1. Jako všechny B-ží příkazy, i šabatové zákony ustupují, je-li ohrožen život člověka. Je tedy záslužné porušit šabat kvůli osobě vážně nemocné, ať je to dospělý dobrého charakteru, jen občas svedený k porušení micvot, anebo jednodenní dítě. I když nemocný nesouhlasí, aby se kvůli němu znesvětil šabat, měl by být ošetřován proti své vůli. Dovést zbožnost až na hranici bláznovství a odmítnout ošetřování proto, aby se neporušil zákaz, je těžký hřích. O takovém člověku se píše (Gn 9:5) „A zajisté krve vaší, vašich duší budu vyžadovat“. Naopak ten, kdo bez váhání poruší šabatové zákony kvůli těžce nemocnému, je hoden chvály. I když je přítomen nežid, měl by to vykonat raději Žid. Kdo poruší šabat kvůli těžce nemocnému, bude jistě odměněn, i kdyby se jeho námaha ukázala zbytečná nebo bezvýsledná. Když tedy např. lékař prohlásí, že nemocný potřebuje jeden fík a devět lidí utrhne po jednom fíku pro nemocného, všichni obdrží odměnu od Všemohoucího, budiž požehnáno Jeho jméno, i kdyby pacient okřál již po prvním fíku. I když bude pochybnost, zda je či není lidský život ohrožen, porušit šabatové zákony a konat jakoukoli zakázanou práci (jež se zdá nutná) je micva - neboť nic nestojí výš, než záchrana lidského života. Poněvadž Tóra nám byla dána, abychom s ní žili, jak praví Lv (18:5): „Aby žil s nimi“, nikoli abychom kvůli ní umírali (Sanhedrin 74 a). Existují tři výjimky: uctívání nepravých bohů, nedovolené sexuální styky a vražda. V těchto případech by se člověk měl raději zabít, než aby se prohřešil.

2. Jestliže někdo /1/ prohlásí, že osoba je těžce nemocná (a není nablízku příslušný lékař, aby jeho tvrzení popřel), pak toto prohlášení dostačuje k porušení šabatu. Měl by se na ně brát zřetel, i kdyby ten člověk nic netvrdil a řekl jen „domnívám se, že by se kvůli této osobě měl porušit šabat“; ježto všechny zákony musí jít stranou, je-li i pouhá možnost ohrožení lidského života. Pokud mají dva lékaři opačný názor - jeden tvrdí, že pacient je vážně nemocný a vyžaduje určitou léčbu, kdežto druhý (anebo pacient sám) trvá na tom, že to nevyžaduje - musíme pacienta považovat za natolik nemocného, aby se kvůli němu porušily šabatové zákony. Jestliže nemocný řekne, že požaduje určitý lék a lékař odporuje, že lék není nutný, musíme dbát toho, co řekl pacient. Pokud ale prohlásí lékař, že ten lék nemonému uškodí, musíme dbát slov lékaře.

3. Pokud zkušený lékař (i nežid) nebo jiná kompetentní osoba řekne, že nemocný sice není v bezprostředním nebezpečí, ale nemoc se může stát vážnou, nepodá-li se určitý lék, pak i když pacient sám prohlásí, že ten lék nevyžaduje, mělo by se dbát slov lékaře a porušit šabat kvůli nemocnému. Jestliže lékař tvrdí, že pacient najisto zemře, nepodá-li se určitý lék, kdežto podá-li se, je naděje na přežití, smí se kvůli tomu porušit šabat (viz také kpt. 133, b. 13-18).

4. Šabat se smí porušit kvůli jakémukoli vnitřnímu tělesnému zranění nebo otoku, tj. počínaje vnitřní stranou rtů a zuby /2/; názor odborníka není nutný. Pokud tedy žádný příslušný odborník není nablízku a trpící člověk sám nic neříká, musí se pro něj o šabatu dělat vše, co se dělá ve všední dny. Jestliže ovšem je zřejmé podle povahy nemoci, že je možno počkat, pak by se šabatové zákony neměly porušovat /3/. Běžné bolesti se nepovažují za ohrožení, ale pokud někoho tak krutě souží zub, že ho od něj bolí celé tělo, měl by požádat nežida o vytržení zubu /4/.

