl eruv platný. Měli bychom se řídit tímto přísnějším názorem. Při ustavení tohoto eruvu se neřekne požehnání (s přihlédnutím k existenci odlišného názoru). Ale pokud už se to stalo, lze se opřít o první názor.

15. Pokud v témže dvoře bydlí Žid s nežidem, nezpůsobí to žádné omezení a Žid smí přenášet věci z domu do dvora i naopak. Platí to, i když tam bydlí dva a více Židů, ale okolnosti eruv nevyžadují (protože Židé jedí jinde - jak vysvětleno v bodě 13). Jestliže ovšem okolnosti vyžadují, aby dva a více Židů ustavili eruv, budou v tom omezeni nežidovským obyvatelem a dokud od něj nenajmou jeho obydlí, nesmí eruv ustavit. Bude-li tam bydlet dva či více nežidů, Židé musí najmout všechna jejich obydlí

16. Židé budou omezováni i tehdy, když nežid sice bydlí v jiném dvoře (než Židé), ale jediná možnost dostat se odtud ven je přes dvůr, v němž bydlí Židé (viz bod 3). Bude nezbytné najmout od nežida jeho obydlí, aby se mohl ustavit eruv. Totéž platí pro případ, kdy nežid bydlí ve vyšším patře a schody z jeho obydlí vedou do dvora, obývaného Židy (viz bod 4).

17.  Pokud skutečným vlastníkem dvora je Žid, ale nežid si od něj obydlí pronajal nebo půjčil, jeho přítomnost nezpůsobí židovským obyvatelům žádné omezení, poněvadž majitel obydlí nepronajal či nepůjčil nežidovi s úmyslem omezovat židovské obyvatele. Platí to, i když tam majitel sám nebydlí.

18. Jak najmout obydlí od nežida? Žid řekne nežidovi „pronajmi mně svůj příbytek za tuto cenu“. Nemusí mu vysvětlovat, že to dělá kvůli tomu, aby bylo dovoleno přenášet věcí. Pokud ale Žid řekne „dovol mi užívat tvůj příbytek“, pak i když vysvětlí „proto, aby se směly přenášet věci“, bude dohoda o nájmu neplatná.

19. Je přípustné najmout obydlí i od nežidovy manželky či od sloužícího.

20. Pokud se při najímání nežidova obydlí neuvede žádné přesné časové vymezení, zůstane dohoda v platnosti tak dlouho, dokud nežid svůj souhlas neodvolá a dokud tam bude bydlet. Jestliže se však nežid odstěhuje a nastěhuje se jiný nežid, dohoda se musí obnovit s novým obyvatelem. Sjedná-li se dohoda na určitou dobu a v průběhu této doby nežid pronajme svůj příbytek jinému nežidovi, původní dohoda o nájmu zůstane v platnosti. Když ovšem nežid, s nímž byla dohoda sjednána, během nájemního období zemře anebo někomu svůj příbytek prodá, dohoda o nájmu se musí obnovit s dědicem či s novým majitelem, a to i když termín původní dohody dosud neuplynul. Pokud byla dohoda sjednána se sloužícím nežida, pak jestliže nebyla stanovena přesná doba nájmu, zůstane dohoda o nájmu platná pouze tak dlouho, dokud tam zůstane sloužící. Jestliže bylo nájemní období stanoveno přesně, bude dohoda v platnosti až do vypršení stanovené doby, i kdyby tam sloužící už nebyl.

21. Kdykoli se dohoda o nájmu obnovuje, musí se také ustavit nový eruv. Eruv se neobnovuje automaticky.

22. Není-li možno udělat dohodu o nájmu nežidova obydlí, volí se tento postup: některý z židovských obyvatel nežida požádá, aby mu propůjčil ve svém obydlí místo k uložení nějaké věci a pokud nežid souhlasí, tu věc tam uloží. Tím získá právo k příbytku. I kdyby si věc před šabatem odnesl, bude to místo stále považováno za prostor, k němuž má právo, ježto měl právo nechat tam věc o šabatu. Žid pak smí tento podíl v obydlí najmout všem ostatním obyvatelům dvora.

23.  Odpadlík či ten, kdo porušuje šabat na veřejnosti, je v tomto ohledu pokládán za nežida a jeho obydlí se musí najmout (podle některých autorit se to vztahuje i na toho, kdo porušuje jen rabínské nařízení).

24.  Ve většině obcí je eruv ustaven mezi všemi uličkami a ulicemi pomocí curat ha-pesach (tvaru vchodu) kolem nich a sjednáním dohod o nájmu od nežidů, takže pak se možnost přenášet věci vztahuje na celé město /2/. Je velmi důležité, aby vše, co souvisí s ustavením takového eruvu prováděl učený rabín, dobře obeznalý v halaše. V těchto komunitách se pak eruv chacerot obvykle uloží do synagogy (považuje se za šitufej mevaot a v tom případě se nevyžaduje, aby byl uložen v obydlí).

25. Tam, kde se eruv nevztahuje na celé město, se eruv neukládá v synagoze, ani když jde o eruv, ustavený pro obyvatele dvora, v němž se synagoga nachází. Eruv musí být uložen do soukromého příbytku.

26.  Jestliže se eruv platící pro celé město stane neplatným právě o šabatu, bude stále dovoleno přenášet věci ve všech dvorech (i když je v nich mnoho domů), pokud jsou patřičně ohrazeny a v ohrazení není mezera, jež by způsobila zákaz (viz kpt. 82, b. 4-5). To platí, i když je eruv chacerot uložen v obydlí, jež je nyní od dvora odděleno; bude stále dovoleno věci přenášet, neboť je řečeno „co bylo o šabatu dovoleno, zůstává dovoleno“. Je ovšem velmi pravděpodobné, že lidé, zvyklí, že přenášení bylo eruvem dovoleno, budou nyní přenášet věci i tam, kde to nyní je zakázáno. Z toho důvodu je dovoleno dát eruv opravit nežidem, pokud je možno to udělat. Jestliže se přetrhne drát tvořící curat ha-pesach (tvar vchodu) a je možné, aby jej nežid spojil smyčkou či uzlem se smyčkou (tedy bez dvojitého uzlu, jenž je o šabatu zakázaný), je dobré to udělat.

27. Když se eruv stane neplatným v pátek a bude jom tov (svátek), nebude dovoleno přenášet cokoliv ve dvorech, kde není eruv (jak uvádí předchozí bod). Ačkoliv účinnost eruvu se vztahuje i na svátek (dovoluje nosit věci, jež o svátku nepotřebujeme - viz kpt. 98, b. 34), v tomto případě nelze říci „co bylo o svátku dovoleno, zůstává dovoleno o šabatu“, protože svátek a šabat mají odlišnou míru svatosti.

-----

POZNÁMKY k 94. kpt

1 - Podle současných měr množství sušeného fíku = 19,2 cm krychlového (Šiurej Tora).

2 - Nutno poznamenat, že eruv se smí vybudovat pouze kolem města, které je karmelit, tj. prostor, který se podle rabínského ustanovení podobá veřejném prostoru. Ježto v Tóře se definuje jako rešut ha-rabim, uzavření eruvem nezmění jeho status. Z toho důvodu v mnoha velkoměstech - např. New York, Chicago, Los Angeles - odmítají budování eruvu. Navíc, kvůli množství složitých nařízení týkajících se eruvu, halachické autority doporučují nespoléhat na eruv v městských centrech. Nicméně existuje mnoho bloků, které mají řádně ustavené eruvim. Proto je správné spoléhat na radu místní rabínské autority.