1. Osoba, jež se necítí dobře, ale je schopna chůze jako zdravý člověk, nesmí o šabatu užít žádný lék či léčebný prostředek, i když tím nebude konat zakázanou práci. Je zakázáno i mazání olejem /1/. Olejem se nesmí mazat ani osoba samotná, ani mazat druhého člověka, ani nežida.

2. O šabatu smí osoba jíst a pít jako lék všechna jídla a nápoje, jež obvykle jí a pije zdravý člověk; je to dovoleno, i když jsou poněkud škodlivé a i když je zřejmé, že se užívají jako lék. Naopak je zakázáno jíst či pít jídla a nápoje, jež zdravý člověk obvykle nejí a nepije. Osoba smí pít javorový sirup nebo polknout syrové vejce pro zlepšení hlasu. To se nepovažuje za lék, pokud osobu nebolí v krku.

3. Kdo má běžné bolesti zubů, avšak netrpí velkou bolestí (o tom viz kpt. 92, b. 4), nesmí si vykloktat ústa octem či jinou tekutinou a pak vyplivnout, ale měl by ji polknout, anebo namočit chléb do octa a obvyklým způsobem jíst. Při bolesti v krku by také neměl kloktat a vyplivnout, ale měl by tekutinu polknout; vyléčí-li se, bude dobře.

4. Ten, kdo má bolesti ve slabinách (tříslech) či podobně a také kdo má strupy na hlavě, se o šabatu nesmí mazat olejem. Ježto v našich zemích se masáže olejem užívá pouze k léčebným účelům, bylo by zřejmé, že to člověk provádí jako léčbu.

5. Kdo trpí slabostí plic a léčí se sáním mléka přímo od kozy, smí to dělat i o šabatu (sání je druh zakázané práce, mefarek (viz kpt. 80, b. 13), ale v tomto případě je to jako vykonat činnost jinak než obvyklým způsobem. Zákaz je rabínské ustanovení a neplatí v případě bolestí.)

6. Při břišních potížích si člověk smí položit na břicho nádobu, z níž byla vylita horká voda a ještě si drží žár (viz kpt. 33, b. 12). Rovněž si smí dát na břicho nahřáté šaty.

7. Kdo si poranil ruku nebo chodidlo, smí je smočit vínem, aby zastavil krvácení. Nesmí k tomu užít octa, poněvadž kvůli jeho účinnosti by bylo očividné, že se ho užilo jako léčebného prostředku. Jde-li o člověka křehké konstituce, nesmí se užít ani vína. Nachází-li se zranění na hřbetě ruky nebo na chodidle, anebo bylo-li způsobeno kovovým předmětem, k hojení lze použít jakéhokoli prostředku (jak bude vysvětleno v kpt. 92, b. 5).

8. Má-li člověk bolavé oči, nesmí si je potírat slinou, protože je zřejmé, že jí užívá jako léčebného prostředku. Pokud ale není schopen oči otevřít, může si je zvlhčit slinou bez příchuti (tj.než jedl nějaké jídlo), poněvadž pak slina není lék, ale pouze umožní člověku otevřít oči.

9. Kdo trpí bolestmi z přejezení, smí si strčit prst do krku, aby vyvolal zvracení.

10. O šabatu není dovoleno přiložit obvaz na ránu, která není vážná, ani když byl obvaz zhotoven již v pátek. Na ránu se nesmí dát nic hojivého; smíme však přiložit něco, čím se rána uchrání od rozdrásání. Jestliže jsme obvaz přiložili již v pátek, smíme jej na každé straně zlehka nadzdvihnout a ránu vyčistit, ale nesmíme čistit obvaz samotný, to by bylo „mazání“. Jestliže obvaz sklouzl z rány na zem /2/, nesmíme jej znovu připevnit, pokud však spadl na nádobu, smíme jej znovu přiložit. Je-li zranění velmi bolestivé, smíme říci nežidovi, aby připevnil obvaz. Nesmíme mu však říci o šabatu, aby obvaz zhotovil, protože „mazání“ je druh práce zakázané Tórou, nesmí ji vykonat ani nežid, leda by nemocný trpěl bolestmi celého těla (jak vysvětleno v kpt. 16).

11. Není dovoleno přiložit na krvácející ránu plátno, poněvadž by se krví obarvilo - zákaz se zvláště týká červené látky, jejíž barva by se tím stala trvanlivou. Rovněž je zakázáno stisknout ránu, abychom z ní vytlačili krev; smíme však ránu koupat ve vodě či víně, aby se zastavilo krvácení a potom ránu ovázat. Pokud krev i přes koupání nepřestává téci, smíme na ránu položit pavučinu a pak ovázat. Některé autority vyjadřují v této věci pochybnosti, protože pavučina má hojivé účinky; měl by ji tedy pokud možno přiložit nežid.