5. Vnější poranění na ruce nebo chodidle, zranění způsobené kovovým předmětem, vřed na konečníku, spolknutí pijavice, pokousání psem, uštknutí hadem (ať byl jedovatý nebo ne), velmi vysoká horečka - kvůli tomu všemu se šabat musí znesvětit. Nesmí být znesvěcen kvůli běžné horečce, o nemocného by však měl pečovat nežid.

6. Když někdo zbrunátní kvůli náporu vysokého krevního tlaku, mělo by se mu neprodleně pustit žilou. Jestliže mu poté začne být zima, mělo by se zatopit v kamnech, i kdyby to bylo v období tamuz.

7. Jestliže člověk cítí bolest v obou očích, nebo jedno oko začne hnisat, anebo má oči vodnaté či krvavé nebo mokvavé a je ohrožen zrak, měl by se porušit šabat (aby mohl být ošetřován).

8. Vyžaduje-li těžce nemocný člověk maso a je k dispozici pouze nekošer maso, mělo by se pro něj o šabatu zabít zvíře, abychom mu nemuseli dát zakázané maso..Kdyby totiž pacient zjistil, že jedl nekošer maso, mohl by je zvrátit. Pokud to ale nehrozí (např. pacient je dítě nebo na rozumu postižený), měli bychom ho raději nakrmit nekošer masem, než porušit šabatové zákony zabitím zvířete o šabatu.

9. Zdravý člověk nemá dovoleno jíst o šabatu jídlo, vařené na šabat pro nemocného. Smí je však jíst ihned po skončení šabatu, za předpokladu, že jde o jídlo vařené Židem (viz kpt. 38, b. 9).

10. Jestliže náš bližní je nucen dočasně (krátkou dobu) porušovat zákaz Tóry, i velmi přísný, není to pro nás dostatečný důvod porušit šabat kvůli tomu, abychom ho uchránili před spácháním hříchu. Pokud ale je náš bližní nucen k tomu, aby odpadl od víry a odcizil se lidu Izraele, pak i když jde o nezletilce, je naší povinností vynaložit veškerou námahu na jeho záchranu, a v případě nutnosti kvůli tomu porušit příkaz Tóry, právě tak jako je naší povinností udělat to pro záchranu nemocného, neboť je psáno (Ex 31:16) „A děti Izraele budou zachovávat šabat“. Traktát Joma (85 b) to interpretuje: „Znesvětíš-li kvůli němu jeden šabat, umožní mu to zachovávat mnoho šabatů“. I když bude nejisté, zda naše námaha bude úspěšná, přece musíme kvůli němu šabat znesvětit, jako se to dělá při pochybnostech o záchraně života. Jestliže ale hříšník zatvrzele trvá na tom, že se stane odpadlíkem, nesmíme ve snaze o jeho záchranu provádět činnosti zakázané Tórou. Jelikož ten člověk hřeší dobrovolně, nelze v tomto případě uplatnit „zhřeš, aby tvůj bližní mohl zůstat bez úhony“. Avšak rabínský zákaz - např. jít za hranici dovoleného šabatového pásma, jet na koni či vozem, nést peníze či podobně - se pro jeho záchranu smí porušit.

-----

POZNÁMKY k 92. kpt

1 - Rama (O CH 328:4) zdůrazňuje, že se to týká pouze Žida. Tvrzení nežidovského lékaře má stejnou hodnotu jako židovského s podobnou odborností. Na tvrzení nežidovského laika však se nebere zřetel.

2 - Týká se pouze kruté bolesti zubů, jež má vliv na fungování celého těla ( ŠA HR 328:3, MB 328:8).

3 - ŠA HR 328:4 a Biur halacha 328 zdůrazňují, že i když účinky nejsou okamžité, je sporné, zda léky má podávat Žid. Rozhodně smí být podávány nežidem.

4 - ŠA HR 328:3 a Biur halacha 328 zastávají shovívavý postoj, pokud jde o extrakci zubu, provedenou nežidem, i když bolesti zubu nebyly tak kruté.