12. Kdo otevře vřed, jak to běžně provádí lékaři, prohřeší se proti šabatovému zákonu, poněvadž tento úkon přísluší lékaři. Jestliže ale otevřel vřed jen proto, aby odstranil hnis, jenž mu působí bolest a nestará se, zda se vřed opět zavře, smí to udělat. Člověk by ale měl být opatrný a propíchnout vřed jehlou, nikoli nehtem, poněvadž tím by jistě strhl kůži vředu, a to je prohřešek. I když osoba použije jehly, je možné, že chce, aby vřed zůstal otevřený a hnis mohl průběžně vytékat. Proto je nejlépe, když vřed otevře nežid.

13.  Má-li někdo afturu - otevřenou ránu na paži až do masa a otvor rány se poněkud zacelil, nesmí do ní nic vložit, aby rána zůstala otevřená, protože by to dělal s úmyslem zachovat ránu otevřenou. Smí ale přiložit na afturu obvaz, zhotovený v pátek, ježto obvaz pouze ránu chrání. Jestliže ale ví, že obvaz vytáhne z rány krev či hnis, nesmí jej přiložit. Rovněž to nesmí provést, pokud ví, že vyčištěním rány by vyšla krev nebo hnis (toto nelze srovnávat s propíchnutím vředu, neboť tam krev a hnis, soustředěné na jednom místě pod kůží, vytvořily zvláštní útvar a vymačkáním se nezpůsobí poškození (léze), zatímco u rány je celá tkáň prosáklá krví a hnisem a vymačkáním se způsobí zhmoždění).

14. Na hojící se ránu smíme přiložit obvaz, který byl zhotovený v pátek, poněvadž jej přikládáme pouze pro ochranu. Je dovoleno odstranit strup, který se odlupuje z rány (pokud nezpůsobí znovuotevření rány).

15.  O šabatu si smíme vytáhnout třísku z kůže jehlou, ale musíme dát pozor a udělat to bez vytlačení krve, aby nevznikla podlitina /3/.

16. Je-li osoba nemocí upoutána na lůžko, avšak není v nebezpečí života; anebo cítí-li bolesti v celém těle, třebaže stále může chodit, považuje se rovněž za upoutanou na lůžko. Smí požádat nežida, aby osobě podával léky a vařil pro ni. Nemocný smí o šabatu jíst, co pro něj připravil nežid; o tomto šabatu pro něj neplatí zákaz jídla vařeného nežidem, ani zákaz, aby pro něj nežid o šabatu vařil (viz kpt. 38, b.9).

17. Nemocný má dovoleno jíst či pít jakýkoli lék. Také smí on či jiný Žid přikládat na tělo jakýkoli další léčebný prostředek, pokud se tím nepřestoupí ani rabínský zákaz. Kdyby se tím přestoupil rabínský zákaz, pak smí podávat léky jen nežid. Pokud se tím poruší rabínský zákaz a není nablízku žádný nežid, lze připustit, aby lék podával Žid, jestliže to bude provádět neobvyklým způsobem /4/.

18. Stanoví-li nežidovský lékař očkování dítěte na šabat, měla by se mu nabídnout úplata za to, aby očkování provedl až po šabatu .Jestliže odmítne, měl by dítě podržet nežid /5/.

-----

POZNÁMKY k 91. kpt

1 - Tento zákaz se rovněž vztahuje na podávání úlevných prostředků, jako vazelíny či aspirinu.

2 - Pokud byl obvaz odstraněn záměrně, nesmí být znovu přiložen (ŠA HR 328:30, MB 328:82).

3 - Když není možno odstranit třísku bez vytlačení krve, pak ŠA HR 308:38 zakazuje, aby byla o šabatu odstraněna. ŠA´arej Cijun 328:63 však uvádí mírnější názory.

4 - V tomto případě dovoluje ŠA HR 328:19 i práci, kterou má Žid zakázánu Tórou- pokud ji bude dělat neobvyklým způsobem.

5 - Podle ŠA HR 328:3 a MB 328:11 se zdá, že neexistuje zákaz pomáhat nežidovi, pokud Žid sám neporuší nějaký zákaz. Ale pokud možno by očkování mělo být stanoveno na jiný den, ne na šabat.